V centru pozornosti: Michael Douglas

„Když se podíváte na tehdejší nominace na Oscara  – Čelisti, Barry Lyndon, Pes baskervillský, Nashville… to byla opravdu mimořádná éra,“ řekl Douglas a připomněl odhodlání producenta Saula Zaentze, který film navzdory odmítavému přístupu Hollywoodu zafinancoval sám. „Byl to hazardér a skromný muž. Hollywood by mu měl vzdát úctu,“ dodal. Dnes už se podle Douglase podobné filmy rodí těžko. „Mnoho studií tehdy odmítlo i hotový film. Neviděli v něm potenciál, i když nakonec získal pět Oscarů, včetně toho za nejlepší film.“ 

Herec se dotkl i tématu, které má pro něj osobní rozměr – duševního zdraví a kontroverzní elektrošokové terapie, jak ji ukazuje Přelet nad kukaččím hnízdem. „Moje matka trpěla depresemi déle než třicet let a díky moderní verzi elektrošoků se jí podařilo žít dalších patnáct let bez depresí. Pokud někdo chce film využít proti této léčbě, nedovolím mu to,“ řekl rozhodně. 

Douglas, který má za sebou přes 70 filmů, na otázku, která z jeho rolí je mu nejbližší, s úsměvem odpověděl: „To bych rád věděl taky. Dřív jsem byl metodický herec, dnes už vím, že herectví je o přesvědčivém lhaní – a to mě zbavilo strachu a nervozity.“

O budoucnosti mluví skromně. „Nepracuju. Věnuju se golfu a manželství,“ řekl se smíchem, a přece jen prozradil, že připravuje malé nezávislé drama o americko-mexické hranici a chystá televizní adaptaci Přeletu nad kukaččím hnízdem a Anglického pacienta.

Na dotaz, zda je stále v kontaktu s Jackem Nicholsonem, ujistil přítomné: „Ano, Jackovi je osmaosmdesát, je v pořádku, jen žije jako trochu samotář. Až na tu jednu paparazzi fotku z balkónu v pyžamu mu nic nechybí. Na basket chodí pořád rád.“

A kdy se opět ukáže v Karlových Varech? „To nevím. Ale jsem rád, že jsem tu mohl být znovu,“ uzavřel.