Na pařížském fashion weeku představil Louis Vuitton kolekci pro jaro/léto 2026 v letních apartmánech Anny Rakouské v Louvru, kde se setkali významní hosté jako Zendaya, Sophie Turner či Emma Stone. Přehlídka oslavovala pohodlí domácího oblečení přetavené v luxus, hravost a křehkost. V rukou Nicolase Ghesquière i tepláky, pro některé domácí uniforma, mohou být statement kouskem. Račte se podívat sami.
Louvre jako intimní kulisa
Show se odehrála v Louvru, v apartmánech, kde kdysi žila Anna Rakouská, francouzská královna a matka Ludvíka XIV. Tyto prostory – momentálně uzavřené kvůli rekonstrukci – byly transformovány na současný byt díky scénografce a designérce Marie-Anne Derville. Do historického interiéru přinesla směsici stylů a dekadentní atmosféru: Art Deco křesla Michela Dufeta z 30. let, sochy 19. století od Pierra-Adriena Dalpayrata i současná díla Roberta Wilsona. Vznikla tak scéna, která spojovala intimitu domova s monumentálním odkazem minulosti. Na scéně zazněla skladba This Must Be the Place od Talking Heads – hymna o „domově“ – recitovaná Cate Blanchett do kompozice Tanguyho Destable. Zvuk se rozléhal mramorem, ale působil osobně, jako šeptaná zpověď.
Oblékat se hezky i doma - a hlavně pro sebe
Právě tento kontrast – mezi soukromím a velkolepostí – určil směr celé kolekce Nicolase Ghesquière. Byla to oslava svobody osobního prostoru, jemného luxusu zůstat doma a oblékat se jen pro sebe. Téma, které dnes rezonuje pod zkratkou ROMO (relief of missing out), je přitom staré jako lidstvo samo: touha prostě zůstat uvnitř, nechat svět běžet kolem a obklopit se krásou.
Nicolas Ghesquière, kreativní ředitel dámských kolekcí pro Louis Vuitton, si v kolekci pohrál s myšlenkou, jak vypadá móda v prostředí, které nám je nejblíž - v domově. Představu pak proměnil do reality: pruhované dlouhé spodky proměnil v přiléhavý model s odhalenými rameny, objemná sukně pak připomínala futuristickou peřinu. Lehký kabát s ostrými rameny působil jako městský župan a noční košilky a negližé se objevily ve strukturách s výztužemi, jemně prašných odstínech i v tužších hedvábných verzích s folklorními detaily či chlupatými lemy. Všemu dominovala obuv v podobě zdobných pantoflí určených k pohodlnému toulání se po pokojích.

I teplákové kalhoty mohou být hravé
Novinkou této kolekce bylo také „whimsical“ pojetí domácí módy. Ghesquière dokázal, že i teplákové kalhoty – často považované za kontroverzní kousek – mohou být luxusní. Světlounce růžové culottes byly kombinovány s elegantním kabátem, výrazně zdobené župany dostaly třpytivé detaily a svetry s třásněmi doplnily šedé pletené kalhoty. Styl připomínal „half-dress“ – pohodlí na hranici mezi domácím oděvem a sofistikovanou módou.
Kolekce balancovala mezi křehkostí a okázalostí. Každý kus působil jako intimní vyznání, jako osobní manifest individuality. Louis Vuitton tak připomněl, že oblékání není jen o prezentaci před ostatními v ulicích a městech, ale i o tom, jak se cítíme, když jsme sami doma - ve svém bezpečném prostoru a své pravé identitě. A přesně v tom nakonec tkví ten pravý osobitý styl každého z nás.
Zdroj článku: Autorský článek, Louis Vuitton
Liběna Rochová: Doteky - O cestě do bezčasí
Nejčtenější články
Doporučujeme

Chanel Haute Couture SS26: Coco osvobodila tělo, Blazy osvobozuje mysl

Dior uvedl sako, které uvidíme všude. Použil techniku z východní Asie

Z hor a lesů rovnou na rameno: Louis Vuitton dal kabelkám hravé tvary

Chanel má jasno: Vrací do našich šatníků sukni s rozparkem

Z pohádky Punk: Šaty Martina Kohouta nastavují zrcadlo pokřivené době

Módní flashback? Louis Vuitton vrací bolerka i medieval core

MBPFW SS27 Wrap-up: Upcyklace, precizní krejčovina i Y2K nostalgie

NYFW Runway Steals: American Romance v podobě kravat a cowboy klobouků

Skirtmania: Vítejte ve vesmíru sukní podle Prady














