Atelier Visit: Jakub Polanka a jeho ticho před bouří

Čím vlastně začíná proces tvorby nové kolekce?

Práce na nové kolekci pro mě začíná s hudbou. Hudba mě vede, dá mi noty. Potřebuji vytvořit základní strukturu, ve které pak budu tančit. Potřebuji vytvořit hranice, které se pak třeba rozhodnu prolomit. Ve vlastní přehlídce si totiž můžete vymyslet cokoliv. A ty vlastní hranice, které vás pak zároveň škrtí, si vytváříte jen a vy sami. Je to to nejtěžší rozhodnutí. Vytvořit si kolem sebe klec, do které se zároveň nechcete sám zavřít. 

Je tomu tak i tentokrát?

Jde o vývoj vycházející z kolekce předchozí, která se pohybovala v o něco barevnější škále. Prolínaly se jí oboustranné věci, které umožňovaly nositeli určitou variabilitu nošení. Tentokrát se snažím jít ještě o krok dál. Zkoumám proces přejímání a přerodu věcí. Inspiroval jsem se videoklipem Leonarda Cohena, ve kterém prochází lesem židovská dívka, jež ze sebe postupně odhazuje kusy oděvu. Na přehlídce mohou lidé tyto kusy oděvu posbírat a obléct si je, proměnit je tak jako noví nositelé v něco doposud nepoznaného. Představte si jeden kabát, který vlastníte, má ho ovšem i někdo jiný. Když si ho oblékne ten někdo, získá jinou fyzickou i psychologickou morfologii. Stává se na jiném nositeli jiným kusem oděvu, i když je nošen identicky. 

Můžeme tedy čekat drama i přímo na runwayi?

Ano, budeme dívky převlékat a jsem zvědavý, jak se nám to podaří. Jak zmiňuji, kolekce je o přerodu a vývoji a to chceme demonstrovat přímo na módním mole. V základním setu mám pouhých dvanáct modelů, kterých vlastně v daný moment bude 36, a to díky jejich variabilitě a proměně před očima přítomných.

Jakub Polanka

Vracíš se po skoro sedmi letech na místo dění, do Skateparku Štvanice. Máš od prostoru nějaká očekávání?

Přesně tak, není to první přehlídka v tomto prostoru a pamatuji si, že tehdy to byl skvělý zážitek. Ten prostor je monumentální, ať už díky vysokému stropu či skulpturálním rampám. To klade požadavky i na samotnou kolekci – oděvy musí být architektoničtější a objemnější.

Co jsi v poslední době objevil a zaujalo tě natolik, že ti to nedá spát?

Je to bezesporu Kae Tempest a její básnická skladba Hold Your Own. Mluveným slovem v ní říká: Buď svůj! Buď autentický! Pozitivní poselství v ní je pro mne zásadní. A to mě vedlo i při tvorbě kolekce.

Takže inspirace tak nějak přichází z momentů každodenního života... Tak, jako obvykle, je to tak?

Určitě. Kolekce se jmenuje Před bouří, zhmotňuje přesně ty momenty, kdy je dusno a temno před průtrží mračen. V Paříži bydlím ve třináctém patře a vidím, jak mraky přicházejí a prší z nich na celé město. Paříž má jiné světlo, a já celou tu scenérii pozoruji ze svého balkonu. Během covidu jsem si uvědomil, co na ní všichni ti umělci viděli... Pravděpodobně jen tady spatříe osvětlené stromy a za nimi bouřkové mraky temné jako noc. Vidím, jak se blesky sbíhají nad horizontem, a ty změny sleduji po celý den. Tuto dramatičnost, ten moment ticha před bouří, kdy vše potemní, všechny barvy se ztlumí, ale zároveň se zintenzivní vůně, to vše bych si přál do kolekce přenést. Bouře přináší zkázu, ale zároveň jde o něco osvobozujícího, očistného a svým způsobem vřelého.

Zajímalo by mě, jak dnes Jakub poručí větru a dešti...

Sám jsem zvědavý, jak onu scenérii publiku zprostředkujeme. Jak ono ticho před bouří vyjádříme hudbou, a hlavně vůní... což se v prostředí takové přehlídky jeví jako problém. Uvidíme.

Mám pocit, že se u tebe střídají barevná a barevně umírněná období. Jak tomu bude tentokrát?

Ono tomu tak bývá vždycky. Chcete se vyjádřit barvami, přidáte jednu, další, přidáte na intenzitě, až si uvědomíte, že vlastně vše, co chcete, je čistě bílá zeď nebo nepomalované plátno. Je to proces a vývoj, které přirozeně přichází. Mě osobně baví kontrasty – mat, lesk, high-tech a vedle toho krejčovina. Jsem zvědavý, jak se barvy nové kolekce budou jevit ve světle reflektorů. Najdete v ní temně modrou, temně fialovou, tlumené odstíny. Co se nějak jeví ve světle před bouří, nemusí působit stejně pod umělým osvětlením. Je to vždy napínavé dobrodružství, a to mě baví. Těším se, jak to celé dohromady bude rezonovat s publikem a rád bych, aby lidé tu podívanou vnímali stejně jako já, nebo abych jim přinejmenším zprostředkoval určitou emoci.

Takže si zkrátka a dobře na módním mole budeš hrát...

Ano, vždyť celé je to hra. Dělám módu pro radost, se špetkou vřelosti. Je to jako když vaříte s láskou – je to vždy o něco chutnější. Můžete mít stejný recept jako někdo jiný, ale přesto výsledek bude chutnat o něco lépe, i když má své vady. Já se na vady ve své kolekci zaměřuji, protože mi někdy připadá, že mají větší hodnotu než ta dokonalá věc. Ono se těch vad a chyb stejně v kolekci objeví nespočet, i když si vše zkontrolujete od A do Z.

Říkáš o sobě, že raději než dokonalá focení máš rád přehlídky. To s těmi vadami nějak souvisí, že?

Přehlídka mě fascinuje v tom, že je plná pobybu. V ní ta daná věc ožije a začne fungovat jinak. Najednou je mnohem více poznat, kdo je nositel a jak bude s oděvem pracovat. Pak mě ještě o mnoho víc baví samotné klientky. Na módním mole máte full look a přijde vám to nepředstavitelné, ale pak klientka dorazí v denimových kalhotách a teniskách, oblékne kabát z mé kolekce a funguje to.

A nespočívá právě v tom to kouzlo módy? 

Tenhle cit mají ale jen některé ženy. Ty, které se neschovávají, prezentují autenticitu a osobní názor. Dokážou pojmout každou věc a něco jí přidat. A to mě fascinuje. Přehlídka je herní plán, takové Člověče, nezlob se.

A až v domečku zjistíš, jak to bude celé fungovat?

Přesně tak. Nebo jsou to spíš takové Dostihy a sázky...

Jakub Polanka

Atelier Visit: Tomáš Němec a jeho kolekce inspirovaná českým filmem

elle.cz

Zdroj: Autorský článek