Elizaveta Maximová, tentokrát v roli Tinder Swindlera

Středeční večer. Sama doma s prvky sado mama. 

Ano.

Je to tak. 

Po dvojce (možná čtyřce, budiž) červeného vína jsem si ve středu v půl druhé ráno založila fakeový profil na Tinderu

Ano, po všech těch vyprávění svých kamarádek o šťastných vztazích ze seznamek – „Nestalo se to úplně mně, ale Anička z práce si Kubu bere už v dubnu!” – jsem se ponořila do tajuplných vod, kterým jsem se mnohé roky vyhýbala. Ale zvědavost je zvědavost a život je life. 

A hlavně, slovy klasika: „Nové formy, potřebujeme nové formy!” (Čistě pro fejetony, samozřejmě. Jakákoliv podobnost se skutečnými lidmi a událostmi je také zcela náhodná.)

Filtr – namátkou mezi 30 a 40 lety, dosah – 20 kilometrů. Ach, jak nespravedlivé a kruté bude, když se můj pravý a jediný - z těch všech miliard lidí - nevejde do těchto věkových a vzdálenostních parametrů! Ale c’est la vie, dnes večer sázíme vše na červenou.

Jméno - fake.

Fotografie - zezadu.

Kolonka „O mně” – citát z The Office, který pochopí pouze skalní fanoušek s dlouholetou stáží.

Zájmy – Bollywood, čaj boba (ať už to znamená cokoliv), expozice, drobné zajímavosti a řemeslné pivovary. 

Myslím, že jsem podle nově vytvořeného profilu celkem žhavým zbožím na jarmarku marnosti.  

cara

Dívám se na první stovku mužů. Uvědomuju si, že růžové brýle jsou díky předešlým dech beroucím zážitkům spíš vkusně maskovanou lupou. A záchvěvy intuice vynásobené lety terapie vysílají jasné signály, jaké jízdy budou nevyhnutelně s přestupem. 

S otevřenou pusou nevěřícně koukám na všechna ta selfíčka v policejních uniformách, velmi otevřené informace ohledně sexuálních preferencí a přímé linky na firemní Instagramy. Hodně prozkoumaných koupelen (fotografie v zrcadlech jsou zrádné, ale některé úložné prostory a kachličky z hloubi duše cením!). Ještě víc zkomolených citátů stoiků i apoštolů. A nečekaně mnoho, opravdu mnoho známých tváří – kluci, nejste vy tak trochu… zadaní? (Ale samozřejmě “nesuď a nebudeš odsouzen”(c) Lukáš, 38 let, Praha.)

Také pozoruji určitou tendenci – málo, opravdu málo mužů v kategorii 30-35 let. Zcela pochopitelné – první svatba, první dítě, první hypotéka. Ovšem od 35 nahoru – naprostý boom. Roztažení křídel. Znovuvyvržení na seznamovací aplikace, menší lesk v očích, ale žít, ŽÍT se ještě chce…

A už přicházejí i první rozporuplné pocity ze své vlastní kritičnosti, povrchnosti a nesmlouvavosti. 

Za hodinu brouzdání mi vyskakují informace, že mě lajklo 43 profilů. Abych se na ně podívala (a rozhodně bych se ráda na ty nespící vtipálky podívala!) musím zaplatit 709,00 Kč za měsíc. Chvilku uvažuju, zda je to ona – ta správná „investice do sebe”, ale raději si po všech těch fotkách jídel – další často se objevující leitmotiv – jdu rychle udělat špagety.

cara

Po dvou hodinách prohlížení si profilů cizích lidí se cítím nechutně přejedeně, opilecky ospale a karmicky zatíženě.

Jediný vzájemný like a propojení – s mojí první láskou ze střední, který mě prý poznal i podle rozmazané fotky a náhodných popisků.

Jediná zpráva – také od něj: „Kámo, to jsme si po těch skoro patnácti letech celkem zbyli, ne? :D” 

Hmmm, kámo kamíku. 

Vypadá to, že zbyli. 

„:D”

Čtyři ráno. 

Zaschlé špagety na sporáku.

Převrhnutá sklenička.

Béžový potah křesla skutečně nebyl dobrý nápad.

Smazání aplikace.

Konec.

Tohle místo není pro lásku.

cara
Mohlo by se vám líbit

Elizaveta Maximová, tentokrát o životě po třicítce

Herečka Elizaveta Maximová píše. Tentokrát o třicítce, jejímž dosažením jsme přece automaticky moudří a dospělí. Nebo ne? Ne snad?
elle.cz