Magické bylinky

1. oregano
Italskou kuchyni si lze bez této bylinky představit jen stěží – přidává se do sekaného masa, na špagety, na pizzu, do rizota… Příjemně provoní i pokrmy z rajčat, masové špízy, pečeně. Hodí se ale i tam, kam se dává (příbuzná) majoránka, takže zajímavě zvýrazní třeba i bramborovou polévku. Také je součástí francouzského provensálského koření (dobromysl, rozmarýn, tymián, saturejka, majoránka).

Nejlépe se oreganu (neboli dobromysli) daří na skalce, roste ale i planě na slunečních stráních. Využívá se i jako léčivka – například ve směsích proti kašli, při bolestech v krku. A jak název dobromysl slibuje, také pro uklidnění.

2. pažitka
Pažitka neboli šnytlík je asi nejznámější a nejdostupnější kuchyňská bylinka u nás. Dobře se jí daří na zahrádce i doma za oknem, je vcelku nenáročná. Přidává se do salátů, polévek, míchaných vajíček, pomazánek, majonéz, studených omáček, másla, sýrů, tvarohu… platí jen jedno pravidlo: nikdy se nevaří. Můžete si ji ovšem i zmrazit, případně usušit.
Pažitka má také léčebné účinky, je to mírné antibiotikum.

3. tymián
Tymián stejně jako ostatní mateřídoušky miluje přímé slunce, teplo a sucho. Kromě zahrádky se dá po celý rok pěstovat i v bytě, nejlépe na jižním okně.

Co se týče využití v kuchyni, tymián se přidává se do nádivek, omáček, jídel ze sekaného masa, ke zvěřině i rybám, na pizzu a do bylinkových másel. Používají se listy, celá nať i kvetoucí ,vrcholky‘.

Tymián podporuje zažívání, používá se proti kašli (silnější léčivé účinky ale má planá, přírodní mateřídouška).

4. rozmarýn
Používal se jako součást středověkých nápojů lásky i jako prostředek k zahánění zlých duchů – rozmarýnu byla vždy přisuzována obrovská moc. Dnes je ale pro svoji typickou, silnou vůni oblíbený především v kuchyni.

Používá se k ochucení masa (například drůbeže, ale i jehněčího) a jídel z italské a francouzské kuchyně.

Tahle trvalka, oficiálně rozmarýna lékařská, pochází ze Středomoří (kde ji můžete vidět sestříhanou dokonce do živých plotů), takže je pochopitelné, že potřebuje hodně slunce. Dá se pěstovat jak za oknem, tak na zahrádce, pokud ji ale vysadíte do záhonku, musíte ji na zimu vrátit domů do květináče. Počítejte ovšem s tím, že vypěstovat doma košatý keříček trvá poměrně dlouho, takže je snazší koupit si už vzrostlejší rozmarýnu.

5. šalvěj
Na zahrádkách měla šalvěj vždy své místo především pro léčebné účinky: čaj z ní dodnes slouží především jako velmi účinný prostředek proti bolesti krku (pověstné ,babské ucho‘ má velmi silné dezinfekční a antibakteriální účinky). Šalvěj se ovšem hlásí o své uplatnění v kuchyni: používá se jako koření do nádivek, klobás, divočiny, krůtího masa a k rybám; zajímavé je i šalvějové máslo. Jako koření lze použít jak čerstvé listy, tak i drť z těch sušených (dá se sušit, mrazit, konzervovat v oleji i octu).

V případě této bylinky ale rozhodně platí přísloví, že méně je někdy více: je velmi aromatická, takže pokud množství přeženete, odsoudíte své jídlo téměř k nepoživatelnosti.

Šalvěj je trvalka a miluje velmi slunné a suché stanoviště a lehkou kyprou půdu. Můžete ji také pěstovat po celý rok v bytě na světlém a slunném místě. Čerstvé lístky se sklízejí prakticky kdykoli, nejlépe ale v poledne ve slunných a suchých dnech.

5. máta
Mátový čaj, mojito… vyjmenovávat důvody, proč je máta poslední dobou jednou z nejpěstovanějších bylinek, by asi bylo zbytečné. Její využití je ovšem mnohem širší. V kuchyni se používá do ovocných salátů, moučníků, čokoládových dortů, do míchaných nápojů, jogurtové zálivky, k novým bramborům, ale třeba i při grilování.

Tato trvalka miluje polostín a vlhčí půdu, nic tedy nezkazíte tím, když ji zasadíte třeba pod strom. Nelze ji pěstovat ze semen, ale rychle se rozrůstá, takže se dobře množí oddělováním trsů. Dá se pěstovat i v bytě, ale v tomto případě vyžaduje opravdu pravidelné zalévání. Vedle nejoblíbenější máty peprné přitom existuje nejméně 25 druhů máty (jablečná, citronová, zázvorová, bergamotová, pomerančová, bazalková, čokoládová…).

6. meduňka
„Meduňka na noc pitá vyvolá klidný spánek a veselé sny,“ tvrdí staré herbáře, a kdo si občas dopřeje meduňkový čaj ze sušených listů nebo sirup (vyrobený zastudena macerováním ve vodě a konzervovaný cukrem a kyselinou citronovou), potvrdí, že na tom něco bude. Svou jemně citronovou vůní přitom provoní nejen vaši zahrádku, ale i vinné octy, bylinková másla, jogurtové zálivky.

Její využití přímo k vaření není příliš časté, hodí se ale i k přípravě ryb a masa (například indického saté) či k dochucení salátů nebo místo máty k ozdobení (a ovonění) dezertu.

Meduňka je bylinkou spíš na zahradu než za okno – ze sazeničky se rychle rozroste.


Přečtěte si o bylinkách
Pěstování bylinek je velmi populární, čemuž odpovídá i šíře publikací, které o nich byly vydány: můžeme jmenovat například knížky Bylinky z vlastní zahrady od Dalibora Wojtowicze (Computer Press, 2004), nebo Bylinky (Gabriele Lehari, Grada Publishing, 2006).
Řadu informací o bylinkách najdete i na webu: zajímá-li vás především jejich využití v kuchyni, podívejte se například na stránky www.labuznik.com nebo nebo na web dadala.hyperlinx.cz.Pokud chcete zjistit víc spíš o jejich léčivých účincích, poté se podívejte například na servery www.ordinace.cz či www.lekarna.cz.