Hodnoty & Film: Hana Vagnerová a Matyáš Řezníček

Proč AI nikdy nenahradí umělce?

HV: Já si myslím, že kreativita vzniká z duše a ze srdce, a ačkoliv se to zkoušelo, tak si myslím, že se to vypočítat nedá. AI se tomu může přiblížit, ale to lidství nikdy nenahradí. Možná jsem v tomhle naivní a až se zpětně budeme koukat na tenhle rozhovor, tak se tomu všichni budeme smát, ale zároveň vidím, jak jsou přecpaná divadla, koncerty a přednášky, a myslím si, že možná ta AI paradoxně způsobuje to, že lidi chtějí být víc pospolu.

Jaký film by podle vás měl vidět každý, kdo chce svět dělat lepším místem?

MŘ: Já si myslím, že by to měl být hlavně film, který člověka nějak rozcitliví, naladí ho na nějakou širší mezilidskou vnímavost, což pro každýho může být úplně jiný snímek. Pro mě je to třeba Mary a Max, ale pro někoho to může být i třeba Pán prstenů.

Co nejriskantnějšího jste kdy udělali pro film?

HV: Myslím si, že nejriskantnější pro mě bylo, když jsem si ten film sama napsala. Protože kromě toho, že jsem do té role vstupovala tak nějak emocionálně – jako do každé role –, tak jsem šla s kůží na trh i s tím, že jsem nějakým způsobem skrz ten film projevovala svůj názor.

Jaký nejhorší zlozvyk jste si z filmového prostředí odnesli do reálného života?

MŘ: Pití energetických nápojů.

Kdybyste mohli poslat jeden jediný vzkaz do časové schránky pro 100. ročník karlovarského festivalu v roce 2066, jaký by to byl?

HV: Tak já jsem ráda, že film přežil. Že ho AI nenahradila, že se točí nádherný autorský snímky od srdce a že umění je pořád považovaný za důležitý.

MŘ: Je skvělý, že jste to dotáhli tak daleko, a moc se těším na dvoustý ročník.

Hano, svou kariéru budujete aktivně i v zahraničí. Co nám můžete o svých projektech prozradit?

HV: Snažím se o to, protože je to pro mě obrovská výzva. Z nějakýho důvodu jsem se narodila s takovou povahou, kdy začínat odznova mě vlastně strašně inspiruje. Děsí zároveň, ale hlavně inspiruje. Mám pocit, že mi to vždycky zapne veškerý smysly. A že poznávání nových kultur a lidí mě vlastně přibližuje k tomu, co jsem opravdu já. Momentálně mě čeká natáčení v Itálii takovýho seriálu, který je lehce sci-fi. Mám tam menší roli, samozřejmě zase holky z východu (někdo se mě ptal, jestli mi tohle vadí, a musím říct, že vůbec, jsem z toho přešťastná). A to, co mě hrozně naplňuje, je, že připravuju druhý film, který jsem napsala. A to je podobně inspirující a zároveň děsivý jako ta kariéra v zahraničí.

Matyáši, letos jsme vás mohli vidět ve filmu Poberta, kde jste si zahrál lupiče. Čím vás lákala role antihrdiny?

MŘ: Mě vždycky láká role antihrdiny. Myslím, že člověk k tý postavě musí mít vlastně takový nějaký poctivější vztah, když není napsaná ani jednostranně pozitivně, ani jednostranně negativně. Je to takový komplexní živoucí člověk a herec ho musí o to líp poznat, aby ho dokázal zahrát poctivě. To je vždycky hrozně zábavná výzva.

Jaký je váš osobní manifest, protest či vzkaz společnosti?

HV: Na začátku každého štěstí stojí odvaha.

MŘ: Cynismus je pasé. Mně přijde, že cynismus působí na první pohled inteligentně, ale ve skutečnosti se často jedná spíš o takovou intelektuální a emoční lenost, a přijde mi, že je to škoda.