Z motorkářky světice. Rosalíe odhaluje nejhlubší vrstvy ženské duše

Rosalía je dnes už světově známé jméno. Do hudebního mainstreamu pronikla díky svému druhému albu El Mal Querer, které vytvořila jako svou závěrečnou školní práci. Na desce Motomami se pustila do témat emancipace a tělesnosti. Nyní ve třinácti jazycích zpívá o ženském mysticismu. V čem je její tvorba unikátní a co může naučit další umělce o budování estetiky?

Motomami: sexy motorkářka

Když Rosalía v roce 2022 vydala album Motomami, nezměnila se jen její hudba. Proměnila se celá estetika, postoj, celý vesmír kolem ní. Na první pohled je to motorkářská dívka z futuristického světa – kožené kombinézy, lesklé materiály, zipy a helmy. V klipech jako Saoko si Rosalía hraje s vizuálními odkazy na racing kulturu a přetváří je do podoby haute couture performance. S lehkostí míchá jemné linie Acne Studios s drsnými vizor brýlemi od Ricka Owen­se, flamenco s reggaetonem, haute couture s TikTok estetikou.

Každodenní styl mladé katalánské hvězdy

Rosalíin styl z posledních let se nedá popsat jinak než jako eklektický. Propojuje plisované minisukně s barevnými, vzorovanými pleteninami, kombinuje streetwearové kousky Adidas s formálními kalhotami, motorkářské boty s lehkými košilovými šaty či tank top s křiklavým grafickým nápisem s pouzdrovou sukní. Experimentování se rozhodně nebojí – neutíká ani od doplňků. Sahá po vlásenkách, šátcích, baretech nebo balaklavách. Na sociálních sítích se dokonce pochlubila chaoticky nadčasovou pletenou čepicí od české návrhářky Dominiky Kozákové. Rosalíin styl propojuje tradičně ženské prvky s nesourodou, ale výmluvnou směsí osobních preferencí.

Lux: světice v bílé

Rosalíina nová éra LUX představuje radikální posun z ulic a asfaltu Motomami do světla, rituálu a vnitřního klidu. Z divoké motorkářky se stává téměř sakrální postava: mystická, zpomalená, obřadná. Estetika LUX staví na kontrastech čistoty a temnoty – bílé róby Palomo Spain s černým headpiecem, světla a stínu. Rosalía se v ní stylizuje do ikony, světice i umělkyně, která hledá rovnováhu mezi tělem a transcendencí. V klíčových vizuálech se objevuje v dlouhých bílých šatech od Gucci či Dilary Findikoglu, se závoji a v materiálech jako satén, šifon nebo péřové textury, které připomínají mnišské roucho přetavené v haute couture.

Není to náhoda – symfonické album otevírá témata nadpozemské síly, Boha, mužů, smrti, ženskosti i odevzdání. V úvodní skladbě Sexo, Violencia y Llantas oznamuje svůj záměr: „Jak krásné by bylo narodit se na této Zemi, jít do nebe a zase se vrátit na Zem.“ Evokuje Johanku z Arku, Olgu Kyjevskou i svatou Kláru. Sama pak s avantgardně sytě odbarveným pruhem kolem temene vystupuje před publikem na neohlášených listening parties, kde společně s posluchači znovu a znovu prožívá sepsání vlastního příběhu. Rosalía je jednou z mnoha umělkyň, které se nebojí hrát se svou vizuální identitou. Každý album drop je pro ně zahájením nového módního já, stejně jako počátkem nové umělecké éry. Móda tvoří náš každodenní život, usměrňuje i umělecký proces – a Rosalía je toho důkazem.