Versailleská bitva – přehlídka, jež změnila módní dějiny

 

Nehledě na to, že Amerika byla relativně silným hráčem na poli módního průmyslu již po druhé světové válce, stále na ni nebylo pohlíženo jako na hlavního udavatele módních trendů. Tím byla nekompromisně Francie. Ženy po celém světě s nedočkavostí čekaly na nové kolekce legendárních módních domů. Majetnější klientky létaly přes Atlantik pro nový, sezónní šatník a obyčejné smrtelnice čekaly, až se reprodukce kolekcí objeví v obchodních domech Ameriky. Nebylo to nijak výjimečné. Christian Dior prodával své designy do amerických továren zcela legálně, a jiní bez ostychu kopírovali i bez potřebných práv.

 

 

V Americe se však tou dobou udála společenská revoluce. Ženy si vydobyly místo na pracovním trhu, a s tím přišla i poptávka po novém druhu oblečení, které haute couture již nemohl nabídnout. Američtí návrháři tuto změnu vycítili, a přesně to svým klientkám nabízeli. Stále však nemohli dosáhnout světového uznání, jako jejich francouzští kolegové. Měli však na své straně jedno velké eso, osobu, která odhadla správnou dobu pro to, aby americká móda zlomila francouzský monopol.

 

 

Za vším hledej ženu

Eleanor Lambert (často přezdívaná Forestem Gumpem americké módy) je hlavní hrdinkou našeho příběhu. Byla to skoro neviditelná osoba, která stála za zrodem a úspěchem mnoha amerických návrhářů. Mezi její počiny patří založení Fashion Weeku, Council of Fashion Designers of America, Coty Awards, Met Gala i International Best Dressed List, který po válce převzala z Francie.

Byla také publicistkou (nejen) amerických návrhářů. Organizovala krom domácích přehlídek i cesty do zahraničí – Evropy, Austrálie, Japonska, a dokonce i do Sovětského svazu. Nepodnikaly se však cesty do Paříže, jelikož podle Lambert nebyli Američané připraveni soutěžit s giganty. Tuto strategii aplikovala až do roku 1973, kdy se jí naskytla jedinečná příležitost.

 

 

Jedinečná příležitost

Eleanor Lambert byla schopna vycítit společenskou změnu. Styl života haute couture pomalu ustupoval, a módu udávaly ulice. Ženy již nepotřebovaly honosné róby na každou denní dobu, ale pohodlí a moderní eleganci v jednom – vhodnou do práce i na volný čas. Vzlet zažíval sportswear, divoké barvy, ale i moderní ready-to-wear glam – a právě to mohla nyní Amerika nabídnout v plné kráse.

V roce 1973 byla Lambert oslovena Geraldem a Florence Van der Kemp, kteří ji požádali o pomoc v rámci snahy zachránit zámek Versailles. Do jeho rekonstrukce byla sice finančně angažovaná francouzská vláda, ale peníze z pokladny bohužel nedokázaly pokrýt všechny opravy, které zámek nutně potřeboval. Lambert proto navrhla zorganizovat benefiční akci ve stylu společné prezentace deseti návrhářů (pěti z USA a pěti z Francie), a to přímo na místě, kde se psaly dějiny. Francouzskou část organizace měla na starosti sama Marie-Hélène de Rothschild, která vybrala Pierra Cardina, Christiana Diora (v čele s kreativním ředitelem Marcem Bohanem), Yves Saint Laurenta, Huberta de Givenchy a Emanuela Ungaro. Ti si mohli vybrat Americké představitele. Shodli se na Billu Blassovi, Oscaru de la Renta, Anne Klein (jejíž pravou rukou v té době byla Donna Karan), Stephenu Burrowsouvi a Halstonovi (který se do pětky mimochodem dostal náhodou). Byť byla akce představena veřejnosti pouze jako přehlídka „těch nejlepších” z nového a starého světa, obě strany si velice dobře uvědomovaly, že půjde o nelítostný boj Davida a Goliáše před zraky celého světa.

 

Krušné začátky

Budget pro americkou stranu byl velmi omezený. Vše bylo navíc připraveno relativně ve spěchu, a modelky byly vybírány podle ceny. Těm však nevadilo pracovat i za nicotnou almužnu, jelikož se toužily podívat do Paříže. Halston – tehdy největší hvězda americké módy však zůstával (alespoň prozatím) relativně klidný – za svými zády měl svou dlouholetou kamarádku Lizu Minnelli, která měla být hřebem večera amerického vystoupení. Vše zatím vypadalo nadějně.

Hned po příjezdu Američanů však začaly trable. Střecha zámku zatékala, všude pobíhaly krysy, nefungovalo topení, rozměry neodpovídaly předešlým domluvám (Američané počítali výměry ve stopách – feet, mezitím, co Francouzi je posílali v metrech), a navíc francouzská strana nepřetržitě zkoušela své vystoupení, nedovolujíc Američanům využít jeviště pro sebe. Zároveň do hry vstupovalo ego návrhářů (čtěte celebrit), kteří věděli, co všechno je ve hře. Hádali se o pořadí svých vystoupení, a napětí vrcholilo.

 

Tento večer se opravdu zapsal do historie. Na benefičním večeru se sešly největší celebrity – Grace Kelly, Elizabeth Taylor či Andy Warhol. Nespočet bohatých a vlivných lidí z celého světa se setkalo, aby přispěli k rekonstrukci paláce.

 

Fiasko po francouzsku

Francouzská strana zahajovala představení. Tzv. divertissement - performance ve stylu 18. století používané jako vedlejší aspekt zábavy v rámci baletů, oper či jiných jevištních představení, trval dvě a půl hodiny. Každý z návrhářů měl vlastní tématiku – Yves Saint Laurenta na jeviště vytáhl Rolls Royce, Givenchy zas představil zahradní slavnost a Cardain cestu do vesmíru. Bylo to o všem a o ničem zároveň. Pohádková Popelka přijela v kočáru taženém nosorožcem, vystoupení Rudolfa Nurieva střídal kabaret za účasti drag queens, Jane Birkin pobíhala po jevišti v kalhotkách, a do toho se četla poezie v pozadí živé orchestrální hudby. Highlightem Francouzů však byla Josephine Baker – americká legenda, která tou dobou již několik dekád žila v Paříži. Do jisté míry to podle historičky Robin Givan (která o tomto eventu napsala knihu) Američané viděli jako vztyčený prostředníček na svou adresu.

 

 

Znovuobjevení Ameriky

Bylo zjevné, že francouzská pětka se předháněla mezi sebou v tom, kdo bude víc haute couture, a ztratila krom relevance i pozornost diváků. Amerika oproti tomu vsadila na svého hvězdného hosta – Lizu Minnelli, která společně s Kay Thompson na poslední chvíli vymyslela choreografii pro modelky. Půlhodinová přehlídka amerických talentů vyrazila dech nejen publiku, ale i francouzským kolegům. Byla to perfektně zkoordinovaná show za doprovodu (přednahrané) hudby, která představila nejen nový směr módy, ale i životního stylu. Oblečení bylo jen vedlejším aktérem, které ožívalo na roztančených modelkách. Pouze umocňovalo charisma jejich nositelek, což byla filozofie, kterou Nový svět zastával. Ve své podstatě američtí návrháři představili dosti obyčejný sportswear v porovnání s přepychovým haute couture – košilkové šaty, kaftany, formální kostýmy a jersey. Byla zde však důležitá primárně jeho symbolika coby moderního a praktického pojetí novodobé módy.

Paříž byla pokořena na vlastní půdě, a Amerika byla ten večer objevena podruhé… Krátce nato američtí návrháři expandovali na evropský trh, a o americké modelky se rázem praly všechny módní domy i časopisy.

 

REKLAMA