FOMO je out, JOMO in. Gen Z nás učí s radostí rušit páteční plány

Mileniálové na něm v podstatě vyrostli. Strach, že o něco přicházíte – FOMO – nás dlouhé roky nutil kývat na každou pozvánku. Vyráželi jsme na akce, i když jsme padali únavou, hromadili zážitky a s pocitem viny sledovali, jak se ostatní na sítích (zdánlivě) baví lépe. Být neustále v poklusu bylo – a stále mnohdy je – regulérním osobnostním rysem. Pak ale dospěla generace Z. První generace, která s internetem vyrostla, vyměnila počáteční písmenko. Strach nahradila radostí. Úlevou ze zrušených plánů.

Utíkáme před digitálním hlukem

Není divu, že JOMO zpopularizovali lidé, kteří neznají svět bez chytrých telefonů. Naše současná realita nás nutí být konstantně na příjmu. Náš každodenní život podkresluje nekonečný digitální šum. Ještě než se ráno pořádně rozkoukáme, vstřebáme cizí dovolenou v Itálii, tři nové mikrotrendy, skandál v Hollywoodu a pět vyhrocených názorových videí na TikToku. Jsme přehlcení, a to nemusíme ani vstát z postele.

Mohlo by se vám líbit

Proč padáte únavou? 9 zvyků, které vám tajně kradou energii

Zrušit plány, zůstat v pátek večer v teplákách doma a nesdílet nic on-line, už proto nepředstavuje nějaké společenské selhání jako tomu mohlo být dřív. Je to forma obrany. Naše kultura po nás chce, abychom byli neustále dostupní, a zvykli jsme si na to až do té míry, že bez telefonu nedáme ani ránu. Ne nutně proto, že bychom byli závislí na scrollování, ale co kdyby nás někdo potřeboval? Musíme být na příjmu. Vedle toho vyzdvihujeme lidi, kteří mají plný kalendář a přelétávají ve spěchu z jednoho místa na druhé. Vymezit se proti tomuhle tlaku, zůstat doma a užít si to, je docela přirozená reakce. 

Hranice ano, izolace ne

O nastavování hranic slyšíme všude. Je to něco, o čem se teď hodně bavíme a je to důležité. Je podstatné umět si nastavit hranice v našich vztazích, s naším okolím, s prací i sami se sebou. Stejně tak je důležité si chránit vlastní energii, ale ne pokud to znamená odstřihávat lidi nebo se izolovat ve jménu self-care. Je super mít radost z času stráveného o samotě v klidu doma a nebýt svázaní strachem, že o něco přicházíme. Umět občas vypnout a nebýt k dispozici je zdravé. Je tam ale tenká hranice, kdy se z toho stane oslava individualismu a omluvenka sobectví. Jako lidé k životu komunitu nutně potřebujeme. Potřebujeme se bavit s lidmi, povrchně i hluboce. Chceme tu pro druhé být, když nás potřebují, a chceme si hýčkat vztahy, na kterých nám záleží. Nastavování osobních hranic by nikdy nemělo zajít tak daleko, že si kolem sebe postavíme nepropustnou zeď a staneme se imunními vůči světu venku a potřebám našich nejblizších.

Mohlo by se vám líbit

Samota jako nový status symbol. Proč jsme z izolace udělali trend

JOMO ale není o asociálnosti, nýbrž o rovnováze. Když se naučíte bez výčitek vynechat akce, ze kterých byste se vraceli jen prázdní a vyčerpaní, budete mít energii na lidi, na kterých vám reálně záleží. Až pak příště řeknete „ano“ a vyrazíte ven, nebudete u stolu sedět z povinnosti a koukat do telefonu. Budete tam doopravdy, plně přítomní a k dispozici. Zároveň se naučíte přijmout fakt, že ty vůbec nejlepší dny jsou někdy ty, kdy dobrovolně přijdete o velkou událost a místo toho podlehnete kouzlo obyčejného víkendového nicnedělání. Naše hodnota se neměří počtem přijatých pozvánek na večírky ani tím, kolik estetických stories za víkend nasdílíte. Měří se výhradně tím, jestli se ve svém vlastním životě cítíte dobře i ve chvíli, kdy se na vás zrovna vůbec nikdo nedívá.

Mohlo by se vám líbit

5 toxických rad internetu. Proč vás o lásce víc naučí romantické knihy?

Zdroj: ELLE India, Vice