Myslíte si, že na tom, co máte na sobě, mužům až tak moc nezáleží?
Tak bacha: můj první potenciální vztah zničily bílé kozačky.
Když jsem je uviděla ve výloze, věděla jsem, že je musím mít. Byly
bílé, s nízkou podrážkou a decentním zdobením. Kráčela jsem v nich do
školy a cítila se jako bohyně. Psal se rok 1995. On byl hezký. V uchu
nosil spoustu náušnic a vlasy měl střižené do tehdy módního mikáda.
Líbil se mi. Párkrát jsme se potkali na schodech a chvíli to vypadalo, že
by z toho mohla být láska. Jenže jak už se to někdy stává, nějak jsme
se nemohli ,sejít‘. Když jsem běhala já za ním, ignoroval mě. Když mě
přestal zajímat, začala jsem ho zajímat já. Až na jednu lehce opilou
nepovedenou líbačku z toho nakonec nic nebylo. Po letech jsme se potkali a
šli na víno. Už nebyl tak hezký a nenosil náušnice. „Když tys tenkrát
nosila tak děsný kozačky!“ vypadlo z něj po první lahvi. Kozačky? Moje
krásné bílé kozačky? „Jo, ty děsný bílý kozačky. A ty vlasy…
Vypadalas jak holka z diskotéky,“ dodal a ještě po těch letech se při
té vzpomínce otřásl odporem. AHA! Všechno mi to najednou došlo. On,
frajírek s propíchanýma ušima, co přespával po klubech, a já – holka
s nakulmovanými lokýnkami a v bílých kozačkách. Hormony nehormony, to si
prostě nemohl dovolit. Dnes by to podle jeho reakcí už šlo, ale on se
mezitím změnil ze sexy rockera v bodrého méďu v batikovaném triku. To
vyprávění o rozestavěném domečku za Prahou bych ještě skousla, ale tu
batiku a sandály s ponožkami ne. Rozloučili jsme se a já cestou domů
přemýšlela, co by se tehdy stalo, kdybych si netočila vlasy a nenosila
bílé kozačky.
Od té doby uplynula spousta času. Měla jsem období veselých šatů a
barevných punčocháčů. Pak mi jeden dobrý muž nastříkal do obličeje
slzný plyn a ukradl moji pampeliškově žlutou kabelku. Přestala jsem
používat růžovou rtěnku, začala nosit pánské košile, jednoduchá
trička a kalhoty. Ne že bych vypadala jako mužatka, ale cítila jsem se
v tom zkrátka dobře. Můj tehdejší přítel nijak zvlášť neprotestoval.
Sám si na žádné výstřelky nepotrpěl. Měli jsme pěkný a časem poněkud
asexuální vztah, ale to se po letech stává, ne? Pak jsem ho šla jednoho dne
překvapit do práce (měl narozeniny) a narazila v jeho kanceláři na něco
v síťovaném tričku s hodně velkými oky a hodně velkým výstřihem, a
v elastických kalhotách s tygřím vzorem. „Tohle se ti vážně
líbí?“ nestačila jsem žasnout. Líbilo. Stalo by se to, kdybych nosila
své bílé kozačky a síťované triko?
.jpg)
