Reality Show

Byli jsme si s kamarády zahrát basketbal a potom šli na pár piv. Po půlnoci přišla řeč na ženy a na to, co nejhoršího nám kdy udělaly. Kupodivu se v téhle soutěži téměř nevyskytly matky, šéfky ani středoškolské profesorky němčiny. Do finále se probojovaly jen přítelkyně. A to nejenom ty bývalé. O vítězství bylo rozhodnuto, když někdo připomněl princip reality show. Protože tu vztahovou jsme zažili skoro všichni, shodli jsme se, že to je to nejhorší. Páchají ji téměř výhradně ženy na mužích. Často začíná nevinně, jako důsledek nutkavé potřeby žen vykládat co nejvíc a co nejdetailněji o mužích svého srdce. Ti přitom nebývají v pozici účinkujících, kteří se dobrovolně rozhodli exhibovat před blíže neurčenou masou diváků, bývají oběťmi, které dlouho netuší, kolik lidí přetřásá to nejintimnější z jejich života, počínaje traumaty z minulosti, přes problémy se zácpou a lupy až po velikost, tvar a po­užitelnost penisu.

Seznámíte se se ženou, která vám připadá zajímavá, začnete se s ní scházet, třeba se i zamilujete a vznikne z toho vztah. Stále víc věcí jí o sobě prozradíte, stále víc ji pouštíte do svého života. Ona je ale multifunkční bytost, která pracuje jako mikrofon, kamera, střižna a mix a která to, co z vás natočí a sestříhá, vysílá dál. Dává i reprízy, sestřihy nejúspěšnějších částí, dělá upoutávky, zvládá audiovizuální předvádění i čistě zvukové verze přenášené telefonicky. A protože není sama, pachatelek je celá síť, může se sestřih z vašeho vztahu dostat do programu kamarádky vaší přítelkyně, kamarádčiny kamarádky, kamarádky té kamarádky, až si nakonec příběh o tom, jak jste opilý čekal svou polovičku zavřený ve skříni v přesvědčení, že je to telefonní budka, vyprávějí lidé, o nichž jste nikdy v životě neslyšel.

Sázka na chlapa
Seznámíte se se ženou a cítíte, že konečně chodíte s někým, kdo vám vyhovuje. Ona vám představí své kamarádky a jsou to fajn ženské. Ale chvílemi máte pocit, že tu něco nehraje. A najednou víte, že ony přesně vědí, jak jste přítelkyni sbalil, jaké jste jí posílal esemesky, kam jste šli na večeři, na kolikátém rande jste se dostali do postele, jaký to mělo průběh, kolikrát byla ona a kolikrát vy a kdo první usnul. A najednou víte, že kamarádky se vsadily o láhev dobrého alkoholu nebo o drahý krém, jak dlouho váš vztah vydrží a kdo dá komu kopačky. A dojde vám, že víc než o vztah jde o to, aby se – tak jako ve starém Římě – obecenstvo pobavilo, aby to mělo grády, když císařovna otočí palec dolů na znamení, že tenhle gladiátor ji už nezajímá.

Když jsme reality show probrali ze všech stran i s konkrétními zkušenostmi, ozval se kamarád sice excelující jako systémový analytik, ale v běžném životě naprosto nezorientovaný. Řekl, že jsme partička paranoiků a on nevěří, že by třeba jeho Ivetka dávala širšímu okruhu známých k dobru příběhy jejich víkendových sexuálních maratonů. „Mají Ivetčiny nejlepší kamarádky přítele?“ zeptal jsem se ho.
„Jedna chodí s doktorem, který je prý vybavený podprůměrně, ale dohání to znalostmi anatomie. A druhá se právě rozešla s chlapíkem, který chrápal, nevěřil v existenci klitorisu a při orgasmu volal svoji matku,“ odpověděl ten dobrák.

„A co myslíš, dostávají se informace jenom od kámošek k tvojí přítelkyni, nebo se jim tvoje drahá revanšuje?“ optal se ho opatrně další kamarád. Je středoškolský učitel, neumí se tedy zbavit zlozvyku klást otázky, které mají respondenta přivést ke správné odpovědi.

Později jsme šli s učitelem nočním městem a bavili jsme se o tom, jestli máme ve věci analytikovy případné vztahové krize mít výčitky svědomí. Shodli jsme se, že jsme z obliga. My nic nerozkecáváme. To ti ostatní. „Hele, a to fakt existuje někdo, kdo při tom volá svoji matku?“ zeptal se kamarád.

„Člověk by nevěřil, co všechno se dozví prostřednictvím reality show,“ řekl jsem a pak jsme se tomu tři dny smáli. Když ale zjistím, že někdo vysílá a posílá dál něco o mně, ať si mě nepřeje.