Ve druhé řadě seriálu Nobody Wants This přivede Morgan (Justine Lupe) na narozeniny vlastní matky svého nového partnera. Který je…jejím terapeutem. Ne, nejste sami, komu se při té představě stáhne žaludek, ale tahle dějová linka překvapivě silně rezonovala. Protože i když většina z nás (naštěstí) nikdy nerandila se svým terapeutem, představa, že se zamilujete do někoho, kdo vám naslouchá, rozumí vám a nikdy vás nepřerušuje? Ta je až nekomfortně pochopitelná.
Tohle nikdo nechce
Psychologie pro to má slovo: přenos (transference). Freud jej použil k popisu situace, kdy se hluboké, často nevědomé emoce – láska, obdiv, vztek nebo touha – přesměrují na terapeuta. Možná se na sezení začnete až moc těšit. Možná vám v hlavě běží scénáře co-kdyby.
Jak tuto situaci vnímá terapeut? Není to skandální, ale lidské. „Terapie vytváří prostor hluboké empatie a pozornosti – pro mnoho lidí je to poprvé, kdy jsou skutečně slyšeni,“ vysvětluje pro Cosmopolitan UK londýnská psychoterapeutka Jordan Dixon. „To přirozeně může vyvolat přitažlivost nebo zamilovanost.“ Ve skutečnosti ale vůbec nejde o terapeuta. Jde o vás. O to, co ve vás tato situace probouzí – něhu, blízkost, možnost být viděni. Zamilovanost tu vlastně figuruje jako zdroj informací: prozradí vám něco o tom, jak navazujete vztahy, po čem toužíte a jak chcete, aby vás druzí vnímali.
Psycholog Michael Formica v Psychology Today napsal, že láska k terapeutovi může být „cestou ke svobodě nebo pastí utrpení“. Záleží na tom, co s ní uděláte. Pokud vám pomáhá být otevřenější, opravdovější a odvážnější, může mít léčivý efekt. Pokud ale uvěříte, že terapeut je řešením všeho – a ne pouze průvodcem – lehce se v tom ztratíte.
Tady nejste v rom-comu
Připomeňme si něco zásadního: terapeuti nemohou randit se svými klienty. Ani během terapie, ani po ní. A není to přehnaná opatrnost, ale nutnost. Terapeut zná vaše nejhlubší slabiny i zranění, zatímco vy o něm víte minimum. Vzniká tak mocenská nerovnováha, která je ve vztahu nebezpečná. V oblasti terapie je proto romantický vztah s klientem jedním z nejzávažnějších profesních prohřešků. A může způsobit dlouhodobé emocionální škody – narušit důvěru, otevřít stará traumata a zabránit samotnému cíli terapie: uzdravení.
He’s not the fantasy, you are
To ale neznamená, že pokud jste nějaké pocity k vašemu terapeutovi někdy zaznamenali, je to špatně. Co když je zamilování do terapeuta jen známkou toho, že se uzdravujete? Že se znovu napojujete na části sebe, které jste před nějakou dobou zadupali? Možná se ani nezamilováváte do terapeuta, ale do verze sebe sama, kterou vám pomáhá vidět. Lásku tedy nechte na své straně gauče.
Takže si to pojďme zrekapitulovat. Pokud přemýšlíte, jaké by to s ním bylo, zkuste se nadechnout. Nejde o to ty pocity potlačit. Jde o to je pochopit. Podívat se, kam míří a co říkají. Pokud se s nimi pracuje bezpečně, mohou vás posunout dál. Někdy stačí je pojmenovat. Jindy je fér dynamiku přiznat a případně pokračovat u jiného terapeuta. A ano – jak Nobody Wants This dost názorně ukazuje, není nejlepší nápad zvát „doktora Andyho“ na rodinnou oslavu.
- Zdroj článku:
Psychology Today, Cosmopolitan UK, Verywell Mind



