Christian Dior: král módy, kterému přálo štěstí

 

Legendární návrhář přišel na svět 21. ledna 1905 v Normandii. Deset let po narození největšího couturiera všech dob – Cristóbala Balenciagy. By druhým z pěti dětí bohaté rodiny, vlastnící firmu na výrobu průmyslových hnojiv. Historici říkají, že jeho jedinou ženskou láskou byla jeho matka Madeleine, kterou zbožňoval nadevše. S tou trávil mnohá odpoledne na zahradě, kde pěstovala lilie, konvalinky a růže – květiny, které se v budoucnu projevily coby hlavní dekorativní element na jeho róbách, a staly se také základem jeho parfémů. Okna jeho dětského pokoje byla nasměrována na katolický hřbitov, kde často vídával vdovy oděné v dlouhých černých šatech, s elegantními klobouky se závoji a černými rukavičkami. To vše mělo v budoucnu na malého Christiana velký vliv.  

 

 

Kariérní dráha Diora začala po druhé světové válce, kdy celý svět ožil za hudby “swinging twenties”. Po nevydařeném pokusu vyslat Christiana do diplomatické školy poprosil mladík svého otce o finanční pomoc pro založení vlastní galerie – činnosti, která mu byla o mnoho bližší. V té prodával díla Pabla Picassa nebo Salvadora Dalího. Z obchodování se však netěšil dlouho, jelikož v roce 1929 přišla velká hospodářská krize, která přivedla na mizinu nejen Diorovu galerii, ale i podnik jeho otce. Krátce na to Christianovi zemřela matka, načež upadl do deprese.  

Začátkem 30. let se rozhodl coby turista navštívit Sovětský svaz, který se teprve začal vzpamatovávat z revoluce. Tam se návrhář setkal s děsivou realitou. Podle svých slov nikdy neviděl tolik žen v tak neudržovaném oděvu a v sešlapané obuvi, jak napsal ve své knize vzpomínek. Tento kulturní šok ho však vrátil zpět do pracovního nasazení. Po návratu se začal o to více věnovat kreslení a návrhům (jimž se původně věnoval v naději na kariéru interiérového designera). Jeho přirozený talent ho přivedl až do módního domu Roberta Pigueta na pozici prvního asistenta. Tam se Dior od mistra naučil pracovat s technikou špendlení přímo na modelkách, kdy se metráže živé látky (nikoliv levnějšího prototypu) rovnou tvarovaly do finálního modelu. V době, kdy se Dior plně noří do světa módy, začíná druhá světová válka, a je přizván do armády.  

 

 

Okupovaná Francie není tím nejlepším obdobím pro módní byznys, avšak to, co je výhodné, jsou registrace nových značek. Již tehdy Christian Dior věděl, že se chce věnovat módě a parfémům, a tak využil situace a zaregistroval si po svém návratu z vojenské služby v roce 1942 vlastní značku. Pak už jen vyčkával na správnou příležitost.

Mezitím se mu podařilo nastoupit do domu jednoho z nejznámějších návrhářů té doby – Luciena Lelonga, kde pracoval coby asistent společně se svým budoucím konkurentem Pierrem Balmainem. S tím si velmi rozuměl, a jelikož jejich tvorba byla velmi podobná, domluvili se, že si po válce otevřou společný dům “Balmain – Dior”. Tato přátelská domluva však neměla šťastného konce. Christian Dior opustil dům Lelonga, krátce nato zjistil, že jeho kolega již mezitím našel potřebného investora a otevřel si vlastní dům, a nechal tak Diora bez práce a se spálenými mosty. 

 

 

Hvězdy však byly v té době Diorovi nakloněny. Spíše konkrétně jedna hvězda, a to ta, která změnila jeho život: stará, rezavá, pěticípá hvězda válející se na chodníku, na kterém Dior uklouzl a spadl. K jeho údivu mu na pomoc přispěchal sám Marcel Boussac – známý podnikatel a na tu dobu nejbohatší muž Francie. Tito dva se znali z dětských let, avšak život je na dlouhá léta odloučil a opětovně spojil v tuto nejvíce potřebnou chvíli. Byl to “match made in heaven” – Dior pověděl svému příteli o svých problémech i o tom, že by si přál otevřít vlastní módní i parfumérský dům, načež mu Boussac řekl, že má shodou okolností na skladě kilometráže nepoužité vlny a také na tu dobu prázdný módní dům Philippe et Gaston (jehož majitelé zemřeli), který byl plně vybaven a potřeboval pouze někoho, kdo mu vdechnul nový život. Tak se Marcel Boussac stal majitelem domu Dior, kde Christian začal tvořit coby kreativní ředitel. Onu šťastnou hvězdu, která mu změnila život, si pověrčivý návrhář ponechal. Doteď se nachází v jeho muzeu ve Francii. Nyní už víte, proč je tak často používaným symbolem v jeho módním domě.  

 

 

První kolekce Christiana Diora v jeho (skoro) vlastním domě způsobila obrovský ohlas. Stala se známou pod názvem “New Look”, byť se ve skutečnosti jmenovala Carolle, ale tuto přezdívku získala díky review módní žurnalistky Carmel Snow. Unikátnost New Look nespočívala pouze v její vizuální kráse – renesanci ženskosti a romantiky, ale také v množství látky, ze které byly šaty a kostýmy vytvořeny v době masového nedostatku. Kvůli tomu se návrhář nejednou setkal s davy rozhněvaných dam, které opovrhovaly jeho plýtváním v době, kdy látky pro většinu obyvatelstva byly stále na příděl.

Dior byl mistrem diktátu. Každou sezónu striktně předepisoval, kolik centimetrů od kolen musí sukně měřit. Ženy, které neměly možnost navštěvovat Paříž (a už vůbec ne nakupovat u Diora) pak s nedočkavostí čekaly na nové zprávy o tom, jaká délka bude “tuto sezónu v módě”.  

 

 

Hlavními prvky jeho tvorby byly zvonové sukně s velkým množstvím látky a ultra úzkým pasem, které odrážely nedostatky dob minulých. Ona silueta ženám dodávala romantickou femininitu a půvab, po kterém tak prahly. Svůdný (nikoliv vyzývavý) dekolt, rukavičky, lodičky s ostrou špičkou a elegantní klobouk se závojem v tmavých barvách – to bylo pro Diorovu tvorbu typické. Nedalo se zcela mluvil o novátorství, jelikož mnohé elementy již byly dávno známé před válkou. Navrátil korzet či basque, která byla hojně rozšířena již v 17.století, a kterou těsně před ním začal hojně používat Cristóbal Balenciaga. Je také zajímavé, že v době, kdy se Diorovi říkalo “král módy”, Balenciaga byl považován za “císaře”. Historici říkají, že byť Diorovy šaty jsou z vnitřní strany stejně dobře vytvarovány jako zvenčí, jeho mistrovství nebylo ani zdaleka tak dobře zvládnuté jako u Balenciagy.  

 

 

V roce 1955 sestával dům Dior již z osmi společností zastoupených v šestnácti zemích, kde návrhář zaměstnával na 1700 lidí. O svůj personál i modelky se staral jako o vlastní děti. Na práci ve svém domě vždy nabíral starší a zkušené švadleny, které byly propuštěny z jiných francouzských domů. Svým modelkám nejen dobře platil, ale také jim kupoval punčochy a půjčoval šaty, aby vypadaly vždy upraveně.  

Jeho éra New Look však začala společně se změnou společnosti ztrácet lesk. Móda jiných designerů se stávala více praktickou – “Little Black Dress” od Chanel se dalo jednoduše zabalit společně s jinými kusy do kufru, kdežto s objemnými róbami od Diora takovou možnost dámy neměly. Nový vítr do plachet tak přinesl jeho devatenáctiletý asistent – Yves Saint Laurent. Právě tento mladík stál za zrodem úzkých šatů, které známe z fotografie Richarda Avedona “Dovima with Elephants” aka “Y line”. Po boku kreativního návrháře Laurent spoluvytvořil osm kolekcí a krachujícímu domu vdechl novou podobu.

 

 

Dne 28. října 1957 však přišla pro všechny velmi nečekaná zpráva o smrti Christiana Diora, kterého během jeho dovolené v Itálii zasáhl infarkt. Jeho nástupce Yves Saint Laurent se v roli kreativního ředitele také nezdržel dlouho, jelikož byl v roce 1960 odveden do armády. Na jeho místo nastoupil Marc Bohan, který v domě pracoval neuvěřitelných 29 let. Stal se tak nejdéle působícím kreativním ředitelem tohoto domu, jež letos oslaví neuvěřitelných 96 let.

V roce 1984 Marcel Boussac prodal dům Bernardovi Arnaultovi, majiteli koncernu LVMH. O pět let později Bohana vystřídal Gianfranco Ferré, za jehož éry se tváří značky Dior stala Carla Bruni. Největší slávu však dům znovu získal až s příchodem Johna Galliana (1997), který zvedl jeho prodeje o 400 %. Tento kreativní ředitel začal věnovat každou kolekci jinému tématu, čímž rozbil nudný minimalismus a vytvořil nový styl tzv. historického maximalismu. Jeho éra nepochybně dodnes patří k nejvýznamnějšímu období domu Dior, který se drží na světovém módním Olympu po dnešní den.  

 

REKLAMA