Parkety v celém bytě byly natolik zachovalé, že je stačilo pouze zbrousit a nalakovat. Knihovnu bydlení na míru navrhl architekt David Kazický z ateliéru RicharDavidArchitekti. Ukrývá publikace o umění, designu, architektuře, filmu, loutkářství nebo cestování. Malý stoleček je opět ze série Tulip od Eera Saarinena a skořepinové křeslo je původní design od Miroslava Navrátila z 60. let, jen přečalouněné.
S Urošem a Martinem bydlí v bytě i kocour Tineček. Nám ochotně zapózoval na křesle ze Švédska s archivním stolkem z Ikea, které vytvářejí příjemný protipól obývacímu pokoji plnému drobných dekorací, knih a vzácného ručně zdobeného porcelánu.
Unikátním holešovickým bydlením nás provázel jeden z jeho majitelů, vášnivý sběratel a milovník umění a designu ve všech jeho podobách Uroš. Spolu s partnerem Martinem mají ke kultuře velmi blízko také profesně: Uroš je filmový a divadelní režisér, spisovatel a pedagog, Martin zase historik.
Komoda v obývacím pokoji ukrývá další sbírku porcelánu – tentokrát především kousků ze 60. let. Najdeme mezi nimi třeba modely od Jaroslava Ježka, jako jsou šálky a konvice Louise z porcelánky Pirkenhammer.
Jídelna je typickou místností pro elektrické domy, kde se výdobytky elektřiny předváděly vybrané návštěvě. Majitelé tam záměrně umístili speciální lampu Pistillo od Studia Tetrarch pro italskou značku Valenti ze 60. let, která historickou efektnost prostor připomíná. Prostírá se na stole z kolekce Tulip od Eera Saarinena z let 1955–1956 pro Knoll a sedí na starožitných židlích po Martinových prarodičích.
Dechberoucí detaily umí dodnes vyrobit jedna z mála evropských porcelánek, a to rovnou ta nejstarší – Míšeň. Uroš si každý kus vybral osobně z katalogu a nechal vyrobit na zakázku. Každý má jiné zdobení, takzvaný cirát, vzájemně se ale musí respektovat a ladit, aby vytvořily zajímavě komponovaný set. Labutě jsou například cirát používaný Míšní už tři sta let.
V koupelně jsou původní dlaždičky RAKO, které si majitelé při rekonstrukci poctivě očíslovali, aby je vrátili na původní místo. Z vybavení je originální porcelánové umyvadlo, poličky a zrcadlo, zbytek je novodobý. Turecké ručníky jsou od Zig Zag Zurich, přenosné rádio Bang & Olufsen. Okna jsou původní s originálními kličkami a systémem otevírání.
Bývalý pokojík služky dnes slouží jako Martinova pracovna. Zdobí ji ručně tištěné tapety anglické firmy Hamilton Weston s chinoiserijním vzorem, které najdeme také ve vstupní chodbě. Knihovnu na míru navrhl architekt David Kazický, svítidlo jeSingapour od francouzských Market Set, židle Mosquito od slovinského výrobce nábytku Rex Kralj a vintage komoda U-458 od Jiřího Jiroutka ze slavné bruselské série Universal z roku 1958 pro československý národní podnik Interiér Praha. Na stole si hoví kočka Libuše Niklové pod lampičkou od Josefa Hůrky pro Lidokov, oblíbené místo k odpočinku to je i pro kocourka Tinečka.
Druhému obývacímu pokoji, který slouží i jako pokoj pro hosty a dá se díky mnohokřídlým dveřím oddělit od vedlejšího obýváku, dominuje komoda upravená na zakázku od vídeňského obchodu se starožitnostmi a designem Lichterloh. Na ní jsou keramické talíře z Izniku v Turecku, sošky, svícen a obraz z Nigérie a skládací lampa ze dvou plastových kornoutů, která byla jednou z prvních věcí, kterou si Uroš do bytu pořídil. Gauč ze 30. let nechali partneři znovu přečalounit černým sametem, větší polštářek je ze Stockholmu a menší z Turecka. V levém rohu je umístěn sítotiskový plakát slovinské skupiny Laibach od Neue Slowenische Kunst, který přes den proti světlu chrání kus látky. Skupina je všeobecným symbolem slovinského sebeuvědomování a v plakátu pracuje třeba i s nerealizovaným návrhem na parlament Josipa Plečnika.
Citlivým dodatkem k původnímu vybavení je vestavěná dřevěná šatní skříň, kterou si Uroš s Martinem nechali vyrobit na míru. U postele svítí na čtení před spaním lampička Pendant Pipe od britského designéra Toma Dixona. Vztah k asijské tematice je patrný na bambusové podnoži nočního stolku a stojanu na noviny, zdobených úložných boxech či sošce Buddhy na zdi dovezené z Kambodži.
Kuchyně dodnes respektuje původní účel čistě provozní místnosti určené k přípravě jídla, kterou návštěvy míjely obloukem. Vše v tomto prostoru je podřízeno především funkci a přijdete si tam i dnes jako za starých časů.
V bytě se zachovala původní topná litinová tělesa s kohoutky a obklady s takzvanými irisovanými kachlíky z katalogu Rako 1935. Speciální technika z obkladů udělala unikátní kusy, které vypadají jako obrazce na zamrzlém okně. Polička je dedikovaná raritám 50. a 60. let. Mimo jiné tam najdeme slavné Ježkovy sošky zvířat, které navrhl pro Royal Dux v Duchcově a za něž posléze mimo jiné získal zlatou medaili na EXPO 58 v Bruselu.
Chodba je ozdobená ručně tištěnými tapetami ze štočků od britské značky Hamilton Weston. Původní chinoiserijní vzor pochází z roku 1690. S podlahou z červeného marmolea ladí přečalouněná vintage stolička, která formálně napodobuje stůl Tulip od Eera Saarinena v jídelně, z níž se na této fotce do vstupní haly díváme. Otevřené dveře nalevo vedou do kuchyně, vpravo se dostanete do ložnice a koupelny. Zabudovaná skříňka ukrývá porcelánovou sošku Surikaty od Antonína Tomáška.
Nomádský koberec kilim je starožitnost dovezená z Istanbulu, u kávového stolku s vázou od Romana Šediny a setem Louise od Jaroslava Ježka se sedí na skořepinovém křesle Miroslava Navrátila nebo ikonické skládací židli Rex od slovinských Rex Kralj. Atmosféru vytváří stojací lampa Tripod španělské firmy Santa & Cole a stolní lampička z antikvariátu. Plakát je od kamaráda z Dominikánské republiky pro jedno z prvních Urošových představení na DAMU. Nad tereziánským retro garni stolečkem z roku 1860 jsou zdobené dřevěné dveře z Nigérie, které zde tradičně vedou do hliněných domků.
Původní systém přivolávání služky nechali majitelé znovu zprovoznit – služebná v kuchyni díky němu hned věděla, v jakém pokoji je zrovna potřeba. Dnes slouží jako rarita a zaručená zábava pro každou návštěvu.
Ratanový pracovní stůl v ložnici souvisí s dalším vybavením pokoje ze stejného materiálu a spolu s rozsáhlou knihovnou slouží především k soustředěné práci. Právě u něj Uroš psal knihu o režii, založil a čtyři roky vedl odborný časopis Loutka nebo jako redaktor vydal první slovinský překlad o historii Loutkového divadla Henryka Jurkovského. V roce 2005 vyšla mimo jiné jeho publikace o základech loutkové režie v Madridu.
