Když mi šéfredaktorka dala tenhle ’vypečený‘ úkol, byla moje reakce stručná: Nikdy! Odpovědí mi byl úsměv, s nímž se přechází trucování dětí v předškolním věku. Takže jsem byla nucena vysvětlit, proč se mi na takovou ’služebku‘ nechce. Proboha! Proč asi! Za a, bylo to podezřelé už samo o sobě. O tantře dohromady nikdo nic neví. Snad jen to, že souvisí se sexem a pochází z východu. Z toho vyplývá za bé: na takové akce jezdí jen nadržení zoufalci, nebo páry, které chodí v beztvarých hávech, živí se zrním a vedou blouznivé řeči. A co je nejhorší: Budu se muset svlékat a nechat si líbit… (raději nedomýšlím). Tak jeď s přítelem, bylo mi navrženo. Ulevilo se mi asi tak, jako kdyby vám řekli, že vám tu nohu neuříznou hned u kyčle, ale jen nad kolenem.
Po prozkoumání stránek www.tantra.cz jsem začala zvažovat, že bych se přece jen obětovala. Kurz vedla Denisa, holka v mém věku, se svým přítelem Richardem; na fotce vypadali nečekaně normálně. Přesto jsem Denisu nejdřív raději pozvala na kávu, abych na nezávislé půdě něco vysondovala. Odcházela jsem lehčí o metrák předsudků. Když jsem se přítele odvážila zeptat, zda by do toho se mnou šel, k mému úžasu souhlasil. Takže – jo, zkusíme to. Začala jsem být zvědavá.
Existuje jen teď a tady
Místo určení bylo u Vysokého Mýta, na samotě u lesa. Vypadalo poněkud kuriózně: byl to přesně ten typ budovy, jíž se s přiléhavou odpudivostí říká ubytovací zařízení. Dovedu si tady představit školu v přírodě nebo sraz sběratelů nálepek od sýrů, ale těžkou erotiku? Podivný dojem vyprchal ve chvíli, kdy jsme vkročili do ’tantrického chrámu‘, který tu vytvořili naši zasvěcovatelé. Provizorní oltář s oranžovým přehozem, kytky, svíčky, vonné tyčinky… to vše obklopené závěsy, symbolickým předělem dvou světů. Stres odplouvá a já jsem jenom teď a tady. Se svým nejbližším a s dvacítkou neznámých. Ženy a muži ve zhruba stejném poměru, jsou tu i nezadaní, mezi nimi Liana, autorka rámečku Sama na tantře, kterou také vidíte na fotkách. Na uvítanou jsme vyzváni, abychom se všichni vsedě chytili za ruce, zapěli óm (přítel aktivuje veškeré síly, aby nad tou obřadností nevyprskl smíchy) a provedli drobnou osobní zpověď. Je tu blonďatá učitelka matematiky; budoucí právník, velmi hezký; krajově známý podnikatel se ženou; nastávající maminka s citlivýma očima… Někteří z nich vůbec netuší, co je čeká, jiní přijeli už poněkolikáté. Dozvídáme se, že hlavní náplní víkendu je dělat si navzájem dobře. Masáží, hlazením, intimním rozhovorem. Můžeme si říct o to, po čem toužíme („můžu si ti lehnout do klína?“, „drbej mi záda“), a naopak odmítnout, co nechceme.
Budiž akce
Zazní hudba, kupodivu žádné záhrobní mumlání, ale Enigma. Tancujeme, každý po svém. Soustředíme se jen na rytmus a náladu, která nás ovládá. Ne každý se ovšem cítí ve své kůži. Tantra je hodně (po)citová záležitost, takže několikrát slyšíme i pláč.
Máme si za hudby náhodně vybírat partnery a… například spolu tančit zády. Nikdy by mě nenapadlo, že to může být tak erotické! Při tanci nevidím muži, kterého jsem si zvolila, do tváře – a tak vše záleží na řeči těla. Uhaduju z jeho pohybů, co bude dál, vlníme se, hrajeme si, chvílemi se smějeme. Citlivost je obnažená až na kost. Počkat… Jak to, že to vůbec jde s cizím člověkem? Nejspíš proto, že atmosféra je brzy důvěrná, řeklo by se domácká.
První večer všichni meditujeme jen za mihotavého světla desítek svíček. Denisa s Richardem předvádějí, jak mají být dvojice do sebe zaklesnuté: ovíjíme se nohama jako při sexuální poloze ’oba vsedě‘. V mystickém a erotickém oparu si s přítelem najednou připadáme jako ve filmu a okamžitě nám začnou cukat koutky. Ostatní ovšem berou noční seanci naprosto vážně, takže náš utajovaný smích působí poněkud nevhodně. Avšak po velmi, velmi dlouhé době mezi námi cítím příjemné spiklenectví.
Druhý den si máme s vybraným partnerem – rychle volím svého přítele – vzájemně zavázat nejdřív pravé oko a odpovídat na otázky, jež nám dotyčný položí, a pak totéž zopakovat s levým. Nesmysl, bráním se, ale kupodivu na tom něco je! Nejdřív vyplouvá na povrch rozumová stránka, pak hravá, bezstarostná. Můj drahý se ovšem zarputile drží reality a na předpisový dotaz „Jak je ti, když se díváš na svět levým okem?“ odpovídá: „Předtím jsem viděl na dveře, teď ne.“ Každopádně právě on otvírá témata, kolem kterých jinak našlapujeme s opatrností provazochodce. Uf! Nikdy bych nepomyslela, že se budeme navzájem tak otevřeně zpovídat ve tři odpoledne, v místnosti plné lidí, které známe od včerejška, a ještě ke všemu oba naprosto střízliví. Mimochodem, Denisa mě upozornila, že na tantře se už spousta párů dala dohromady (odkud myslíte, že zná Richarda?), ale dost se jich tu také rozpadlo.
Vrchol programu je avizován na sobotní večer. Přicházíme odění v sárí či lungi (mužská varianta), které leckomu odhalují nohu až po kyčel. Muži mi takto netypicky oblečení připadají naprosto asexuální – stejně jako rituál, při němž za zvuku bubínků a se svíčkami v rukou chodíme do kruhu a nejdřív odháníme, co v ’tantrickém chrámu‘ nechceme, a pak přivoláváme to dobré. Výkřiky jako ’odejdi, nejistoto‘ či ’přijď, kráso‘ jsou na mě trochu příliš. Připadám si jako při pohanském obřadu. Snažím se vnímat, co dělám, užít si to sama pro sebe a zároveň své pocity kvůli článku analyzovat – a ještě při tom všem sledovat ostatní. Točíme se zběsilou rychlostí v kruzích (ženy uvnitř, muži vně), a když přestane Richard bubnovat, zastavíme se. Kdo na mě vyjde? Můj přítel? Taťka od rodiny? Anebo kluk, který by mohl z fleku dublovat Banderase? S náhodným partnerem pak tancujeme, dotýkáme se, necháme se hýčkat a pak zase rozmazlujeme my jeho. Neshledávám nic divného na tom, že hladím po tváři a pažích cizího muže, a kupodivu nežárlím na svého milého, momentálně s jinou ženou. Na závěr chlapům všechny dohromady tančíme, oni se smějí jen dívat. A víte, co nám k tomu hrají? Čechomor! Píseň Ach Bože z nebe, ve které se Lenka Dusilová s gustem odvazuje… Následují jemnější skladby. Nevnímáme se jako konkurentky, naopak, navzájem se povzbuzujeme ke svůdnějším pohybům. Krasavice španělského typu i ’šedivá myš‘ s věčně utrápeným výrazem jsou si najednou naprosto rovny. Že by v nás opravdu kolovala jediná ’ženská energie‘?
Bylo napětí, musí být i uvolnění: meditace. Richardův hlas i pokyny jsou tak sugestivní, že se místností brzy rozléhá tiché chrápání… Když si máme při závěrečném uvolňovacím rituálku představit ’své vnitřní dítě‘, vidím se na louce s asi čtyřletou holčičkou, která mi podává jablko. Je červené, božsky voní a chutná. Asi jsem blázen – anebo mě povážlivě poznamenaly reklamy typu ’rodinná idylka s naším džusem‘.
Co z toho?
Jak vidno, žádné orgie se nekonaly, hromadný sex už vůbec ne. Nikdo mě k ničemu nenutil. Ještě pár dní jsem se cítila zrelaxovaná jako po čtrnáctidenní dovolené u moře. Ověřila jsem si, že chlap, se kterým žiju, je totálně jiný než já – a že právě proto nás to spolu baví. Že jeho ruce poznám i poslepu, v naprostém tichu, uprostřed lesa a mezi dvaceti dalšími lidmi. Že se můžu cítit stejně bezpečně a dobře jako u něj ještě se spoustou mužů, a právě proto mu nepotřebuju být nevěrná. A co bylo nejpřekvapivější: nasmáli jsme se spolu jako nikdy!
Mimochodem, přítel musel o prožitém víkendu vyprávět všem kolegům – a oni ho doteď podezřívají, že jim to nejzvrhlejší zatajil. 12.–21. září si můžete užít tantrickou dovolenou u moře na Istrii. V ceně (7490 Kč) je doprava, hotel plus polopenze, zdravotní pojištění a lektorné. Kontakt: www.tantra.cz, [email protected] .
