Miláčku, odejdi, chrápeš
Při ranním cappuccinu proto místo obvyklé dávky aktualit lovím
v počítačových sítích informace o tom, jak se to má s oddělenými
ložnicemi dnes. Ukazuje se, že nejsou nostalgickou připomínkou
noblesních časů, kdy si manželé vykali a k večeři se převlékali, nýbrž
trendem, který rázně vpadl do moderních domácností. Ve Spojených
státech dnes usíná sólo 23 procent lidí žijících v páru. Hospodářské
noviny dokonce informovaly, že podle průzkumu Americké asociace
stavitelů budou v roce 2015 dvě hlavní ložnice běžné u šedesáti procent
nových domků. Koneckonců, Giorgio Armani ve své kolekci interiérového
vybavení už několik sezon nabízí pánskou a dámskou variantu ložnice
a soudě podle nekompromisní řeči čísel, zájem je značný.Pokud ale dnes
spolu nespíme, co nás k tomu vede? Průzkum televizní stanice BBC
ukázal, že téměř polovina z tisícovky oslovených párů si stěžovala na
chrápání jako zdroj konfliktů. Podle stejného zdroje pak podobně
teplomilové propadají hysterii, když jejich otužilé polovičky trvají na
optimální teplotě devatenáct stupňů.
Jak neromantické! Nikoli touha vrátit vztah do žhavých začátků, ale
zborcená nosní přepážka a pravidelné větrání jsou nejčastějším důvodem
úprku ze sdílené postele. Jsou doby, kdy jsme promilovali celou noc
a červánky nás zastihly propletené na úzké matraci v mládeneckém
podnájmu pana Božského, opravdu minulostí?
Odpočatá a sexy
Rozhodla jsem se prozkoumat, jaká je česká realita počátku 21. století.
Viděno zcela pragmaticky, při tučných splátkách hypoték většina z nás
vyměřuje cenné metry bytu spíš dětem a jen málokdo si může dovolit
starosvětskou rozšafnost, jako Filip s Martinou, myslela jsem si.
Jenže mě čekalo překvapení. „Mysleli jsme na to už před lety při
rekonstrukci a ve dvou místnostech instalovali patro, ze kterého se dá
snadno vytvořit provizorní spaní. Když jeden z nás pracuje do noci nebo
třeba jenom nemůže usnout, nechce toho druhého rušit a ustele si
jednoduše vedle,“ přitaká čtyřiatřicetiletá Andrea. Prý si oddělené
spaní nemůže vynachválit: je odpočatější, cítí se víc sexy a společné
chvíle si užívá s opravdovým nadšením.
Stejně tak matka mé další kamarádky na toto téma nekompromisně dodává:
„Každý má odlišnou potřebu intimity. Nemusím se svým mužem sdílet
proužkovaná pyžama a starosti s prostatou, i když ho jinak stále
miluju.“ Má dost zkušeností, aby mohla deklamovat absolutní pravdy,
jelikož po třicetiletém soužití s jedním mužem dokázala vytvořit zázrak
jménem šťastné manželství. Ona sama se do vlastní ložnice přesunula,
když dcera odešla z domu na vysokou a její dívčí pokojík zůstal volný.
Toto uspořádání uchovali i v novém domě, kam se přestěhovali loni. „Po
letitém vztahu vás spíš než společné postele spojují společné zážitky,
přestálé trable a kamarádi. Klíčem k dobrému manželství je ochota
dopřát tomu druhému prostor, který potřebuje,“ vystřelí další poučku
a v síťovaných punčochách si přehodí nohu přes nohu způsobem, který
i po padesátce dokáže otáčet mužské krky s účinností silného magnetu.
Oddělené ložnice jako restart doutnajících vztahů? Přesto jsem ráda, že se mě to netýká, probleskne mi hlavou v polospánku, do něhož mě ukolébává sílící pochrupování spolunocležníka. „A víš, že to není tak uhozené?“ probere mě Tomáš místo ranní kávy, když dám u snídaně téma k dobru jako očividný nesmysl. „Je přece sexy mít svá tajná území.“ No nic. Potřebu sentimentu si doplním večer v posteli. Zapomenu na školní diplomy a pustím si Notting Hill s tím nasládlým Grantem a dokonalou Roberts. Sama!
