Staronová Kylie

Před rokem a půl její turné překazila šokující zpráva: Kylie Minogue má rakovinu prsu. Po měsících léčby se nyní vrací na jeviště. Stejná, a přece trochu jiná.
Do svého života pustila i Elle a nechala se nafotit od Karla Lagerfelda.



Znali jsme ji už od konce osmdesátých let jako blonďatou popovou princezničku, která bezstarostně skotačila do rytmu písničky I Should Be So Lucky. Kylie Minogue přitom po celý svůj dospělý život dělala všechno možné, aby tenhle obrázek panenky s vymytým mozkem alespoň trochu poopravila. Vymýšlela vlastní projekty. S Nickem Cavem nazpívala vražednou baladu Where the Wild Roses Grow. V muzikálu Moulin Rouge si zahrála zelenou absintovou vílu. Její bezstarostně diskotékovou image však nakonec rozbilo něco, s čím nikdo nepočítal, ani sama Kylie. V květnu roku 2005 jí diagnostikovali rakovinu prsu.

Snad každý si v takové situaci řekne: proč právě já? V případě Kylie podobně žehrali na osud i její příznivci. Jejich rozesmátý idol – a smrtelná nemoc? To prostě nešlo dohromady. Vždyť ještě docela nedávno žertovala: „V mém životě nikdy nebyla žádná tragédie, jenom tragické kostýmy.“ Celý svět byl v šoku; kolem domu Kyliiných rodičů v Melbourne kempovali fanoušci i novináři. „Byla jsem jako v obležení,“ vzpomíná Kylie, „paparazziové se snažili proklouznout do nemocnice. Ale tři muži mého života – táta, brácha a můj přítel Olli – mě ochraňovali.“

Právě její přítel, francouzský herec Olivier Martinez, se v tomhle těžkém období (které Kylie později popisovala jako „výbuch atomové bomby“) projevil jako skutečná opora. Neváhal zrušit své už dohodnuté projekty, aby s ní mohl trávit co nejvíc času. „V obzvlášť černých dnech jsem kolikrát jenom ležela na podlaze v koupelně a brečela,“ vypráví Kylie, „a on říkal: ,Fajn, miláčku, máš na to brečení ještě pět minut, protože pak tě beru na projížďku na motorce po Paříži. “

Na týdny, kdy v Paříži absolvovala chemoterapii a s pomocí Oliviera i místních kavárniček se snažila udržet si iluzi normálního života, vzpomíná Kylie jako na pobyt ve vězení: „Každý den kolem páté odpoledne jsem si říkala: ,Dobrý, tak se mi podařilo přežít další den.‘ Kdo tím neprošel, asi to nemůže pochopit.“ Přesto se jí podařilo nejtemnější měsíce překonat s hlavou vztyčenou a chvílemi i s humorem. „Teprve v té chvíli dokážete náležitě ocenit černý humor,“ tvrdí a dodává: „Ostatně jsem byla jediná, kdo měl nárok dělat vtipy.“

Začátkem roku 2006 se v médiích objevily první zprávy o tom, že rakovinu překonala, stejně jako o jejích nových projektech a plánech do budoucna. V listopadu pak potvrdila svůj comeback a nadcházející turné s názvem Showgirl Homecoming Tour. „Svým způsobem se vůbec nic nezměnilo. Jsem zpátky, pracuju a užívám si to,“ konstatuje Kylie, „ale přitom všechny tyhle věci dělám trochu jinak než dřív.“ Její nemoc ji už inspirovala k několika písničkovým textům (během léčby ale stihla napsat i dětskou knížku The Showgirl Princess o tom, jak se z malé holčičky stane slavná zpěvačka). Když se prý nyní ohlédne za uplynulým rokem a půl, dokáže už vidět i to pozitivní, co jí zkušenost s rakovinou přinesla: v minulosti měla tak nabitý program, že si nikdy nemohla dovolit udělat něco spontánního. Nyní si víc váží přítomného okamžiku: „Kamarádi říkají, že nyní žiju víc tady a teď.“

Její nemoc však způsobila ještě jeden obrat k lepšímu: díky ní se nyní ženy hrnou na preventivní mamografii v daleko větším počtu než v minulosti. Lékaři ve Velké Británii i Austrálii dokonce začali používat termín ,faktor Kylie‘.

Čtvrtstoletí na jevišti

Na otázku, co považuje za svůj největší výkon v showbyznysu, Kylie Minogue odpovídá bez zaváhání: „To, že jsem pořád ještě tady!“ Před publikem nebo před kamerami se totiž pohybuje už od svých jedenácti let, kdy společně se svou mladší sestrou Dannii začínala v australské televizi. Proslavila ji hlavně soap opera Neighbours, v níž účinkovala se svým tehdejším přítelem Jasonem Donovanem. (Před kamerou si dokonce odbyli i svatbu, ve skutečnosti na ni však nedošlo.) Už od začátku přitom při ní stáli rodiče – otec jako účetní, matka coby doprovod a příležitostná kostymérka. Do tradiční představy o neuroticky ambiciózních rodičích dětských hvězd měli opravdu hodně daleko a nejspíš i díky nim se Kylie ani v dobách své největší slávy neproměnila ve zhýčkanou divu, která by svůj tým a hotelový personál šikanovala nesmyslnými požadavky. Ostatně jediné, co opravdu musí mít ve své šatně během koncertů, je varná konvice, aby si mohla připravit rychlé kafe.

Nenašli byste ji ani na seznamu celebrit, které propadly kokainu, pořádaly ,demoliční večírky‘ nebo se zpité pod obraz vybouraly v autě. Její někdejší přítel Michael Hutchence, zpěvák skupiny INXS, proto prohlašoval: „Mým koníčkem je kazit Kylie.“

Roztomilé děťátko, které příliš neoplývá vlastním rozumem, v ní viděli i další muži: návrhář John Galliano, jenž ji označil za „něco mezi Lolitou a Barbarellou“, nebo francouzský fotograf Stéphane Sednaoui, který ji pro změnu pokládal za „něco mezi gejšou a superhrdinkou z japonského komiksu“. Její stylista William Baker označil její sex-appeal za dvojsečnou zbraň: „Vždycky jsme se snažili využívat její sex-appeal tak, aby podpořil její hudbu a prodej desek. Postupně ale začalo hrozit, že tahle stránka její osobnosti zastíní samotný fakt, že je to zpěvačka.“

Do obrázku sexy popové panenky také příliš nezapadá fakt, že je Kylie přebornicí ve scrabblu – spisovatel Salman Rushdie ji porazil o jediný bod.

Zástupy jejích fanoušků jsou velmi pestré – patří k nim pubertální dívenky nebo starší ženy a podobně jako jiná veteránka taneční hudby, Cher, se i Kylie bezděky stala tradiční ikonou komunity gayů. Ti ji uctívali bez ohledu na dramatické vzestupy a pády její popularity. „Moje čtyřprocentní publikum se mnou bylo už od začátku. Svým způsobem mě adoptovali,“ říká Kylie a jejich věrnost jim oplácí tím, že už po léta podporuje projekty na výzkum léčby AIDS a boj za práva homosexuální menšiny.

Na Kylie je však vidět především to, že své publikum miluje, ať je jakékoli: „Pokládám se hlavně za performerku,“ říká. „Patřím na jeviště, kde od lidí v hledišti dostávám tolik energie a nadšení.“