Sama na tantře

Když jsem se dověděla o tantrickém semináři, byla jsem nadšená. Tantrou jsem se kdysi zabývala a její energie ve mně pořád pulzovala. Zatoužila jsem objevit něco nového z jejího tajemství, zjistit něco dalšího o sobě, o své ženskosti, o své sexualitě. O bohyni ve mně přebývající.

Tantra, v sanskrtu znamenající nejhlubší podstatu, je duchovní cestou na východě praktikovanou již po tisíciletí. Vede nás k pochopení sebe sama, rozvíjení smyslnosti a probouzení sexuální energie. Hluboké sexuální prožitky, které tantra přináší, nás můžou dovést až k osvícení.

Vstupuji do místnosti naplněné zvuky indických manter – našeho tantrického chrámu. Uprostřed hoří svíčka, smysly omamuje vonná tyčinka. Svět venku nechávám za dveřmi. Prvním cvičením je masáž, při níž si každý z partnerů může říct o cokoli, po čem touží. Přede mnou stojí cizí muž a začíná mi masírovat záda. Hlavou se mi honí splašené myšlenky, mám chuť utéct. Do své intimní zóny totiž nepustím každého. Po chvíli se omlouvám, sedám si stranou a potlačuji slzy. Jsem na tohle připravená? Smyslem dalšího cvičení je naučit se proplouvat mezi svým vnitřním světem a tím vnějším, bojovným a nevyzpytatelným. Ženy říkají „jsem muž“ a dívají se do očí mužům říkajícím „jsem žena“, pak ’máváme křídly‘, vyjadřujeme hněv, plujeme v sobě, tančíme. Je osvobozující prožívat tolik pocitů najednou. Cítím, že maska, kterou mi vytvořila společnost, začíná praskat. Je to zraňující i příjemné zároveň.

Ráno začíná tancem. Pak si zavazujeme oči šátkem a vydáváme se do neznáma. Vnímám měkký dotek listí, šum stromů a zpěv ptáků. Jsme v lese. Najednou mě něžně hladí něčí ruka. Kolem sebe slyším jemňoučký zvuk zvonků. Je to tak slastné. Večer se náš tantrický chrám naplňuje barvami a očekáváním. Všude hoří svíčky a zní indická chrámová hudba. Atmosféra je plná něhy, hravosti a rozkoše. Rituál vzývání boha Šivy a bohyně Šakti se odvíjí v tanci, v předávání lásky, ve vzájemném dotýkání. Jak praví tantra, nic není náhoda, a tak ani setkání s muži proměněnými v Šivu nejsou náhodná. Pro mě jsou nejdůležitější dva poslední rituály se stejným partnerem. Jeho oči jsou naplněné poznáním a láskou, důvěřuji mu. První setkání s ním ve mně probouzí holčičku, která zapomněla žádat a brát si lásku od mužů. Po vnitřním boji a slzách si mu lehám do klína a nechávám se hladit. Jsem šťastná, cítím se milována a připravena nejen lásku dávat, ale také si ji brát. Naším druhým setkáním je symbolické odhazování masek a probouzení boha Šivy a bohyně Šakti v nás. Je to moc krásné. Dívám se mu do očí, cítím lásku, obdiv a vděk. Vím, že na něho nikdy nezapomenu. Celý rituál končí tancem žen-Šakti, doprovázený obdivnými pohledy mužů-Šivů. Jsem ráda, že jsem žena, toužím to vyjádřit tělem, sdělit to celému světu. Následuje tanec Šivů. Jejich energie je výbojná, drsná a ohromující. Vzrušuje mě. Uvědomuji si, že bych bez ní nedokázala žít.

Poslední společná meditace. Po ní si sedáme do kruhu, v němž hoří svíčka, držíme se za ruce a zpíváme óm. Každý má možnost vyslovit, co se mu líbilo a co ne. Některé příběhy jsou velmi smutné, jiné radostné. Někteří pláčou a jiní se spokojeně usmívají. Tak to má být – tantra totiž bourá bloky v nás a vytváří prostor pro přijetí sebe sama, pro naplnění našich tužeb. A jaké je mé poselství? Čím víc miluji sebe, tím víc lásky mohu sdílet s druhými.