Mění nás k obrazu svému? Díl 3.

Mění nás k obrazu svému? Díl 3.

I když vám ráno nevybírá, co si máte vzít na sebe, muž, se kterým žijete, může mít mnohem větší vliv na váš šatník, než si připouštíte…

Dvě duše, jeden styl
Indiáni Tvrdit, že všechny ženy, které často mění svůj vzhled, mají malou sebedůvěru, ale také nejde. Je něco jiného nechat si poradit, případně společně objevovat věci, které vám sluší, a něco jiného je dělat věci, aniž bychom samy chtěly. „Měnit vzhled vyžaduje dost odvahy a sebedůvěry udělat něco jinak než dosud, nespoléhat se na osvědčené postupy, experimentovat. I když to někdy může souviset s určitou nevyhraněností nebo nestabilitou, obvykle je to jen známka touhy po růstu a změně,“ konstatuje Pavla Rozmarová.

Ale jak je to s dlouholetými páry, které po letech společného soužití magicky kopírují jeden druhého – podobně jako se často začnou postupně sobě podobat domácí mazlíčci a jejich majitelé? „Je to proces, který probíhá nevědomě,“ tvrdí odbornice. „Můj manžel a já se bez vzájemné porady oblečeme za účelem společenské výpravy ven a vynoříme se v naprosto stejném barevném schématu,“ říká. „Po patnácti letech společného života si myslím, že to je nevyhnutelný způsob synchronizace.“ Co víc, průzkum ukázal, že čím déle s někým žijete, o to větší stylová podobnost u vás nastane. Ve studii z roku 2006 provedené na Liverpool University, v níž se pozorovatelé dívali na fotografie, aniž by věděli, kdo s kým žije, byla u jednotlivých párů pozorována tím větší podobnost, čím déle spolu žili. A výzkumníci z University of Michigan objevili, že páry postupem času vykazují zvyšující se podobnost i v obličejových rysech (jejich studie porovnávala fotografie párů z doby, kdy byly sezdány, a pak o dvacet pět let později).

Obě skupiny odborníků toto přisuzují ,citové referenci‘ neboli vlivu obvyklých citů a výrazů na rysy obličeje po mnoha letech. Předpokládají, že společně získané zkušenosti se mohou po letech zobrazit na obličeji, a vytvořit tak vzájemně se podobající pár, jehož fyziognomie odráží velkou blízkost. Pokud se vám tedy při pohledu na staré fotografie zdá, že jste se změnila, nemusíte se obávat, že jste submisivní, a okamžitě svůj šatník převrátit vzhůru nohama. Spíš se zeptejte sama sebe – cítíte se pohodlně ve stylu, který jste přijala? Vypovídá o vás? Dbáte v něm na své vlastní potřeby? Pokud si na nejméně jednu z těchto otázek odpovíte záporně, je tu důvod ke znepokojení. V opačném případě není vaše ,splynutí stylů‘ vůbec žádný problém.

TEXT: PATRICIA DRATI RØNDE