Musím se k něčemu přiznat: přestože v ELLE už nejméně druhou sezonu píšeme o trendu metalických materiálů a doporučujeme je nosit nejen na večírky, ale i přes den, sama jsem k tomu nikdy nesebrala odvahu. „To určitě, chci snad vypadat jako dáma od kolotočů nebo jako tanečnice u tyče po noční směně?“ říkala jsem si při představě, že bych do práce vyrazila v něčem, co se, ehm, třpytí.
Až minulý týden. Vyrazila jsem služebně do Londýna a ve frontě na kafe ve Starbucks jsem po očku obdivovala slečnu, která stála kus přede mnou. Měla pletenou čepici, svítivé tenisky, barevné punčocháče a zpod kabátu jako po babičce jí vykukovala... no ano. Stříbrná sukně. Dohromady to všechno vypadalo bláznivě, ale naprosto úžasně. A já jsem v tu chvíli věděla, že to taky chci.
V následujících dvou hodinách jsem si vyzkoušela stříbrné sukně na celé Oxford Street.
Například tuhle v obchodě & Other Stories...
...ale zdálo se mi, že mi přidává příliš nelichotivý objem úplně všude.
A potom tuhle v Urban Outfitters...
...ale byla zas příliš krátká a připadala mi jako ušitá z alobalu.
Zklamaná a bez sukně jsem se vrátila do Prahy. V sobotu jsem úplně náhodou nakoukla do H&M. A tam na mě čekala. Moje stříbrná sukně, která měla tu správnou délku, šířku a vůbec všechno:
V pondělí jsem v ní vyrazila do práce. Moje kombinace byla, pravda, o něco střízlivější, než ta, kterou mě oslnila slečna v Londýně. Vzala jsem si k ní černé tričko, černé punčocháče a conversky. (Kombinovat stříbrnou sukni s podpatky by se mi zdálo až příliš na hraně kolotočářsko/tyčové image.) Outfit, který by za jiných okolností vypadal meganudně, se díky stříbrné sukni pozvedl o level výš. A stala se neuvěřitelná věc! Během první půl hodiny dopoledne v redakci sukně sklidila hned tři komplimenty! Stříbrná sukně zkrátka rozzářila můj den. A ne, nepřipadala jsem si v ní ani trochu divně.
