Bylo nádherné počasí a den volna před námi. Přítel mě přesvědčil, abych s ním šla na nudistickou pláž. Musel mě dost přemlouvat – do té doby jsem se totiž koupala bez plavek jen ve vaně. Nakonec jsem ale shledala, že největší problém bylo svléknout se; ve vodě už mi bylo bez plavek báječně. Plavali jsme, cákali na sebe vodu, snažili se jeden druhého dostat pod hladinu… a pak se to nějak zvrtlo. Podvodní zápolení v nás probudilo chuť na přesně ten druh povyražení, jímž jsme původně chtěli sobotu zakončit, samozřejmě doma. Místo toho jsme poprvé ocenili, jak daleko má voda koupaliště k azurové průzračnosti, a doufali, že kolemplovoucí nezpozorují nic podezřelého. Muselo to vypadat docela komicky. Zoufale jsme se snažili, aby se hladina kolem nás čeřila co nejméně; aby se zdálo, že se jenom kocháme půvabem okolí (v mém zorném poli byl břeh posetý obaly od nanuků a polorozpadlé parodie na převlékací kabiny), pokoušela jsem se dodat situaci věrohodnost duchaplnými konverzačními obraty typu „Ale je to tu stejně hezký, viď?“ či „Teda, takhle modrou oblohu jsem neviděla už dlouho…“ Přítel neodpovídal, měl jiné starosti.
Na břehu jsme pak svorně usnuli. Bylo pozdní odpoledne… Naši nerozvážnost nám pak ještě dobrý týden připomínali všichni známí, když se pozastavovali nad tím, jak jsme se mohli tak příšerně spálit a ještě ke všemu jen pravou stranu těla.
Když jsem to pak při sangrii vyprávěla kamarádce, nejdřív se málem udusila kouskem pomeranče. Pak se mi svěřila, že na dovolené v jižních Čechách vylezli s přítelem nedaleko plně obsazeného kempu na posed – a po pár minutách ho shledali ideální ’vyvýšenou ložnicí‘. Myslivci při jeho stavění ale zřejmě nepočítali s tak razantními milovníky (lovu), takže to po chvíli začalo vypadat, že je zmítán divokými poryvy větru, ačkoli bylo naprosté bezvětří. Nutno podotknout, že tohle bych do Soni neřekla, i když ji znám od gymnázia. Pracuje v bance, nosí hladký culík a roláky odkládá v době, kdy já už čtrnáct dní ’klepu kosu‘ v tílkách. A její přítel je fajn, ale nejvíc ze všeho připomíná něco mezi plyšovým medvědem a taťkou od tří dětí… Tahle ’nesrovnalost‘ mi nešla z hlavy, a tak jsem si v duchu probrala i další své známé. Provedli i oni v sexu něco, čím šokovali sami sebe? Uvědomili si někdy, že právě překročili své sexuální hranice? Jsem typ vrby, kterému se ostatní rádi svěřují (a jejich oblíbenou zábavou je hledat se pak v Elle, byť pod jiným jménem), takže mi nedalo příliš práce posbírat studijní materiál.
Tak jsem se například dověděla, že jedna moje bývalá kolegyně se donedávna dokázala milovat jen ’klasicky‘ v posteli a při zhasnutých světlech. „Pak mě ale přítel pozval k sobě na večeři v době, kdy šli jeho rodiče do divadla. A já jsem zničehonic dostala chuť na sex mezi předkrmem a hlavním jídlem. Sedla jsem si mu na klín a začala ho líbat… Za chvíli jsem ležela nahá na stole a příbory padaly na zem,“ popisovala mi svůj ’klíčový‘ večer. „Dráždila mě představa, že u toho stolu každé ráno snídají jeho puritánští evangeličtí rodiče… Bylo to úplně jiné, hrozně živočišné.“ A o to právě jde – vybočení ze stereotypu, porušení tabu, prostě o to, že je všechno JINÉ.
Moje nejbližší kamarádka, žena velmi temperamentní, kupodivu nepovažuje za největší ’odvaz‘ žádnou ze svých několika známostí na jednu noc – s jedním novým známým se pomilovala rovnou v autě. Kdepak. Nejzvláštnější podle ní bylo, když se nechala od přítele poprvé oholit – hádejte kde (ano, v koupelně, ale…). „Připadalo mi to hrozně intimní,“ vysvětlila mi s nevinným pohledem, jakého je paradoxně schopna jen ona.
Magda zase překročila své hranice v týž den jako hranice zeměpisné. To, že se na jednom konci vagonu vášnivě loučila se svým dlouholetým partnerem a na druhém konci vagonu potají s dlouholetým milencem, svědčí nejen o rozpolcenosti její osobnosti (narodila se ve znamení Blíženců), ale i rychlých nohách. Zápletka však teprve přijde: téhož večera sdílela v Římě deku s chlapíkem, kterého ten den spatřila poprvé. A pointa? Dnes s tímto ’třetím v pořadí‘ slaví desáté výročí svatby.
Helena, se kterou chodím na anglickou konverzaci (tohle téma jsme ovšem probíraly až po hodině), si zase jednoho dne udělala z kamaráda milence. Až do šestadvaceti let byla se svou první láskou; trauma z rozchodu jí pomáhal překonat známý z jiného města. Jezdil za ní, přespával u ní a přátelství doznalo určitých proměn. Veškerá vášeň ovšem nadále končila bratrskou pusou na dobrou noc. Helena se tři měsíce vařila ve vlastní šťávě, ale nedokázala udělat onen první krok. „Už mi z toho úplně hrabalo,“ vzpomínala. „Říkala jsem si – je na chlapy, nepřitahuju ho, má ženskou? Proč se proboha k ničemu nemá?“ Poprvé se překonala, když tohle téma vůbec nadhodila. Nejdřív se kroutil, ale pak přiznal, že nechtěl hezký přátelský vztah kazit. Druhý den mi nadšeně volala… Uznejte, že její výrok „A kazil moc hezky!“ si zaslouží potlesk širšího publika. No, později vyšlo najevo, že Honzova zdrženlivost nebyla sama sebou – c) bylo správně. Nejdřív se zhroutila, ale s odstupem času tuhle zkušenost ocenila – nikdy už jí nedělalo problém svést toho, koho chtěla.
Co jsem všemi těmi příběhy chtěla říct? Jenom to, že neexistují nějaké obecně dané hranice toho, co je ještě v normě a co už ne. Ty máte jen sama v sobě. Nejspíš je máte posazené jinde než vaše kamarádky, dost možná i jinde než váš partner. To je všechno v pořádku. Nejspíš ale stojí za to ochutnat ten pocit, že jste je právě porušila, že jste udělala něco, co byste sama do sebe v životě neřekla. Tímto vás ovšem ani náhodou nenabádám k tomu, abyste se pouštěla do něčeho, co vám jde proti srsti, jenom proto, že to po vás přítel chce, nebo protože se vám zdá, že ’byste měla‘, jinak budete za nudnou patronku bez záblesku fantazie. To je nesmysl a vy to víte. Když jsme tenkrát vyšli na břeh, cítila jsem se báječně. Nebo… možná jen jinak. Připadala jsem si trochu trapně a, upřímně řečeno, nebyla to ta největší extáze smyslů, jakou jsem kdy zažila. Měla jsem ale pocit, že jsem v sobě objevila nové, do té doby netušené (anebo jen tušené) možnosti. A že s tím chlapem, který se vedle mě svalil na deku a v minutě usnul, ještě zažiju spoustu chvil, jež mě možná překvapí a zaskočí, ale které mě rozhodně nebudou nudit. Nespletla jsem se – a možná i proto jsem s ním dodnes. I když… v poslední době náš vztah začíná podezřele připomínat dobře zaběhnuté manželství. Tak jsem nás přihlásila na víkendový kurz tantry. Dám vám vědět, jaké to bylo!
