Ženy a transformace

Americké feministky prý mají za zlé indiánům, že na Velké radě nemohly mluvit ženy.

Ano. Skutečně je tomu tak. Indiáni nehrají hru na většinu a menšinu. Radí se tak dlouho, dokud nedosáhnou společného souhlasu, a z jejich pohledu ženy nemohou hovořit na Velké radě, protože jsou od přírody hašteřivé, takže by jen těžko mohlo dojít ke společné shodě. Ale! Každý člen Velké rady se po jejím skončení vrací do svého týpí, kde na něj čeká jeho drahá polovička, která se přirozeně zeptá, jak jednání probíhalo. Je tedy zcela logické, že každý člen Velké rady je na jednání ovlivňován i stanoviskem své ženy. Takže kde je jaký problém?

Indiáni jsou původními obyvateli amerického kontinentu, kteří se dodnes musejí vyrovnávat s příchodem bílých dobyvatelů. Během kolonizace Ameriky zahynulo kolem dvou set milionů indiánů a vůbec první koncentrační tábory byly vybudovány právě pro houževnaté Apače. Samozřejmě zejména pro jejich ženy, děti a starce, kteří museli každý měsíc pochodovat přes rozpálenou poušť pro jídlo. Když se totiž nepřihlásili osobně, nedostali příděl proviantu.

Americké feministky tedy svým způsobem využívají starého civilizačního zvyku, podle kterého dějiny píšou vítězové – byť indiáni nebyli de facto nikdy vojensky ani diplomaticky poraženi. Vždy raději bílému člověku ustupovali a zbytečně neodporovali, neboť věděli až příliš dobře, že odporovat šílencům je zbytečné. Indiáni se vždy pokoušeli bílého člověka spíš léčit a často přitom padali do stejných pastí jako běloši. Ale to je ostatně riziko každé terapie.

Takže tvrzení amerických feministek zní spíš jako špatný vtip, kterému se zasměje jen málokdo.

Pjér la Šé'z, hlubinný psycholog, muzikant, divadelník a spisovatel. Sympatizuje s návratem k přírodě.