Absolutní štěstí

Absolutní štěstí

Stala se matkou. A k jedenácti adoptovaným dětem si pořídila vlastního syna Dariena. Její ambice ale sahají mnohem dál. Po vlastním životě chce změnit celý svět.

Vzpomenete si, jaké to bylo, když jste syna prvně držela v náručí? Co se vám honilo hlavou?
Vůbec nic. Upřímně řečeno jsem byla ráda, že jsem porod přežila. Pocity absolutního štěstí, o nichž všichni mluví, přišly až později.

Jak jste se po porodu cítila?
Ta bolest mě doslova ohromila. Když někdo popisuje porod jako nejkrásnější moment v životě, nechápu to. Narození dítěte určitě, ale porod ne.

Změnil se vám narozením Dariena život?
Jen tím, že jsem poznala novou oblast, se kterou jsem do té doby neměla zkušenosti. Nevěděla jsem, jaké to je, být mámou, nikdy jsem jí nebyla. Ale moc jsem to chtěla. Také jsem se ale snažila, aby ta změna byla co nejmenší – už dva dny po porodu jsem měla konferenční hovor s New Yorkem kvůli benefici pro nadaci Slunečnice.

Nevadilo vám vrátit se k práci tak brzy?
K práci pro Slunečnici určitě ne. V modelingu už nepracuju tolik, víc si vybírám, do čeho svou energii investuju. Když se zpětně ohlédnu, mám pocit, že takhle žiju odjakživa. Modeling mě naučil být mnohem flexibilnější, přizpůsobovat se různým podmínkám.

Musela jste se narozením Dariena něčeho přece jen vzdát?
Mámou jsem se stala ve chvíli, kdy jsem na to už byla připravená. Do té doby jsem stihla vystavět organizaci, která funguje i bez mého denního přičinění, ušla kus cesty v modelingu… Také jsem procestovala celý svět a setkala se s prezidenty či jinými vlivnými osobnostmi, stejně jako s chudými a nemocnými lidmi, kteří žijí ve slumech. Miminko přišlo v době, kdy jsem už nemusela řešit, jestli se něčeho vzdávám.

Určitě jste ale přišla o určité pohodlí. Kolik hodin jste třeba dneska spala?
Asi sedm. Malého jsem nakrmila mezi půlnocí a jednou a spali jsme šest hodin. Po ranním krmení jsme si dali ještě šlofíka.

Jakou povahu má váš syn?
Působí hodně vyrovnaně a uvědoměle. Myslím, že bude taky hodně vtipný – takové obličeje, které občas hází, v nás s manželem vyvolávají půlhodinové záchvaty smíchu. Pláče, jen když má hlad nebo když ho bolí bříško.

Váš muž Omar Amanat je už tátou tří synů, tak má ve výchově trochu náskok. Řešili jste spolu, jak Dariena vychovávat?
Manžel byl zvyklý mít k synům chůvy, ale mně se to nelíbí. Když mám schůzky, hlídá buď on, nebo kamarádky.

Zatímco vy máte hlavně evropské zázemí, přístup vašeho muže bude asi víc americko-asijský. Myslíte, že ve své jinakosti naleznete nějaké východisko?
Myslím, že dítě můžeme jinakostí jedině obohatit. Chci ho naučit, že když je někdo jiný, ať už barvou pleti, handicapem nebo vyznáním, neznamená to, že je špatný.

ČTĚTE DÁL: O CO VÁS OBOHATILO TĚHOTENSTVÍ? JAK JSTE HO PROŽÍVALA?

EBC promo