Odchod z Čech
Kundera z Československa emigroval v roce 1975 – přijal nabídku působit jako hostující profesor na univerzitě v Rennes a ve Francii zůstal žít trvale. Bylo mu jasné, že ve vlasti ho zářná budoucnost nečeká: i když vstoupil do komunistické strany (a to hned dvakrát, protože ho hned po prvním vsupu v roce 1950 vyhodili za neuctivé výroky), koncem 60. let se připojil k reformnímu hnutí a stal se jedním z nejvýraznějších kritiků totalitního režimu z řad literátů. V roce 1967 na sjezdu Svazu československých spisovatelů pronesl provokativní projev o stavu české kultury a jeho román Žert z téhož roku byl po srpnu 1968 zakázán – stejně jako publikační činnost Kunderovi samotnému. Čtyři roky po emigraci, v roce 1979, byl zbaven československého občanství, navráceno mu bylo až v roce 2019.
Autor uznávaný Čechy i Francouzi
Občanem Francouzské republiky se stal v roce 1981, od česky napsané Nesmrtelnosti, svého v pořadí 7. románu, tvořil ve francouzštině a ve světě je tak považován za francouzského autora. Překlady svých děl do češtiny však velmi bedlivě sledoval a dával přednost tomu, aby knihy do rodného jazyka převedl sám. Ať už ale vznikaly v češtině, nebo ve francouzštině, jeho knihy zůstávají mezi tím nejlepším, co může evropská literatura druhé poloviny 20. století nabídnout – a netvrdíme to jen my, v roce 1999 například čtenáři francouzského deníku Le Monde zařadili román Žert mezi 100 nejdůležitějších knih 20. století.
Jestli jste od Milana Kundery ještě nic nečetli, vedle už zmíněných zkuste Směšné lásky, Knihu smíchu a zapomnění nebo Nesnesitelnou lehkost bytí.
Zdroj: Wikipedia, autorský článek
