„Nepotřebuji se předvádět,“ potvrzuje Maria Grazia svou půvabnou angličtinou s římským přízvukem v rozhovoru pro britskou Elle. „Ve svém věku teď už jen upravuji svou vizi a posouvám ji.“ Ono posouvání v jejích očích znamená zprostředkovat módu, kterou pro pověstný francouzský maison vytváří, mladším generacím a učinit z ní předmět kulturní konverzace. Možná si pamatujete její první kolekci jaro/léto 2017, která zahrnovala i kultovní trička s nápisem „We Should All Be Feminists“. Řádek na hrudi nejedné ženy, vypůjčený ze stejnojmenné eseje autorky Chimamandy Ngozi Adichie, zaujal fanoušky po celém světě, a tak se téměř ihned po uvedení vyprodal.
Avšak snaha tlumočit silnou zprávu nekončí u pouhého trička. Pro Cruise show 2020 se návrhářka vydala do Maroka, aby spolupracovala s místními umělci a dokázala tak bohatství opomíjeného kontinentu. Kolekci Cruise 2021 zas pojala jako milostný dopis zručnosti řemeslníků z italského regionu Apulie. Dialog, zejména ten problematický, však není vždy vítán, zvláště ve světě, který je náchylný k instantním soudům na sociálních sítích. Maria Grazia Chiuri však pomyslnému provazochodectví, vysoko mezi oblaky, přivykla.
Pomoc při navigaci v odvážném a novém světě přišla pro designérku v nečekané podobě její dvaceti čtyř leté dcery Rachele Regini. V roce 2019 byla jmenována na pozici „cultural advisor“. Hlavní úděl? Pomoci matce rozvíjet její spolupráce s řemeslníky a uměleckými komunitami po celém světě. „Zpočátku jsem byla trochu nejistá,“ přiznává Rachele pro Elle. Těsně po dokončení magisterského titulu v oboru gender studies byla totiž připravena na doktorát, a ne na jednu z důležitých rolí v managementu legendárního módního domu. „Práce, kde je váš rodič rovněž vaším šéfem přináší osobní převrat, zvláště ve vztahu, jako je ten náš: matka – dcera," dodává Rachele. Pomyslné spory ale nenechávají náhodě, obě zodpovědně chodí k terapeutovi, aby zanechaly práci za dveřmi studia. „Když udělám něco špatně, řekne:,Nemůžu o tom mluvit, dokud se nedostaneme na terapii.´ Pak vím, že je to vážné," směje se Rachele.
Rachele je pro Marii Grazii Chiuri dokonalým zrcadlem, a to i díky společné, ne vždy poklidné historii. Když mladičká Rachele genderová studia na Goldsmithově univerzitě, hluboce prožívala své niterní a levicově zaměřené přesvědčení. „V té době jsem byla opravdu proti všemu, na čem máma pracovala. Nesouhlasila jsem. Módu jsem považovala za hrozný průmysl, symbol kapitalismu a hlavní příčinu toho, proč se ženy cítí nespokojeně. To pokračovalo dlouhé čtyři roky. Teď vidím, že rebelovat proti systému je vlastně málo. Člověk, pokud chce změnu, na ní musí i pracovat a já mám teď jedinečnou příležitost,“ přiznává.
„A co kontroverze kolem onoho feministického trička?“ Ptá se ke konci rozhovoru redaktorka obou silných žen ve vedení domu. Dior totiž – a potažmo i Maria Grazia Chiuri – schytal kritiku za monetizaci idejí feminismu. „Chtěla jsem triko původně jen jako interní dresscode. Potom mě napadlo zařadit jej do kolekce. Nebylo to tak snadné, jak to teď vypadá. Sváděla jsem bitvu na každém patře. ,Dior je luxusní značka, nemůže prodávat trička, to je příliš streetové.´ To jsem slýchala z každé strany. Nakonec jsem si to vydupala, a protože mi bylo jasné, že bavlněné tričko bude červeným praporkem pro mnoho skupin, chtěla jsem taky, aby výtěžek z prodeje šel na charity podporující ženy. Nebyl to rozmar podporující prodeje, za mě to bylo gesto a takových chceme s Rachele přidávat ještě víc,“ říká návrhářka.
„Pokud chcete vytvářet aktuální módu, nelze souvislosti měřit optikou dvacátého století,“ doplňuje ji její dcera. Jejich ambice je tak zřejmá. Dior se pod taktovkou těchto dvou silných vizionářek má stát ještě odvážnějším a současnějším. Má vykopávat důležité diskuse, a přesto ctít tradici. Být jednoduše haute brandem jednadvacátého století.
