Galerie: Architektonický průvodce: Fenomén Litomyšl

Litomyšl

  BAZÉN Expresivní městský bazén od ateliéru Architekti DRNH z let 2009–10 narušuje organickými tvary minimalismus současné litomyšlské zástavby. Vítěze kategorie Novostavba Grand prix 2011 – Národní cena za architekturu najdete hned vedle prvorepublikového letního koupaliště. U Plovárny 1221

  NOVÝ KOSTEL CÍRKVE BRATRSKÉ Celých sto let od zalozžení litomyšlského sboru církve bratrské si věřící museli počkat na svůj vlastní kostel ve městě. Z vily naproti vlakovému nádraží se před osmi lety přestěhovali do osobitého architektonického objektu, který pro ně ateliér Zdeňka Fránka vybudoval od základů na zelené louce nedaleko městské plovárny. Vítězný projekt veřejné soutěže dokázal skvěle vystihnout zadání, jímž byla pasáž z biblického žalmu „Bože, tvé milosrdenství až k nebi sahá, až do mraků tvoje věrnost“, a symbolicky tak náboženskou pouť vpracovat do hmoty kostela v podobě rampy vzhlížející k nebesům a vyššímu poznání. K tomu Fránkovi dopomohl svažitý sklon parcely, do níž chrám také částečně zahloubil a zároveň zlepšil zvukovou izolaci interiéru v těsném sousedství rušné silnice. Vzhled budovy byl dán také jasným obsahem – vzhledem ke komunitnímu životu bratrských sborů a požadavkům města na konání kulturních akcí měla zahrnout modlitební sál, dvě víceúčelové klubovny, společenský vestibul se zázemím a oddělený byt pro kazatele. Tvary architektonicky vycizelovaného, a přitom vysoce účelného celku ještě více vyniknou v kontrastu materiálů surového betonu a křehkého skla, navíc doplněné díly předních českých výtvarníků Václava Ciglera, Karla Malicha a designérů z týmu nábytkářské firmy mmcité. Cigler pro exteriér vytvořil skleněný kříž utvořený z deseti vrstev optického skla, jenž kolemjdoucí vítá a láká ke vchodu do kostela. Rovnou tři objekty pro interiér modlitebního sálu zhotovil legendární sochař Karel Malich – stůl Páně, kazatelnu a oltářní plastiku symbolizující vítězství světla nad tmou. Designéři mmcité budovu zaplnili autorskými lavičkami Construqta, prozaicky inspirovanými jedním ze základních konstrukčních prvků – příhradovým nosníkem. Moravská 1222 / novykostel.cz

  ZÁMECKÝ PIVOVAR Když si Václav Havel v roce 1994 vybral litomyšlský zámek jako místo setkání sedmi středoevropských prezidentů, nechtěně zvedl zájem také o služby chátrajícího pivovaru ležícího hned naproti. Tehdejší starosta Miroslav Brýdl pověřil rekonstrukcí budovy architekta Josefa Pleskota, jehož nerealizovaný návrh na přestavbu obchodního domu na náměstí ho oslovil rok předtím. Deset let nakonec trvala rozsáhlá přeměna rozmanitého objektu, na němž se podepsalo několik historických etap. Barokní architekt František Maxmilián Kaňka z něj sice učinil důstojný a promyšlený protipól zámku zapojený do okolní zástavby, zejména v průběhu 19. století se však jeho koncepce rozmělnila řadou dostaveb. Pleskot nejenže dokázal fáze rovnocenně zachovat a dodat budově nové funkce, především však oživil ztracený industriální charakter s pomocí neomítnutého zdiva, zapojením kovu, polykarbonátu či surového dřeva. Jiráskova 133 / www.esclitomysl.cz

  AREÁL RESTAURÁTORSKÉ ŠKOLY V průběhu restaurování maleb Josefa Váchala v Portmoneu vznikla myšlenka zaožit v Litomyšli restaurátorskou školu, která by vedle Akademie výtvarných umění pomohla uspokojit sílící poptávku po chybějící profesi. Díky aktivitám nadace Paseka se tak stalo hned v roce 1993 a od města získala k užívání barokní Roubínkův zámecký úřední dům s přilehlou Červenou věží, jež bylo třeba rekonstruovat. Projektu se ujal architekt Mikuláš Hulec, odborník se zkušenostmi v oblasti obnov, úprav a dostaveb historických objektů, ve spolupráci s Evou Antošovou. Červenou věž zastřešili a připojili k ní dřevěné schodiště, čímž se areál uzavřel a vznikl společensko-pracovní dvůr. Jako protiváha citlivé adaptace kancelářského zázemí v barokní budově vznikla přístavba z režného zdiva, skla a ocelových rámů na opačné straně dvora pro laboratoře a ateliéry, jež potřebují dostatek světla. Pár let nato se několik učeben přesunulo do piaristické koleje a tady mohly vzniknout prostorné ateliéry. Jiráskova 3

  KOSTEL NALEZENÍ SVATÉHO KŘÍŽE K rekonstrukci zanedbaného piaristického kostela si město přizvalo brněnského architekta Marka Štěpána s jeho ateliérem. Vrcholně barokní chrám Nalezení sv. Kříže z roku 1726 se nacházel v havarijním stavu a vyžadoval kompletní rekonstrukci (dokončenou v roce 2014) i zapracování nových funkcí – kulturní, turistické a edukační. Kostel čtyřikrát vyhořel, sloužil jako skladiště a od roku 1968 byl pro veřejnost zcela uzavřen. Křehkou atmosféru podpořila šedá barva výmalby, v hlavicích pilastrů obohacená o třpytivé úlomky slídy, i bronzové desky s důležitými historickými milníky. Původní mobiliář se povedlo citlivě zrestaurovat a novodobé vybavení provést v odlišném dubovém dřevě, jež bude na první pohled identifikovatelné. Čerstvé funkce vyžadovaly propojení empory a východní oratoře, což Štěpán vyřešil zbudováním moderní ocelové lávky. Výjimečnost pietního celku podporují také díla dua Cigler–Motyčka. Patří mezi ně skleněný oltářní stůl s pulzujícím světelným zdrojem, zelený laserový kříž nebo instalace v křížení lodí znázorňující ducha vznášejícího se nad vodami. V kostelní kryptě lze navíc navštěvovat pravidelné výstavy současného umění. Jiráskova 8 / zamecke-navrsi.cz

  REGIONÁLNÍ MUZEUM Architekt Josef Pleskot stojí za přestavbou Regionálního muzea z roku 2007 i aktuálním site-specific projektem 2art ve spolupráci s Galerií Švestka. Jiráskova 9

  GALERIE PAKOSTA Galerie Pakosta leží v místech středověké Trstenické stezky v samotném jádru města. Pro designéra Tomáše Pakostu ji navrhla městská architektka Zdeňka Vydrová. Zahájská 433

  ULICE JOSEFA VÁCHALA Zdi několika domů v ulici Josefa Váchala zdobí sgrafita, která jsou replikami dřevorytů z jeho Krvavého románu. Josefa Váchala

  PIARISTICKÁ KOLEJ A KNIHOVNA UNIVERZITY PARDUBICE V rámci revitalizace zámeckého návrší se zrekonstruovala také Piaristická kolej s knihovnou pro studenty Fakulty restaurování Univerzity Pardubice. Součástí komplexu byla také dostavba fakultní knihovny na místě bývalé proluky naproti vstupu do státního zámku Litomyšl z pera ateliéru Burian–Křivinka Architekti. Na rohu ulic Jiráskovy a Zámecké vyrostla monolitická hmota s fasádou z režných zatíraných cihel, podlahami z masivních dubových palubek a hlazených betonů se střešní nástavbou z ocelové konstrukce a dřevěným trámovým stropem. Zkušení architekti, kteří stojí ve městě už za více než desítkou projektů, dostali za své řešení ocenění Stavba roku Pardubického kraje 2017. Jiráskova 8

  NÁBŘEŽÍ A PARK NA VALECH Promenáda pod korunami stromů, dětské hřiště, pozorovatelny i místa pro odpočinek. Sen mnoha obyvatel Litomyšle o rekonstrukci okolí řeky Loučné dokázali dovést k cíli Rusina Frei architekti, kteří vyhráli v architektonické soutěži Cena Nadace Proměny 2013. Do té doby oddělené prostory nábřeží, břehů řeky, parku u Smetanova domu a ulice Vodní valy propojili v jeden celek a vzpomínkami lidí ozvláštnili celou délku křivolaké červené zídky, jež se tak stala symbolem míry zapojení veřejnosti do přestavby. Ke zpracování herních prvků na promenádě přizvali přední výtvarníky Dušana Zahoranského a Pavlu Scerankovou, kteří speciálně pro město navrhli hřiště na téma hudby, odkazující na slavného rodáka Bedřicha Smetanu. Strukturu obohatili o pozorovatelny ptáků a ryb, kamenný brod a visutou lávku přes řeku, vyhlídku v místě rušivého objektu vodárny a k pořádání kulturních akcí navrhli ocelový pavilon. Ulice Vodní Valy

  WHITE GALLERY OSÍK Na kraji malé vesnicčky Osík vzdálené čtyři kilometry od Litomyšle najdeme v meandru drobného potůčku komorní, ale zároveň monumentální stavbu. Na počest díla své maminky Ludmily Jandové ji před osmi lety vybudoval její syn Martin Janda spolu s architektem Jiřím Krejčíkem z ARN studia. Hlavním účelem stavby je uložení celoživotního výtvarného díla malířky a grafičky Ludmily Jandové v blízkosti místa, kde stával vesnický hostinec s tanečním sálem, který sloužil jako malířčin ateliér i jako domov jí a jejímu muži, sochaři Františku Jandovi. Unikátní je projekt i z hlediska klimatologie. Díky propracovaným stavebním principům dosahuje uvnitř konstantní teploty při minimální provozní zátěži. V depozitáři White Gallery ovšem mají kromě Jandové také díla více než tří set autorů, s nimiž byla umělkyně v kontaktu, a sbírkový fond tak čítá více než čtrnáct tisíc předmětů. Galerie je navržena takovým způsobem, aby v ní bylo možné sbírkový fond nejen trvale uchovávat, ale také zkoumat, digitalizovat a popularizovat pořádáním výstav v galerijní části budovy vinoucí se kolem depozitáře. Osík 220 / www.whitegallery.cz