Režisér Terrence Malick natočil během své čtyřicetileté kariéry jen pět snímků, uvedení každého z nich bylo proto pokaždé významnou kulturní událostí – a Strom života není výjimkou. Z Cannes si letos odvezl hlavní cenu a někteří diváci jako v mrákotách hovořili o tom, jak jim snímek změnil život. Jiní však zklamaně odcházeli z projekce. Strom života totiž není film pro netrpělivé. Pokud mu ale zkusíte věnovat pozornost a chytnete se větve, kterou vám na začátku podá, naprosto vás strhne a odmění zážitkem, jenž ve vás bude ještě dlouho rezonovat.
Film se vrací do padesátých let na předměstí malého texaského města, kde žije pětičlenná rodina O’Brienových. Té doslova velí přísný otec (Brad Pitt, který s předsazenou čelistí vypadá hrozivě), jeho laskavým protipólem je jeho žena (nádherná Jessica Chastain střídající jedny překrásné šaty za druhými). Spolu vychovávají tři (výborně obsazené) syny, z nichž nejstarší vyroste do podoby Seana Penna (oblečeného v Armanim). Příběh rodiny, jejího štěstí i tragédií se před diváky odvíjí jako impresionistická koláž. V ní Malick pracuje s náznaky, atmosférou, emocemi, tichem, nostalgickými obrazy ze vzpomínek a nádhernou hudbou – zaznívají Brahms a Mahler, idylické výjevy z dětství podkresluje SmetanovaVltava. Nikdo nezůstane na pochybách, že Terrence Malick je filmový veršotepec, jemuž záběry slouží jako sloky grandiózního básnického díla. Skrz plátno se do sálu šíří jeho vize o nekonečně mocné tvořící síle, která se může i nemusí jmenovat Bůh. Svůj vztah k němu hledají i postavy, filmem se zcela nenásilně nesou intimní modlitby, monology a zdánlivě prosté otázky, které si už někdy pomyslel každý: Kdyby existoval Bůh, proč by všechno dopustil? K čemu je být dobrý, když nás to neochrání před neštěstím?
Z texaského maloměsta se režisér sebevědomě přesouvá ke stvoření kosmu a věčnosti, k záležitostem tak velkým, až se z toho točí hlava. Jako zjevení ve filmu působí několikaminutová koláž vizuálních metafor, kterou tvoří dechberoucí pohledy na rozpínající se vesmír, zářící hvězdokupy a barvami hrající mlhoviny. Novorozenou Zemí zmítají magmatické erupce, ve vznikajících oceánech se masy vody převalují jako oblačné peřiny a startuje hemžení prvních organismů. Epickou scenerii doprovází úžasná hudba – meditativní chorály, epická rekviem i operní zpěv.
Co na tom, že z únavy ze vší té nádhery jednou dvakrát zívnete. Kdy jindy budete mít možnost dostat za sto padesát korun takovýhle balíček pravd o životě, smrti, stvoření, věčnosti a smyslu života.
