On Culture: Petr Uhlík

Přidejte si Elle do oblíbených na Google zprávách

Jakou literární postavu byste si chtěl zahrát?

Tyla Ulenspiegla, což je šašek a legenda, která působí ve středověku. Je to zajímavá postava, která funguje jako archetypální šašek a blázen, tyto postavy mi přijdou skvělé, obzvlášť, když jsou opřené o historický kontext.

Je nějaký kultovní film, který jste ještě neviděl?

Planeta opic. Prosvištěl kolem mě a nějak jsem se nikdy nedostal k tomu se na něj podívat.

Film, který vás vždycky rozpláče?

Asi Forrest Gump. Poprvé jsem ho viděl, když jsem byl opravdu malý. Je to film, který mě rozpláče, aniž by se tam ještě něco dělo. On začne a já hned brečím, zdá se mi, že je to taková automatická mechanika mého těla. Je nastavené na onu melodii klavíru nebo letící pírko v úvodu. 

Mohlo by se vám líbit

KVIFF 2025: Oskar Hes | Přijde potlesk a já jsem zpátky v Oskarovi

Letos natáčí štědrovečerní pohádku a pendluje mezi dvěma historickými projekty. Na festivalu jste ho tentokrát neviděli v kinosále, ale na kolonádě, kde zatančil s Kateřinou Bartuněk Hrstkovou. Bere emoce, které prožívá při hraní za své vlastní a je nějaká role, která v něm zůstala? Nahlédněte s námi do vnitřního světa Oskara Hese.
elle.cz

Kdo vám jej poprvé pustil?

Určitě rodiče.

Film, u kterého se dokážete zasnít?

Je to Indiana Jones: Chrám zkázy. Všechny Indiana Jones filmy mám spojeny se svým dětstvím, kdy jsem trávil hodně času v lesích a hrál si na archeologa. Jakmile tedy tento film začne, přenese mě zpátky, kdy jsem byl malý kluk. Teď vyšla na PlayStationu hra Indiana Jones a u té jsem plakal třikrát, jen kvůli tomu, že jsem objevil nějakou starou kopku. Je to svět, který mě dojímá a fascinuje. Rozjíždím představy o tom, kde leží artefakty templářů.

Kdybyste si měl zahrát rockstar, jaká by to byla?

Keith Richards, protože je to můj nejoblíbenější hudebník. Určitě bych jej nehrál, ale mám ho nejraději. 

Wes Anderson nebo Tarantino?

Já řeknu Roy Andersson. Mám oba rád, ale Roy je za mě zapomenutelnější švédský režisér, který plní vizuální koncept Wese Andersona, ale ne tolik uhlazeného, a zároveň tarantinovské vykloubení postav. Tedy spojuje oba dva. Je to divadelně-estetické.

Petr Uhlík

 

Existuje kniha, ke které jste si musel najít cestu?

Bible. Už jenom si ji přečíst. Už vůbec, že ji člověk začne číst, vyžaduje odstup a čistý náhled na text. Už jenom, jak je spojena s církví, se těžko čte jako epos či příběh. Dlouho jsem ji odmítal jako knihu, vůbec to, že jsem ji otevřel, je důležitý krok. Vůbec nekážu, že člověk musí být věřící, nemyslím to takto. Samostatně mi přijde příběhově zajímavá, jako kniha, bez nutnosti náboženského vyznání.

Co rád posloucháte, když jste sám?

Židovskou a balkánskou hudbu. Vyrůstal jsem v Uherském Hradišti, kde byl folklór přítomný, možná to mě vede k Balkánu, který je plný dynamiky, volnosti a improvizace, která mi u lidovek vždycky chyběla. 

Vaše kulturní guilty pleasure?

Český rap. Teď pořád jedu Miluju riskovat od Slatt Chawo z Mostu. Chudák moje žena to teď musí pořád poslouchat. 

Jak odpočíváte po natáčení?

Jsem doma se ženou, psem a kočkou. Když je ve světnici teplo a jenom odpočíváme. Tak to mám nejraději. A když je tam ten PlayStation, tak jsem úplně nejspokojenější.

Mohlo by se vám líbit

KVIFF 2025: Co číst, poslechnout si a zhlédnout podle Kláry Kitto

„Kdyby mě teď čekala emocionální scéna, pustila bych si Traitor od Olivie Rodrigo,“ prozrazuje vycházející hvězda, která psychickou zátěž rolí vyvažuje časem s kamarádkami. Za ztvárnění Emy v Amerikánce si Klára Kitto vysloužila nominaci na Českého lva a dnes stojí před kamerou hned dvakrát: točí filmovou verzi divadelní inscenace Snowflakes a chystá se na první televizní práci – novou minisérii pro ČT. Poslechněte si, začtěte se a zhlédněte kulturní repertoár Kláry Kitto.
elle.cz
Zdroj článku: