Spolupráce Maxima Habance a Sazky přinesla na svět něco, co tu ještě nebylo: skateboard, který má nejen originální příběh, ale i jasný ekologický přesah. Limitovaná série 100 kusů reBoardů vznikla z kombinace kanadského javoru a upcyklovaných stíracích losů – ty tvoří 26 % hmotnosti každé desky. Výroba probíhala kompletně v Česku a zapojila se do ní rodinná firma LTB Snowboards, která má za sebou více než tři desetiletí zkušeností s výrobou snowboardů a dlouhodobě podporuje udržitelné přístupy i mladé talenty.
Za vizuální podobou stojí Michal Cimala, který do desky přenesl motiv polibku – symbol propojení a sounáležitosti, ale i odkaz na skejtový slang „kiss the rail“. „Polibek pro mě symbolizuje sblížení, první kontakt, lásku a vášeň, která je ve skejtové kultuře jasně přítomná,“ doplňuje Cimala. Žlutá a tyrkysová barva vychází z identity Sazky a Allwyn, interaktivní stírací vrstva pak přidává hravý moment, kdy si majitel desky může vzhled přizpůsobit podle sebe. Každý reBoard se tak stává unikátem, který reflektuje osobnost svého jezdce.
Projekt zapadá do širší platformy reLosy, v rámci které Sazka hledá nové způsoby, jak dát starým losům druhý život. Už dříve vznikly tenisky, modulární nábytek nebo pumptrack, skateboard ale posouvá ambice celé iniciativy ještě dál. „Na tomto projektu nás hodně bavilo propojení lidí z různých světů – Maxim Habanec je profesionál, který dohlédl na technickou stránku a přinesl obrovské nadšení pro věc, Michalův talent to skvěle doplnil po designové stránce. Výsledkem je produkt, který je jak funkční, tak vizuálně atraktivní a hravý díky stíracímu efektu,“ říká Eva Nováková, manažerka kategorie stíracích losů ze Sazky. „Přesně takové věci chceme v platformě reLosy tvořit – originální produkty, které přitáhnou pozornost k tématu upcyklace a zároveň budou praktické a esteticky výrazné,“ doplňuje.
Jak projekt vnímal samotný Maxim? V rozhovoru prozradil, že největší výzvou bylo už samotné použití netradičního materiálu – a právě to pro něj udělalo reBoard tak výjimečným.
Společně s výtvarníkem Michalem Cimalou stojíš za vznikem skateboardu reBoard pro Sazku z upcyklovaných stíracích losů. Co tě na tomhle projektu překvapilo nejvíc?
Největší výzva byla, že jsme při výrobě skejtu použili materiál, který se normálně nepoužívá. Výroba skejtových desek je obecně hodně konzervativní – v podstatě se už čtyřicet let vyrábějí úplně stejně. Bylo proto super být součástí něčeho novýho, inovativního, a ještě k tomu zapojit recyklaci starých materiálů. Upřímně, ani jsem si nemyslel, že to půjde.
Část povrchu má bílou stírací vrstvu a majitel skejtu si ji může setřít a vytvořit si tak vlastní design. Jak bys chtěl, aby s ní skejťáci pracovali – setřít, nebo nechat?
Ta stírací vrstva odkazuje na losy, ale hlavně se musí sjezdit. Když mi řekli, že tam bude, moje první reakce byla, že tam dlouho nevydrží. To prkno je nadesignovaný na používání, takže tyhle vrstvy mizí hodně rychle.
Co podle tebe ve světě skejtu opravdu dává smysl z hlediska udržitelnosti?
Skejty nepůsobí moc udržitelně, protože jsou ze dřeva. Ve skutečnosti ale mají dost dlouhou životnost. Často dojezdím prkno a předám ho dál – někdo na něm jezdí další půlrok a pak ho dá svýmu kamarádovi. Většinou svoje desky poznám podle nálepek nebo gripu a párkrát se mi stalo, že jsem po třech letech někde na Slovensku potkal prkno, na kterém jsem jezdil já. Líbí se mi, že desky takhle kolují komunitou. Smysluplný krok by podle mě mohl být vytvořit systém, jak dostat použitý věci – stará kolečka, treky nebo prkna – k lidem, kteří si nový nemohou dovolit. Ať se vyrobený věci používají co nejdéle.
Má udržitelnost prostor ve tvém osobním životě?
Snažím se nad tím hodně přemýšlet. Zajímám se o materiál, z čeho jsou věci vyrobený. A co je pro mě možná ještě důležitější – jak moc danou věc člověk opravdu používá. Snažím se to mít na paměti i při běžných nákupech, klidně si koupím něco dražšího, ale s tím, že to budu nosit nebo používat deset let a budu k tomu mít vztah. Mám pocit, že když se snažím ušetřit a vezmu něco levnějšího, použiju to párkrát a ve výsledku mě to vyjde dráž, než kdybych investoval do kvalitní věci, která vydrží dlouho, i když stojí víc.
Co tě momentálně inspiruje?
V rámci sportu mě hodně inspirují mladí. Občas trénuju kluky, kteří mají obrovský talent, a baví mě vracet se s nimi do tý radosti, kterou jsem měl sám ve čtrnácti nebo patnácti. Sice tam jdu trénovat je, ale nakonec si i sám skvěle zajezdím, protože mám pocit, že jsem součástí tý mladý crew. To mě strašně nabíjí a snažím se neztrácet tu dětskou radost – ať už při ježdění, nebo při natáčení a v životě obecně.
Máš nějaký sen, který by sis chtěl ještě splnit?
Cestování. Pořád chci objevovat nový místa. Teď je na řadě Nepál – tam chci už strašně dlouho a nikdo nechce jet se mnou, tak jsem si řekl, že na to kašlu a pojedu sám. A měl bych to zvládnout ještě letos.
