Modelky jsou pohledný

Teď je zpátky doma, dál hraje hokej, dál plní stránky bulvárů a dál láme ženám a dívkám srdce. Prostě žije život playboye jedenadvacátého století... Vaše pozice na ledě je útočník. Útočíte i na ženy?

Petr nedvěd: Jak kdy. Co bych vám k tomu mohl říct (vytáčí se). Ženy jsou součástí mého života, mám je rád…

ELLE:
Kolik vás, dejme tomu za týden, osloví žen?

P. N.:
Budu vás muset zklamat. Stává se mi to málokdy. Seznamuju se spíš ve společnosti, když nás někdo představí. Holky se mě asi bojí. Spíš mi přijdou SMS typu Chtěla bych se s tebou seznámit…

ELLE:
Reagujete na ně?

P. N.: Párkrát jsem byl v pokušení, ale nikdy jsem neodpověděl.

ELLE:
Myslíte, že se s vámi holky chtějí seznámit proto, že jste fajn kluk, nebo proto, že máte v garáži ferrari?

P. N.:
Kdybych to řešil, tak bych se nikdy neseznámil.

ELLE:
Chtěla se některá z dam svézt na vaší popularitě?

P. N.:
Žádnou negativní zkušenost nemám. Přece jenom nejsem typ jako Jarda Jágr, kdy bulvár stíhá i jeho přítelkyně.

ELLE:
Proč hokejisti takřka ze zásady chodí s modelkami?

P. N.:
Vesměs jsou to velice pohledný děvčata…

ELLE:
A dál?

P. N.:
Když někoho poznáte, je jasné, že vás k němu něco táhne fyzicky. Každý vztah je ale o tom, jak se respektujete, rozumíte si. Ta ‚maska‘, kterou vidíte, nestačí, vy se potřebujete podívat i dovnitř. Kolikrát ženská nemusí být tak atraktivní, být zrovna typ modelky, ale když si s ní budete rozumět, je to ono. S takovými ženami se zakládají rodiny.

ELLE:
Určitě se ale za hezkými holkami na ulici otočíte…

P. N.:
Je to reflex. Dřív jsme s bráchou nebo kamarády sedli na lavičku a pozorovali holky a lidi vůbec. Moc nás to bavilo.

ELLE:
Říká se, že hokejisté mohou mít vztah s modelkami nebo herečkami, protože respektují kariéru svého partnera. Váš vztah s Veronikou Vařekovou ale skončil rozvodem. Proč?

P. N.:
Když byla v NHL výluka, začal jsem hrát v Čechách, což znamenalo, že za mnou Veronika lítala z New Yorku dvakrát do měsíce. Pak jsem přestoupil do Phoenixu, což byla skoro stejná vzdálenost jako z New Yorku do Prahy… Oba jsme doufali, že se to nějak vyřeší. Asi jsem byl naivní, ale myslel jsem, že by to mohlo fungovat. Veronika chtěla manžela, který si vedle ní večer lehne. Chápu to, je to normální. Ale ani jeden z nás se nechtěl vzdát kariéry. Kdyby se jeden obětoval, byl by nešťastný. Přišli jsme si příliš mladí na to, abychom praštili s tím, co jsme tak dlouho budovali.

ELLE:
Co jste dělal, když vám bylo smutno?

P. N.:
Utrácel za telefon. S Veronikou jsme denně prodebatovali hodiny. Bylo to frustrující.

ELLE:
Udělal byste dneska zpětně něco jinak?

P. N.:
Určitě. Možná bych s manželstvím tak nespěchal, brali jsme se po roce a čtvrt. Napřed jsme si měli zkusit, jestli nám půjde spolu takhle žít. Jsem ale rád, že jsem si Veroniku vzal.

ELLE:
Je tedy bezpodmínečně nutné, aby se jeden kariéry vzdal?

P. N.:
Dříve nebo později ano. A zvláště, pokud žena chce dítě.

ELLE:
Jaký je rozdíl někoho živit, a mít nezávislou partnerku?

P. N.:
Nikdy jsem ženskou nemusel živit, ale když s někým jste a staráte se o něj, máte pocit, že máte hlavní slovo.

ELLE:
Což asi není úplně pravda…

P. N.:
Jednou jsme například s Veronikou měli letět do New Yorku, pohádali se a dva tři dny se spolu nebavili. Každý jsme trucoval ve svém bytě. Já byl ale v klidu, měl jsem přece letenky, takže bylo jasné, že se uvidíme nejpozději na letišti. V den odletu stojím v hale a vidím, jak Veronika prochází gatem a mizí v dáli. Byla tak nezávislá, že si koupila vlastní letenku s jinou společností… a na mě se vykašlala.

ELLE:
Co jste udělal?

P. N.:
Hodil letenky do koše a koupil si novou k Veronice.

ELLE:
Co na to vaše ego?

P. N.:
Dostalo pořádnou lekci.

ELLE:
Váš bratr Jaroslav je už trojnásobným tátou. Vy netikáte?

P. N.:
U chlapa biologické hodiny bijí pomaleji, nejsem tedy ve stresu, kdy bych si říkal: „Ježišmarjá, musím mít dítě.“ Ale těším se. Doufám, že to ve správný čas přijde.

ELLE:
Jak dlouho ještě budete hrát hokej?

P. N.:
Dokud budu mít drajv a bude to moji hlavu i tělo bavit. Hokej vlastně kvůli ničemu jinýmu už nehraju. Peníze mám rád, ale kdybych to dělal pro ně, hrál bych třeba v Rusku, kde by mi zaplatili mnohonásobně víc. Ale chci být doma.

ELLE:
A co budete dělat, až to tu hlavu bavit nebude? Sedět na gauči v bačkorách a mluvit o politice?

P. N.:
Je pravda, že Jiřího Paroubka bych vydržel poslouchat celý den. Kdyby hrál hokej, byl by střední útočník. Útočí po všech a po všem. Velká legrace.

Anna Hubínková

EBC promo