Od středověku vedla Husovou ulicí v Praze 1 důležitá cesta z Pražského hradu na Vyšehrad. Ve své době to bylo dokonce místo s největší hustotou kostelů v hlavním městě. Dnes si při procházce všimnete hlavně gotického kostela sv. Jiljí, ve kterém se často odehrává rozličný kulturní program. Co už se ale obyčejný kolemjdoucí těžko dozví, je fakt, že tento kostel náleží k mnohem většímu komplexu dominikánského kláštera. Ten se rozkládá na pomezí čtveřice sousedních ulic – Husovy, Zlaté, Jilské a Jalovcové. Vše začalo v roce 1625, kdy kostel převzali dominikáni. Následujících třicet let pak usilovali o přikupování okolních budov, které využívali pro provoz řádu. Původní kostel včetně bloku pro ně do barokního stylu přestavěl vyhlášený italský architekt a sochař Carlo Lurago. Dominikáni v klášteře sídlili až do roku 1950, kdy je v rámci Akce K násilně vysídlili komunisté a celou komunitu rozpustili. Obnovení konventu bylo možné opět po sametové revoluci, v roce 1990. Od té doby probíhá soustavné oživování tradic a vytváření nových aktivit řádu, jehož součástí je také kompletní rekonstrukce.
Novodobá historie
Otevření směrem k veřejnosti započalo diskusemi s architektem Josefem Pleskotem a jeho AP ateliérem kolem roku 2008. „Nechceme být pouhými správci muzea, nechceme udržovat staré pořádky, ale porozumět době a otevřít se lidem,“ odůvodňoval rozhodnutí provinciál dominikánů Benedikt Mohelník. Řeholníci si totiž přejí, aby byl klášter pulzujícím bodem namísto zakonzervovanou institucí určenou pouze pro uzavřenou komunitu. V rámci oprav vznikl nový vchod z Jalovcové ulice, který je symbolicky vyveden v lesklé fialové barvě. Formálně je velmi minimalistický, ostatně jako všechny nové zásahy do stávající struktury, přičemž všechny cenné části a významná archeologická naleziště zůstala zachována beze změn. Celý prostor bylo třeba především zpřehlednit, zprůchodnit a opticky vyčistit. Zařazením nových funkcí vznikla řada fascinujících průhledů, z nichž některé pohledy na interiér působí až sochařským dojmem. První etapu přestavby dělníci dokončili před čtyřmi lety, druhá právě probíhá.
Nenápadně současné
„Církev si vždy zvala špičkové architekty,“ říká převor dominikánského kláštera Filip Boháč, který je mimochodem vystudovaný architekt. V klášteře má na starosti komunitu bratří a je také oficiálním veřejným zástupcem kláštera. „Bratři oslovili s myšlenkou rekonstrukce a s drobnými úkoly několik architektů. Architekt Pleskot je jako jediný nesplnil a namísto nich přinesl na schůzku jen malou skicu. Na ní byl obdélník znázorňující kostel a dva čtverce představující klášter s kvadraturou uprostřed. Popsal vzájemné vztahy mezi veřejným prostorem a klášterem, který má být pojítkem a bodem setkání těchto míst. Když nákres bratři viděli, tak uznali, že si budou rozumět. A od té doby spolupracujeme,“ vypráví převor. Architekt využil pro zásah zcela moderní materiály jako MDF desky nebo vysoký lak, aniž by však narušil harmonii s historickou zástavbou. O progresivitě dominikánského řádu svědčí i zásahy z pole současné umění – jako třeba výmalba v barokním refektáři od Christiana Helwinga nebo sochy Madon z textilu a pryskyřice od Martina Skalického, které jsou rozeseté v několika zákoutích klášterních chodeb. „Osobně se mi líbí, že vstupy jsou velmi sebevědomě současné, ale zároveň do sebe historii vlastně integrují. U některých prvků vlastně nepoznáte, který je barokní a kde začíná přechod do současnosti,“ poznamenává převor Boháč.
Citlivá rekonstrukce
„Původní plán byl areál na dva roky uzavřít a zrekonstruovat celý, na což se však nepodařilo sehnat finance. Opravy jsou tak postupné a trvají dlouho,“ vysvětluje. Hlavní změnou je nový vstup z Jalovcové ulice s recepcí, schodištěm a výtahem přes tři patra barokního objektu, díky němuž se areál stal bezbariérovým. Ve třetím patře se nacházejí cely pro hosty z řad veřejnosti, kteří se tu mohou za poplatek ubytovat, kanceláře a další zázemí mnichů. „Klíčové bylo zkombinovat režim návštěvníků, kteří do kláštera chodí na kulturní akce nebo jsou tu ubytovaní, a klid řeholníků,“ dodává převor Boháč. Nové architektonické prvky hrdě přiznávají ročník svého vybudování – dveře jsou z lesklých lakovaných desek, kuchyně v hovorně je velmi organická a podobně jako nábytek vyrobená prostorům na míru. Jídelní a psací stoly mají zabudované vnitřní zdroje osvětlení, které působí měkkým a zároveň symbolickým dojmem vnitřního osvícení. Také křesťanské symboly jsou zde zpracovány s citlivostí a vkusem. Při průhledu hovornami se v jednolitý kříž spojí až trojice čar umístěných nad jednotlivými vchody do místností.
Zdroj: ELLE Decoration, Wikimedia Commons
