Karolína Kučerová, vázy z kolekce Empathy (dílo je součástí výstavy)
Karolína Kučerová se narodila v Americe Čechovi a Slovence. Aktuálně studuje v ateliéru keramiky a porcelánu na UMPRUM v Praze. Navzdory svému mládí si na scéně již vytvořila rozpoznatelný vizuální jazyk. Do práce promítá pobyt v Bezalel Academy of Art and Design v Jeruzalémě, kde se naučila různorodé práci se sklem. Při studiu na japonské Kyoto University of the Arts zase začala zkoumat svůj vztah ke keramice a konceptuální tvorbě jako takové. Zabývá se posouváním limitů v tradičních materiálech, testování jejich plasticity a křehkosti. Často do technik vnáší paradoxní napětí a nečekané zvraty. Žije a tvoří v Praze.
Victoria Yakusha, váza Tiara (dílo je součástí výstavy)
Victoria Yakusha je ukrajinská designérka a architektka. V roce 2006 založila multidisciplinární studio YAKUSHA a v roce 2014 značku FAINA. Vystudovala architekturu na Prydniprovské státní akademii a Institut národních aplikovaných věd (INSA) ve Francii. V tvorbě často odkazuje na ukrajinskou kulturu a tradice, které se snaží zprostředkovat s pomocí designu a architektury. Působí střídavě v Kyjevě a Antverpách, kde má její značka FAINA pobočky. Pokud je to jen trochu možné, vyrábí díla na Ukrajině, aby podpořila místní kreativní komunity a tradiční řemesla. Pro svá díla užívá pojem „živý minimalismus“. Victoria Yakusha ráda pracuje s texturami a silnými příběhy. Jak promlouvají k vám?
Lucie Rosická, obraz Zapovězené trní (dílo je součástí výstavy)
Lucie Rosická je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze. Zaměřuje se na textilní umění, konkrétně na reliéfní prošívání látek. Do tradičního média převádí současná témata, především výjevy ze sociálních sítí. Skrze ně zkoumá fenomény spojené s moderními způsoby vnímání krásy a identity. Nebojí si klást nepříjemné otázky a zabíhat do intimních detailů. Často se vrací k tématu autoportrétů, do nichž promítá vlastní zkušenost se vztahem na dálku, testováním kosmetických procedur nebo sociálními sítěmi. Působí v Praze a Ostravě.
Art House, Naše Zahrada, Designblok 2024
Art House, Naše Zahrada, Designblok 2024
Art House, Naše Zahrada, Designblok 2024
Art House, Naše Zahrada, Designblok 2024
Marcin Rusak, socha Protoplasting Nature 12 (dílo je součástí výstavy)
Designér Marcin Rusak pochází z rodiny, která se pěstováním květin zabývá několik generací. Jejich prostřednictvím vypráví příběhy, které spíš než o přírodě vypovídají o lidech, jejich potřebách a posedlostech. Dlouhodobě se zabývá průmyslem řezaných květin rozvážených po celé planetě, jejich šlechtěním a genetickou manipulací. Analyzoval i s tím související plýtvání nebo spotřebu chemikálií a upozorňoval na kulturní význam květin jako ornamentu. Rusakovy objekty jsou na pomezí designu a umění. Někdy jeho díla kontrolovaně tlejí a mění se před očima, jindy připomínají půvabné květiny zamrzlé v ledu. Příroda a lidská vynalézavost se v dílech Marcina Rusaka propojuje, aby dala prostor kráse i důležitým společenským otázkám. Pracuje ve Varšavě a ve vile z konce 18. století ve Swidně, kterou nazývá svým botanickým inkubátorem.
Lucie Rosická, obraz Zapovězené trní (dílo je součástí výstavy)
Lucie Rosická je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze. Zaměřuje se na textilní umění, konkrétně na reliéfní prošívání látek. Do tradičního média převádí současná témata, především výjevy ze sociálních sítí. Skrze ně zkoumá fenomény spojené s moderními způsoby vnímání krásy a identity. Nebojí si klást nepříjemné otázky a zabíhat do intimních detailů. Často se vrací k tématu autoportrétů, do nichž promítá vlastní zkušenost se vztahem na dálku, testováním kosmetických procedur nebo sociálními sítěmi. Působí v Praze a Ostravě.
Lucie Rosická, obraz Zapovězené trní (dílo je součástí výstavy)
Lucie Rosická je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze. Zaměřuje se na textilní umění, konkrétně na reliéfní prošívání látek. Do tradičního média převádí současná témata, především výjevy ze sociálních sítí. Skrze ně zkoumá fenomény spojené s moderními způsoby vnímání krásy a identity. Nebojí si klást nepříjemné otázky a zabíhat do intimních detailů. Často se vrací k tématu autoportrétů, do nichž promítá vlastní zkušenost se vztahem na dálku, testováním kosmetických procedur nebo sociálními sítěmi. Působí v Praze a Ostravě.
Art House, Naše Zahrada, Designblok 2024
Kristína Opálková, fotografie z cyklu Primal Pathway (fotografie jsou součástí výstavy)
Kristína Opálková je čerstvou absolventkou oboru fotografie na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Její přemýšlivá tvorba odráží aktuální témata ve vztahu ke společnosti a ekologii, ať už se jedná o fetišizovaný postoj člověka k přírodě nebo zahlcení datovým tokem a kontrastem mezi současnou fotografií a tradičním analogovým médiem. Na jedné straně je obraz rychle zanikajícím záznamem, na druhé řemeslným aktem vyžadujícím péči a znalosti. Vyjadřuje se především s pomocí fotografie a videa. Pochází z Námestova, žije a tvoří v Praze.
Lucie Rosická, obraz Zapovězené trní (dílo je součástí výstavy)
Lucie Rosická je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze. Zaměřuje se na textilní umění, konkrétně na reliéfní prošívání látek. Do tradičního média převádí současná témata, především výjevy ze sociálních sítí. Skrze ně zkoumá fenomény spojené s moderními způsoby vnímání krásy a identity. Nebojí si klást nepříjemné otázky a zabíhat do intimních detailů. Často se vrací k tématu autoportrétů, do nichž promítá vlastní zkušenost se vztahem na dálku, testováním kosmetických procedur nebo sociálními sítěmi. Působí v Praze a Ostravě.
Nepheli Barbas (ilustrativní foto)
Mezi Paříží a Prahou žije francouzsko-řecká umělkyně Néphéli Barbas. Absolventka univerzity Villa Arson v Nice se vyjadřuje skrze kresby, objekty, sochy a instalace. Často tvoří v tandemu s malířem Martinem Heroldem. V dílech se zaměřují na architektonické detaily a prvky, které se z měst vytrácí, aniž by je někdo zachoval pro příští generace. Díla Néphéli Barbas vynikají řemeslným provedením a dotaženou estetikou, která spíš než aby ostře kritizovala, provokuje k přemýšlení nad souvislostmi.
Lara Bohinc, vázy Emmeline, Hedy a Amelia z kolekce Peaches pro Driade (dílo je součástí výstavy)
Po desetiletém působení u šperkařské značky Cartier založila Lara Bohinc vlastní designérské studio. Od roku 2016 se věnuje tvorbě větších objektů – sochařského nábytku, doplňků a v poslední době také realizací pro veřejný prostor. Její tvorbu charakterizuje cit pro detail získaný léty věnovanými tvorbě šperků, výtvarná práce s formami a dekonstruování zažitých tvarů. Bohinc v dílech s oblibou využívá tradiční řemeslné techniky, které aplikuje neobvyklými způsoby (například japonskou techniku Urushi pro nábytkovou kolekci pro londýnskou galerii Fumi nebo muránské sklo pro sérii děl na objednávku benátského hotelu Bauer). Její díla mají často oblé a příjemné tvary, je pro ně typická útulnost a scénografický charakter. Jsou to solitéry, které přitahují pozornost a vzbuzují emoce. Designérka Lara Bohinc pochází ze Slovinska, dlouhodobě žije a tvoří v Londýně.
Masha Reva, váza I'm the garden you’re no longer looking after (dílo je součástí výstavy)
Masha Reva patří mezi nejskloňovanější jména současného ukrajinského umění. Vystudovaná módní návrhářka z Kyjeva a Londýna pracuje na pomezí módy, malby, body artu, performance a designu. Plynule přechází od jednoho oboru k druhému, a navzájem je s lehkostí propojuje. Mezi její poznávací znamení patří naivistické kresby s výraznými tahy štětce, hravé barvy a důraz na lidské tělo. V dílech se objevuje jako námět i jako prostředník – často maluje přímo na kůži. Kromě ní hojně používá papír ve všech podobách a velikostech, textil, zdi a nově také keramiku. Známé jsou její spolupráce s francouzskou módní značkou Jacquemus, freska pro videoklip Harryho Stylese k písni As It Was nebo editorialy pro ukrajinskou edici časopisu Vogue. Masha Reva žije a tvoří v Kyjevě.
David Čáp, lampa Tattooed shining creature (dílo je součástí výstavy)
Vizuální umělec David Čáp se v dílech často vztahuje ke své další profesi – tatéra. Tetování pro něj představuje vášeň, v níž cítí tlak očekávání od klientů a zodpovědnosti, kterou sebou povolání nese. Proto hledá umělecké osvobození u malování. Má volnost pro experimentování s abstraktními formami a netradičními postupy (například máčení pláten v moři, automatická kresba ohořelými uhlíky apod.). Ty jsou mu vlastní i pro kolekci experimentálního nábytku z papier-mâché, jemuž se věnuje poslední dva roky. Funkčnost mísí s výraznými, někdy až směšnými či záměrně karikovanými tvary. Jeho cílem je posouvat hranice vizuální přitažlivosti, aniž by obětoval užitné vlastnosti nábytku. V současnosti žije a pracuje v Praze a Kralupech nad Vltavou.
Art House, Naše Zahrada, Designblok 2024
Lucie Rosická, obraz Zapovězené trní (dílo je součástí výstavy)
Lucie Rosická je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze. Zaměřuje se na textilní umění, konkrétně na reliéfní prošívání látek. Do tradičního média převádí současná témata, především výjevy ze sociálních sítí. Skrze ně zkoumá fenomény spojené s moderními způsoby vnímání krásy a identity. Nebojí si klást nepříjemné otázky a zabíhat do intimních detailů. Často se vrací k tématu autoportrétů, do nichž promítá vlastní zkušenost se vztahem na dálku, testováním kosmetických procedur nebo sociálními sítěmi. Působí v Praze a Ostravě.
Art House, Naše Zahrada, Designblok 2024
Michal Kindernay objekty ze série Svědkové zvuku (dílo je součástí výstavy)
Michal Kindernay je intermediální umělec, performer a kurátor. Jeho audiovizuální instalace propojují umění, technologie a vědu. Často se v nich dotýká témat souvisejících s ekologií, udržitelností a působením člověka na přírodu a naopak. Někdy se jedná o video, jindy o hudební kompozici, zvukovou mapu, kresbu či interaktivní instalaci. Je spoluzakladatelem umělecké organizace yo-yo, iniciátorem projektu RurArtmap, byl členem kolektivu galerie Školská 28 v Praze. Jako pedagog působí na Prague College a externě také v Centru audiovizuálních studií FAMU v Praze.
Lucie Rosická, obraz Zapovězené trní (dílo je součástí výstavy)
Lucie Rosická je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze. Zaměřuje se na textilní umění, konkrétně na reliéfní prošívání látek. Do tradičního média převádí současná témata, především výjevy ze sociálních sítí. Skrze ně zkoumá fenomény spojené s moderními způsoby vnímání krásy a identity. Nebojí si klást nepříjemné otázky a zabíhat do intimních detailů. Často se vrací k tématu autoportrétů, do nichž promítá vlastní zkušenost se vztahem na dálku, testováním kosmetických procedur nebo sociálními sítěmi. Působí v Praze a Ostravě.
Designblok, Arthouse – Výstava Naše zahrada
