Dostat tatínka do polepšovny

ELLE: Býval jste jako puberťák ten, co se spíš než o holky zajímá o trénink?

TOMÁŠ DVOŘÁK: Atle­tiku mám rád, ale dávám jí jen to, co je třeba, a po holkách jsem se koukal vždycky. A roz-
hodně nejen na stadionu, ač svou ženu jsem našel právě tam.

ELLE: O muzikantech se často říká, že jsou promiskuitní. Jak jsou na tom sportovci?

T. D.: Odmalinka sportuji v téměř výhradně mužském klubu. Tam nebyly žádné svody. S mou prchlivou povahou jsem trávil večery radši odpočinkem a s knížkou v ruce.

ELLE: Vy jste vážně vyměnil holky za knížky?!

T. D.: Jen do té doby než jsem se otrkal. Ale vzpomínám si, že večer s dobrým románem nebo s atlasem světa byl fajn.

ELLE: Kudy tím prstem po mapě jezdíte?

T. D.: Mířím většinou tam, kde jsem ještě nebyl. Hodně mě láká Jižní Amerika, třeba Brazílie, a hlavně Peru.

ELLE: Proč zrovna Peru? To teď nějak frčí?

T. D.: V Peru jsou památky z počátků civilizace. Je to taková tajemná země. Tajemno musí ,bejt‘.

ELLE: Máte doma tři holky, desetiletá dvojčata Kateřinu a Barboru a tříletou Terezku. Jak tu ženskou ofenzivu zvládáte?

T. D.: S manželkou jsou to holky celkem čtyři. Není to sranda, ale zvládám. Kam se doma kouknu, tam je ženská. I pejska máme ženského pohlaví.

ELLE: Co proti němu máte?

T. D.: Nic. Jen si chci odpočinout, a doma furt někdo mluví.

ELLE: Kdy vám jde z holek nejvíc hlava kolem?

T. D.: Bylo by lepší se zeptat, kdy hlava kolem nejde. Nejhorší je, když dělám úkoly s dvojčaty. Není to tak často, ale nedávno jsme při matice zaokrouhlovali. A to byl oříšek.

ELLE: A co na to pan učitel?

T. D.: Vysvětluje, vzteká se a nakonec ho vystřídá manželka.

ELLE: Možná matematika jen není jejich koníčkem…

T. D.: Myslím, že spíš soutěží v tom, jak tatínka dovést k šílenství. V téhle disciplíně jsou mistryně.

ELLE: A po kom myslíte, že tuto vlastnost mají?

T. D.: Dřív jsem si myslel, že po manželce. Ale teprve nedávno mi došlo, že spíš po tchánovi… (smích)

ELLE: Když v televizi běžela soutěž StarDance, vaše žena plakala dojetím a bylo jí líto, že s ní takhle netancujete…

T. D.: Netancoval jsem, netancuju a asi nebudu tancovat. Nejsem tanečník.Umím jen ty dané choreografie, na danou hudbu a nejlépe se svou trenérkou-tanečnicí Kamčou, nic víc.

ELLE: Byly holky pyšné, že táta válí jako Patrick Swayze?

T. D.: To jo, musel jsem jim i pár figur v obýváku ukázat. Posílaly mi hlasy, což mi moc radost nedělalo. Chtěl jsem už ze soutěže vypadnout a mít klid. Navíc jsem ty esemesky ještě poté musel zaplatit…

ELLE: Prý jste dost špatně snášel kostýmy.

T. D.: První přišly na řadu boty, což bylo něco jako jarmilky na podpatku. Prvních čtrnáct dní jsem si do nich dával ortopedické vložky, abych to vůbec přežil. Pak došlo i na kostýmy. Na stadionu sice běhám v elasťákách, ale v tanečních oblečcích jsem si připadal úplně nahý. Latinské košile s výstřihem až… (koukne se do rozkroku) a to zapínání mezi nohama… Kostymérky kvůli mně určitě zažily nejednu bezesnou noc.

ELLE: Jste takový i doma?

T. D.: Manželka mě už zná. Má na mě svoje páky.

ELLE: Nějaké chytré a nenápadné ženské zbraně?

T. D.: Ve své ženě mám velkou oporu. Myslím, že je její zásluha, že jsem vyhrál všechny olympiády a spol. Motivuje mě a ví, jak mě podržet. Ale jako každá žena to umí i obráceně.

ELLE: To jako, že vám to dá pěkně sežrat? Dovolí vám třeba po obědě dát si dvacet?

T. D.: Od narození dvojčat prakticky nespím. Navíc jsem v mládí proslul heslem: Kdo spí, nežije.

ELLE: Máte v domácnosti s manželkou nějak rozdělené role?

T. D.: Já jsem otec, ona je matka.

ELLE: Ha ha ha.

T. D.: Dělám, co je třeba, ale tím, že doma moc času netrávím, je to velmi nárazové. Nejraději ovšem vařím.

ELLE: Jaká je oblíbená specialita Tomáše Dvořáka?

T. D.: Umím cokoli. Jen mě štve, když se celé nedělní dopoledne s něčím patlám, a holky řeknou, že jim to nechutná.

ELLE: Prý milujete kutilství a zahradničení… Nefušujete náhodou Přemku Podlahovi tak trochu do řemesla?

T. D.: Čirou náhodou nám zahradu dělal stejný zahradník jako jemu. Akorát že u nás nenašli zazděného Ukrajince…

ELLE: Závodíte za armádní sportovní klub a za své výkony jste získal hodnost majora. Měla by v případě války tahle funkce vliv na obranu státu?

T. D.: Jsem důstojníkem české armády, ale má současná hodnost je jen propůjčená. Jinak jsem nadporučík. Ovšem mou uniformou je především tepláková souprava, i když vojenský výcvik mám též za sebou.

ELLE: Kromě toho, že sám pořád trénujete, staráte se i o mladé atletické talenty. Nedávno jsem četla, že nějaký trenér obtěžoval své gymnastické svěřenkyně…

T. D.: Trénuju kluky od patnácti do pětadvaceti let, takže žádné harašení se nekoná. Holky bych koneckonců trénovat ani nechtěl. Stačí mi ten můj dívčí kroužek doma. Na stadionu kluci, doma holky – takhle mi to vyhovuje, můžu se těšit jak domů, tak na trénink. Rovnováha mezi pohlavími musí být.

ELLE: A není načase zplodit konečně syna?

T.D.: První jsem chtěl strategicky holku, na mazlení a že až bude mít bráchu, bude ho opečovávat. Možná jsou mé holky pomsta za tenhle vyčuraný plán.