Komplex škol se skládá z deseti různých objektů, z nichž každý má svou vlastní osobnost. Nacházejí však společnou identitu prostřednictvím barev a konstruktivních řešení.
Topografické průzkumy se v 60. letech ještě neprováděly, a tak Siza trávil spoustu času přemýšlením, jak zasadit bazény mezi útesy. Finální návrh nakonec vyžadoval jen nepatrné odstřely skal.
V roce 1987 zorganizoval děkan Harvard Graduate School of Design, španělský architekt Rafael Moneo, první výstavu Sizovy tvorby v USA. O pět let později získal Portugalec jedno z nejprestižnějších ocenění – Pritzkerovu cenu.
Solární ochrany vytvářejí na fasádě pohyb mezi objemy.
I přesto, že zde architekt zachovává pouze to podstatné, najdeme Sizův rukopis v detailech, jako jsou kresby na kachlových obkladech či jejich pastelové tóny.
Výrazným detailem komplexu Bouça je barevně lakované zábradlí. Architekt vybral červenou barvu, která tak dodává světlé fasádě jižanský šmrnc.
V roce 2003 ukončil učitelskou kariéru, ale stále poskytuje světu to nejlepší ze svých děl.
Muzeum současného umění v Portu z dílny Álvara Sizy otevřelo 6. června 1999. Nachází se v 18hektarovém parku Parque de Serralves, navrženém ve 30. letech 20. století francouzským zahradním architektem Jacquesem Gréberem. Architekt budovu koncipoval do třípatrového hlavního objemu s atriem, hledištěm, centrální výstavní síní, vzdělávacími a víceúčelovými místnostmi či knihovnou. Z budovy se na jih rozprostírají dvě paralelní křídla s dalšími síněmi.
