Konopí, bambus a rostlinný kašmír. Vize budoucnosti nebo marketing?

Fast fashion, slow fashion...

Udržitelná móda, tedy „pomalá móda“ je protipólem takzvané „fast fashion – rychlé módy“, která je známá svou nadprodukcí a má velký negativní dopad na životní prostředí. Udržitelná móda cílí na dodržení ekologické, sociální a ekonomické udržitelnosti. Udržitelně vyrobené zboží se nejlépe pozná díky certifikacím od společností jako jsou GOTS (Global Organic Textile Standard), Fair Trade, OEKO-TEX, BLUESIGN, BETTER COTTON INICIATIVE, FAIR WEAR FOUNDATION, PETA, LEATHER WORKING GROUP, ECOVERO™ a další. 

U produktů s certifikací si zákazníci mohou být jistí, že textil byl vyroben z nejméně sedmdesátiprocentních certifikovaných organických přírodních vláken. Finální výrobek s certifikací nesmí obsahovat alergenní, karcinogenní či toxické chemické pozůstatky. Certifikace též podporuje a zaručuje zákaz dětské práce a nastavuje odpovídající výšku mzdy a délku pracovní doby. 

Tato móda je spojena s udržitelnými materiáley, které splňují vysoké technické požadavky a jejich použití představuje menší zátěž na životní prostředí. Udržitelné výrobky jsou obnovitelné, recyklovatelné a energeticky využitelné. 

 

 

Není bavlna jako bavlna 

Vzhledem k nepříznivé ekologické situaci a zavádějícím se změnám na trhu, vzniká více a více udržitelného materiálu. Novinky se na trh dostávají kvůli ekologii, ale také kvůli předchozím problémům s kvalitou a dlouhou výdrží, což u podobných produktů patří mezi očekávané atributy. Udržitelné materiály by se daly rozdělit do těchto skupin: přírodní vlákna, proteinová vlákna a manufakturní vlákna.  

Přírodní vlákna jsou vlákna, která se nacházejí v přírodě a nejsou vytvořena na bázi ropy. Mezi nejpoužívanější přírodní vlákna patří například organická bavlna, konopí, bambus, sója nebo také ananas.

Ačkoliv je bavlna považována za udržitelný materiál, je nutné dodat, že musí jít pouze o organickou bavlnu, která je pěstována bez použití toxických pesticidů a hnojiv, se sníženou spotřebou vody a s ohledem na zajištění úrodnosti půdy. Běžná bavlna je jednou z nejnáročnějších a nejškodlivějších plodin pro životní prostředí, především kvůli enormní spotřebě vody během jejího pěstování a užívání pesticidů a toxických hnojiv. 

 

Bambus je oblíbený díky svému rychlému růstu a snadnému pěstování, ke kterému není zapotřebí používání pesticidů, hnojiv nebo jiných chemických produktů. Ačkoliv ani bambusová příze není zcela „eco friendly“, jak by se mohlo zdát, i tak je mnohem udržitelnější než bavlna a jiné komerční tkaniny.  

Nejméně problematickým materiálem je konopí, které rychle roste a nevyčerpává půdu. Vzhledem k tomu, že ho díky klimatickým podmínkám lze vypěstovat i v Česku, je pro naše výrobce jednou z nejvhodnějších variant. Zpracování konopí vyžaduje navíc velmi málo vody, například až o polovinu méně než zpracování bavlny. 

Zajímavým alternativním materiálem jsou také slupky z ananasu či sójy. Od 21. století se provádějí výzkumy s cílem zlepšit technické a ekonomické podmínky k použití ananasu jako běžné textilní suroviny. Sójový materiál je z většiny rozložitelný a působí měkkým, lehkým a elastickým dojmem, proto je považán za takzvaný rostlinný kašmír. Sójový textil absorbuje vlhkost, je antibakteriální a odolný vůči UV záření. 

Konopí, ananas a veganská kůže 

Tradiční výroba konopí není zas až tak snadná, jedná se v podstatě o oddělení vláken pomocí máčení, lámání, vochlování a předení. Získané vlákno se pak točí na speciálním spřádacím zařízení s dlouhými vlákny a poté se tká. Následně se textilie procesem změkčí pomocí ekologicky nezávadných reaktivních změkčovadel. Ekologická konopná látka je poté obarvena přírodním barvivem, která si však bohužel nezachovávají stálost. 

Ananasová vlákna (někdy také piñatex) se získávají pomocí tří kroků: mechanického oddělování pásů vláken od dřeviny, máčení a sušení. Ručním seškrabováním pásů, tedy tradiční metodou, vzniknou zhruba čtyři kilogramy pásů za hodinu. V rámci přírodní výroby jsou pak pásy sedm dní máčeny ve vodních nádržích s močovinou. 

Mnoho lidí si myslí, že do udržitelné kategorie patří také velmi probíraná veganská kůže, kterou mnohé luxusní značky využívají již několik sezón. Pokud se však bavíme o veganské kůži vyrobené z PVC nebo polyuretanu, o udržitelný materiál se opravdu nejedná. Za udržitelnou veganskou kůži lze považovat pouze již zmíněný piñatex. Někdy se tak stane, že problémy vzniknou kvůli mystifikaci či nedorozumění. 

 

 

Mezi proteinová vlákna patří vlna, hedvábí, alpaka, mohér a mnohá další. Donedávna byl s touto kategorií spojován také kašmír, který se však stal problematickým kvůli nadměrnému chovu koz. Kozy tak nahradily alpaky produkující dostatek vlny a nevyžadující mnoho vody či jídla na to, aby se jim dobře žilo a trávu spásaly bez kořenů. 

Dalšími zajímavými alternativními přírodními materiály jsou divoká guma, MuSkin či QMilk. Právě MuSkin patří mezi nejinovativnější materiály. Jedná se o alternativu kůže vyrobené z klobouku parazitické houby phellinus ellipsoideus rostoucí v subtropických lesích. Vědci tvrdí, že houbovým biomasám nechybí obdobné materiálové vlastnosti jako pravé kůži, kvůli které jsou zabíjena zvířata. Použití této biomasy k vytvoření alternativy kůže je udržitelné, celý proces je totiž uhlíkově neutrální a všechny materiály jsou po použití zcela biologicky rozložitelné. Biomasa je souhrn látek tvořících těla všech organismů. Tedy rostlin, bakterií, sinic a hub, ale rovněž živočichů. Přírodní vlákna QMilk, vyrobená z kaseinu v mléce, jsou měkká a hladká jako hedvábí. Zároveň jsou antibakteriální, mají takzvané termospojovací vlastnosti a lze je kombinovat s jinými přírodními vlákny.  

V ekologické módě je v poslední době využívána také speciální viskóza EcoVero pěstována z udržitelného dřeva přímo v Rakousku nebo Bavorsku čistě z kontrolovaných zdrojů. Výroba těchto vláken zaznamenává až padesát procent méně emisí oproti výrobě běžné viskózy. Jedná se o kompostovatelný materiál, který se dokáže rozložit do tří měsíců. Jiný přístup EcoVero prokazuje také transparentní dodavatelský řetězec.

V rámci udržitelnosti by se v oblasti manufakturní výroby dala vyzdvihnout recyklace plastu snižující znečištění vzduchu, vody i půdy. Ačkoliv se nejedná o zcela ekologicky a zdravotně šetrnou variantu, jde alespoň o pokrok v tom, jak se zbavit šíleného nadbytku odpadu. Výroba produktů z PET plastu je o třicet procent méně energeticky náročná než výroba textilu z polyesteru.  

 

 

Ve znamení kontroverze – jde o pouhý marketing?

Jak už je z textu patrné, materiály, které jsou zařazeny mezi ty udržitelné, nejsou zcela bezproblémové a jejich výroba může být též zatěžující. I u těchto materiálů se objevují mnohé otazníky. Například pěstování bambusu díky své popularitě může za omezení eroze půdy, snížení biologické rozmanitosti i to, že mnohá zvířata přichází o své přirozené prostředí a následně dochází ke snižování jejich výskytu. Výroba těchto materiálů vzbuzuje kontroverzi a velmi často se mluví o takzvaném greenwashingu. Na tento problém již dříve upozornil Tomáš Rohal, zakladatel značky Bohempia. 

„Byl bych rád, kdyby se omezila spotřeba čehokoliv. Jednoduše se navrátit zpět ke kořenům, kdy se oblečení šilo ze lnu a konopí pěstovaného u nás. Móda se musí jednoduše zastavit, ale obávám se, že to nebude fungovat. Velké značky mají obrovské množství peněz na marketingové greenwashingové kampaně. Omezení asi spíše nečekejme. Svět je plný greenwashingu a polopravd. Móda může být skutečně udržitelná pokud se dodrží velké množství pravidel. Jedním z nich je dodavatelský řetěz, ve kterém musí být brán zřetel na věk zaměstnanců i původ materiálu,“ uvedl.

„U nás za udržitelnou módu můžeme považovat tu, která je ušita z materiálu z plodiny vypěstované přímo v Čechách. Bohužel však nemáme klimatické podmínky na pěstování přírodních materiálů, jako je například bavlna,“ dodal Rohal. 

Zároveň se rozpovídal i o potížích s bavlnou a bio bavlnou. Narazil přitom na zcela zásadní problém, o kterém se běžně nehovoří. „Pokud pomineme fakt, že bavlna je extrémně náročná na spotřebu vody a způsob pěstování, je také důvodem řady lidských neštěstí. Za rok se vypěstuje 25 milionů tun bavlny, bio bavlny se vypěstuje pouze 240 tisíc tun. Bio bavlna tudíž představuje pouze jedno procento celosvětové produkce. Není proto možné, aby tolik značek vyrábělo své oblečení z bio bavlny, protože na světě tolik bio bavlny není,“ dodal Rohal.

Problematický může být tolik vyzdvihovaný len či pravé hedvábí. Aby byl len rozložitelný, je nutné, aby se ve výrobě nepoužívaly chemikálie. Způsob výroby konvenčního lnu znečišťuje vodní cesty, právě kvůli používání škodlivých chemikálií, které by s udržitelnou a ekologickou módou neměly mít nic společného. U výroby hedvábí, získaného ze zakuklené larvy bource morušového, je rozpebírán etický problém – larvy jsou totiž během výroby zahubeny horkou vodou, která rozvolňuje vlákna. Existují však farmy, kde kukly využívají až poté, co se bourec vylíhne a svůj úkryt opustí. Zde se tak v rámci udržitelnosti řeší především to, aby vzniklý textil nebyl následně obarven pomocí chemických barviv, což se bohužel stává...

 

 

Podle svědomitých obchodníků a tvůrců, je tak udržitelná móda a tvorba speciálních materiálů často pouhým marketingem. Pokud by firmy chtěly být opravdu udržitelné, musely by používat lokální přírodniny a dodržovat veškerá ekologická pravidla. Podle Rohala velké módní domy a masové e-shopy udržitelnosti kvůli chtíči vydělat miliardy bohužel nedosáhnou, a to především kvůli nevhodným pracovním podmínkám, které k udržitelné a ekologické módě rozhodně nepatří. 

Ačkoliv se mnohé značky a firmy snaží přijít s novými přístupy a investují nemalé peníze do kampaní, které by měly podporovat „eco friendly“ chování, módní průmysl obečně udržitelný jednoznačně není. Global Fashion Agenda v Kodani a Boston Consulting Group odhalily, že pokrok oděvního a obuvnického průmyslu v rámci snižování uhlíku a dalších důležitých bodů byl v roce 2019 o 30 % pomalejší než v roce předešlém. Tyto subjekty odhadují, že objem vyráběných oděvů a obuvi vzroste do roku 2030 o 81 % na 102 milionů tun, což rozhodně nemá s udržitelností a „pomalou módou“ nic společného. Tyto prognózy by však díky zpomalení kvůli covidu, nemusely být tak tragické.

Podle AFR za vzniklé potíže může ve velké míře marketing a tisíce emailů s lákavými nabídkami, které vypadají, že souvisí se zlepšením ekologické situace. Skutečnost je však jiná. Jedná se pouze o šikovné hry s ikonami a slovy. Dle informací webu AFR by se módní průmysl dal popsat jako mafiánský byznys. Majitelé továren totiž často nejsou ochotni prozradit, kdo jsou jejich dodavatelé textilu. Mnozí dodavatelé pak zase nechtějí prozradit tajemství svých dodávek, a to ze strachu o vlastní život. 

Přesvědčit dodavatele, aby se stali ekologičtějšími hráči, vyžaduje vytrvalost, trpělivost a rozsáhlé investice, do kterých se většině investorům jednoduše nechce. Značky v průběhu let vytvořily kolem udržitelnosti mnohé dezinformace, které často k lidem pronikaly a pronikají pomocí médií a zaplacených influencerů a mnozí lidé tak uvízli v marketingové pasti jen kvůli pouhé neinformovanosti.

 

 

„Oblečení bude mít vždy vliv. Potřebujeme, aby značky hovořily o tom, co dělají pro snížení dopadu, a aby byly upřímné a transparentní ohledně toho, jak daleko jdou a kam se musí dostat. Žádná společnost nemůže být dokonalá, ale nelze o něčem říkat, že to je udržitelné, pokud tomu tak není,“ tvrdí podle AFR Maxine Bédat, zakladatelka New Standard Institute, výzkumné a advokátní skupiny zaměřené na vztah mezi módou a změnou klimatu.

Například řetězec H&M tvrdí, že je udržitelný, protože má takzvanou „vědomou kolekci“ oděvů, která používá tkaniny vyrobené například z organické bavlny či hedvábí. V prodejnách této značky zákazníci také mohou recyklovat oděvy a získat slevu na budoucí nákup. Bohužel jde však o model, který spoléhá na rychlý obrat zásob, přičemž nové zboží se do obchodů doručuje zhruba každé dva týdny. Koncept by tak fungoval pouze v případě, že se modely v daném časovém rámci vyprodají, což se nestává. 

Všechno ale není jen negativní. „Uhlíkově neutrální“ show, ve kterých značky kompenzují uhlíkové emise, které nemohou eliminovat, se stávají standardem. Jde například o darování financí na projekty na obnovu lesů. Změny nastaly také ve vedení velkých módních firem. Vedoucí pracovníci jsou lépe informováni o zásadách udržitelnosti své společnosti. Některé firmy, mezi které patří například Chanel, si též stanovily náročné cíle na snížení a kompenzaci produkce uhlíku. 

V rámci udržitelnosti však společnosti musí hledět také na mikroplasty, kvalitu ovzduší, recyklovatelnost, biologickou rozmanitost a další oblasti. Dobrým směrem se podle Jasona Kibbeye, lídra společnosti Higg Co, která pomáhá podnikům se spotřebním zbožím urychlit transformaci směrem k udržitelnější budoucnosti, vydal například německý e-shop Zalando. Ten pomalu, ale jistě ukončuje spolupráce se společnostmi, které nenabízejí udržitelné kousky. Mezi návrháři je průkopníkem Stella McCartney, která je důkazem toho, že i „high fashion“ by nemusela být naprostou zkázou.

Zodpovědní by měli být i spotřebitelé

Každá mince má dvě strany. Důležitou roli v této problematice neodmyslitelně sehrávají také spotřebitelé, kteří by měli nakupovat a konzumovat smysluplně. Díky jejich touhám a plýtávání vzniká nadbytek věcí i plastu. Jedná se o zcela jednozačnou rovnici  – pokud by nebyla poptávka, nebude ani takto masivní a zbytečná nabídka. Lidé by si neměli kupovat zbytečnosti a v oblasti módy by se měli více uchýlit k second handovým nákupům či k půjčování si věcí s přáteli či rodinou. Pokud by si konzumenti kupovali jen to, co opravdu potřebují, mnohé potíže by se snadno mohly začít řešit a následně zklidvidovat. Zákazník by se měl stát průkopníkem změn.

 

Zdroje: Wikipedia Commons, hbr.com, nytimes.com

 

Předplaťsi & Ušetři

Elle cover
REKLAMA