Rozhodla jsem se proto otestovat, zda je situace vážně tak kritická. A také, které metody seznamování fungují nejlíp.
Možná nepatříte k těm, které potřebují někoho zoufale nahánět. Možná na jeden úsměv a pohození vlasů nalákáte celé zástupy. Jenomže když se po delším vztahu najednou ocitnete znova single, vzít iniciativu do svých rukou vůbec není na škodu. Naopak. Vyzkoušela jsem to na vlastní kůži – různé metody lovu, různá místa… a už dlouho jsem se takhle nepobavila, o vzrušení ani nemluvě.
Libimseti.cz
Léta jsem se smála všem, kdo na adrese www.libimseti.cz měli svůj profil a
flirtovali po síti. Teď jsem se ale rozhodla prozkoumat seznamování přes
internet i já. A tak se přidávám na jejich stranu barikády. Vytvářím
svůj profil, jako ‚nick‘ volím své křestní jméno Anna-Marie-Magdalena
(to by farář čuměl!) a přikládám fotku, kterou jsem loni nafotila pro
pánský časopis Maxim (to by čuměl ještě víc!). Vyplňuju kolonky: zájmy
(sport, sex, práce), intimní (zkušeností hodně), ideální partner (30–40
let), povaha (sebevědomá, vůdčí, ambiciózní). Odepisuje mi spousta
chlapů. Nevím proč, ale spojuje je jedno – pleš nebo aspoň málo vlasů,
nezajímavé charakteristiky a příšerný styl vyjadřování. „Ahojky, jak
se máš, pokecáme?“ a deset přiblblých smajlíků (pusinky, zamilovaný
ksichtík, diblík). Tak na tohle ani nemá cenu odpovídat. Za dva dny se ale
objeví pan B. (celý nick si nechám pro sebe). Vypadá jako model
z pánského Vogue. Anebo jako kluci, co je každou sobotu vídám v klubu
Mecca. Mladý, sexy, opálený, značkově oblečený a s ultradrzým výrazem
ve tváři. Když kliknu na fotku, kde je do půl těla, zrychluje se mi tep a
volám kamaráda homosexuála, ať se okamžitě jde podívat. Ten jen polkne a
ptá se mě: „Chodí sem i buzny?“ Pan B. píše: „Ahojky, zrzko, jakpak
se máš? Seš mocinky pěkňoučká… Líbíš se mi…“ Uhodil hřebík na
hlavičku, zbožňuju, když mě někdo tituluje zrzka a jde rovnou na věc.
Kliknu si na jeho profil. Věk? Osmnáct! Málem omdlím. Cože? Prosím?
Chvíli váhám, jestli to není perverzní. Volám kamarádu homosexuálovi,
abych zjistila, co si o tom jako ‚nezávislý arbitr‘ myslí. „To je
v pohodě, jdi do něj! Vydrží celou noc,“ povzbuzuje mě. Připadám si
jako úchyl, ale vlastně je to docela vzrušující. Pan B. mi píše kdykoli,
když není ve škole: „Kdy se uvidíme? Chci tě, kočičko.“ Mumlám cosi
o práci a o tom, jestli rodičům z kapesného zaplatí kino, aby mě mohl
vzít do svého dětského pokojíčku. Chlapeček se ale nestydí, další den
mi pošle fotku svého penisu. Kolegyně radí, ať se s ním sejdu. Mezitím
mi píše dalších zhruba 250 kluků. Někteří chtějí pokecat, většina
se chce seznámit. Cpou mi svoje číslo telefonu, ICQ a málem i SPZ. Asi už
k nim ta hláška, že kdo neměl zrzku, neví, co je život, došla taky…
S některými se bavím o práci, s jinými o hudbě a s těmi extrémně
vyvedenými flirtuju. Je to docela zábava. Píšou mi i dvě bisexuálky. Jsem
potěšená… Můj profil je po pár dnech hodnocen jako lepší, než má
99,5 % žen. Dmu se pýchou. Pan B. neztrácí čas. „Seženu byteček,
řekni si,“ píše. Ten den mám naštěstí tolik práce, že na něj
zapomenu i s jeho bytečkem. A hlavně, na tomhle balení je stejně
nejlepší samotný lov…
