Made in Czech: Laformela

Vždy jste si přáli dostat svou značku do zahraničí?

Před lety jsme Laformelu opakovaně prezentovali v showroomech v Paříži a v Miláně. Byla to pro nás jakási meta, které se nám nedařilo opakovaně dosáhnout. Možná do toho jdete ze začátku s velkým očekáváním a příslibem toho, že všem v zahraničí vytřete zrak, ale neúprosnost showroomů vás rychle vrátí zpět na zem. V takovém showroomu vystavíte svou kolekci a v tu chvíli zjistíte, že nad ostatními nijak nevyčnívá a vy máte ještě velký kus práce před sebou. Jiné značky v těchto showroomech mají za zády například celé týmy designérů, skvělý marketing a PR, ale i podporu ze strany státu. Naposledy jsme v takovém showroomu byli před propuknutím pandemie.

Úspěch v tuzemsku tedy neznamená, že se o vás v zahraničí porvou. To už ale víme, že?

Je to tak. Ale značky, se kterými jsme se tehdy ve stejné místnosti potkali, měly své týmy na úspěch v zahraničí připravený. Byly více orientované na to, že chtějí prodávat za hranicemi svého trhu. Mnohé z nich jsou dnes velice úspěšné a mezinárodně zavedené.

Vás tedy žádný úspěch v Paříži ani v Miláně před lety nepotkal?

Nebylo to zcela bez úspěchu. V Paříži jsme vlastně jednou prodali velkou část kolekce a byli jsme snad první značkou, která prodala své modely do Hongkongu. Tam jsme prodali asi sto kusů, ale tato objednávka se poté už neopakovala. Když jsme do Paříže přijeli rok na to, daný nákupčí se tam už neobjevil. Moc jsme chtěli zopakovat takovou objednávku a měli jsme pocit, že to byl ten zlomový bod, kdy začneme prodávat do zahraničí a vše se rozjede. Ale ono to stále nepřicházelo.

Když si od vás takový obchod objedná tak velkou zakázku, co to pro značku vašich rozměrů znamená? Jak dlouhá je například lhůta pro její dodání?

Funguje to tak, že si nákupčí udělá takzvaný předvýběr již na místě v daném showroomu. Agent, který je po celou dobu na místě a prezentuje vás, značce předá informaci o tom, kolik si čeho nákupčí vybral. V tu chvíli se značka zaraduje, ale takový předvýběr neznamená vůbec nic. Čekáte poté totiž třeba další tři týdny, než vám dorazí finální objednávka. Nákupčí totiž potřebuje čas na učinění rozhodnutí, zda do značky zainvestuje nebo ne. Poté se návrhář do showroomu vrací s katalogem a line sheetem, technickým nákresem každého vybraného produktu s uvedenou cenou a materiálem. Až poté je návrháři poslána záloha a on může začít kolekci vyrábět. Kolekci musí odeslat do tří měsíců. To všechno jsme se naučili právě v showroomech v Paříži. A jak říkám, toto se nám podařilo jednou, podruhé ani potřetí se to neopakovalo, a tak jsme se s daným showroomem domluvili, že by bylo dobré počkat nebo si dát pauzu.

Jak jste neúspěch zpracovávali?

V té pauze jsme si říkali – hele, s egem dolů, nejlepší rozhodně nejsme. V Čechách je mnoho talentovaných designérů, moc dobře jsme to věděli i předtím, ale teď jsme si to plně připustili. A začali jsme k věcem přistupovat ještě mnohem pokorněji než kdy dřív. Říkali jsme si, že zahraničí třeba přijde za 10 nebo 15 let a pak uvidíme, co s Laformelou bude dál. Tehdy jsme si také řekli, že se chceme koncentrovat na českou klientelu.

Co jste se o české klientele tehdy naučili?

Především to, jak moc jsme se v ní zmýlili. Mysleli jsme si, že s Laformelou už nemůžeme na českém trhu prorazit, protože jsme jej již nasytili. Ale my jsme zjistili, že naše velká slabina byla v nedostupnosti produktů. Mysleli jsme si, že česká klientela není na Laformelu připravena, ale my jsme jí ani nedávali tu možnost, protože naše modely nebyly běžně dostupné online. Tehdy jsme si uvědomili, jak moc zapomínáme na československé zákazníky, a spustili jsme tehdy e-shop, který nás učinil dostupnějšími. Takže jsme vlastně naši značku uchopili z opačného konce. Zafungovalo to.

Laformela

 

Teprve ve chvíli, kdy jste se zaměřili na tuzemsko, všimlo si vás i zahraničí, je to tak?

Trvalo to přibližně tři roky. Myšlenky na zahraničí už jsme skoro pustili z hlavy. A po čtyřech letech přišla nabídka z Los Angeles.

Proč právě Los Angeles? Město je v posledních letech velice progresivní. Říká se, že vládu město převzalo po dříve vládnoucím New Yorku.

Na Los Angeles jsme se vůbec nezaměřovali, byla to opravdu náhoda. Pravdou je, že už v pařížských showroomech nám lidé naznačovali, že jsme pro americký trh vhodní. My jsme si ale Ameriku vůbec nepřipouštěli. 

Jak vás tedy butik H Lorenzo objevil?

V lednu minulého roku nám přišla zpráva na Instagram od nákupčí tohoto butiku. Psala nám, že nás již dlouho pozoruje a věci od nás by se jí líbily do selekce. Nechtělo se nám tomu věřit. H Lorenzo jsme samozřejmě znali. Věříme, že když budeme na své prezentaci usilovně pracovat a zůstaneme v hledáčku těchto lidí, má do zahraničí česká móda nakročeno. Můžeme poděkovat MBPFW, protože zvaní nákupčích a osobností ze zahraničí má svůj význam a dopad i po letech. Důležitá je přítomnost na sociálních sítích. Jsou vaším katalogem, do kterého má přístup celý svět.

Jak jste se od jediné zprávy dostali až k prodeji kolekce?

Byli jsme tehdy nedůvěřiví. Měli jsme pocit, že takové věci se zkrátka nedějí jen tak. Dali jsme si s nákupčí Zoom call a zjistili, že zájem má vážný. Přitahovala ji exkluzivita, kterou máme, protože nejsme nikde zastoupeni. Zároveň pro ně byla lákavá skutečnost, že jsme první brand z Česka a Slovenska, který by zastupovali. Když poslali výběr modelů, vyžádali si, že věci chtějí vidět naživo. Tehdy jsme ještě neměli nic jasného a koupě kolekce se uskutečnit nemusela. Sbalili jsme kolekci do kufru a vyjeli do Milána, kde zrovna nákupčí byla na evropské misi. Pronajali jsme si byt a přeměnili jej na showroom.Byl to punk, ale efekt to splnilo. Nákupčí přišla, vše si vyzkoušela a rovnou vytvořila předvýběr kousků, což jsme vůbec nečekali. Při odchodu řekla, že se těší, až nás uvidí v Los Angeles. Když jsme odjížděli, stále jsme nevěřili tomu, že se nám po třinácti letech tak jednoduše hranice povedlo prorazit. Ve chvíli, kdy na věci přestanete tlačit, začnou se dít. Těm, kteří chtějí dosáhnout stejné mety, zřejmě neporadíme, protože to vlastně říká: vytrvej ve své práci a pak to přijde samo.

Laformela

 

Jednou prodanou kolekcí to však tentokrát nekončí, že?

Kolekce je hotová a odeslaná. Důležité je, že bude k vidění na dobré adrese Sunset Boulevard. Teď je důležité čekat. Jsme zvědaví, jak bude s kolekcí H Lorenzo pracovat dále – jakým způsobem ji bude komunikovat či zda se jim podaří kolekci prodat i třeba někomu známému. V H Lorenzo často nakupují celebrity. Prodat někomu slavnému kousek z kolekce a pak jej na něm vidět by pro nás hodně znamenalo. Přejeme si, aby naše přítomnost v Americe nebyla jen chvilkovou záležitostí. Teď je před námi prezentace stávající kolekce, tak uvidíme.

Jaká je vlastně losangeleská klientela?

Zajímavé je to, že nám nákupčí rovnou pověděla, že mezi klientelu butiku patří také právě celebrity a jejich stylisté. A ty právě vyhledávají young designer značky a nové talenty, s jejichž kousky mohou kombinovat své luxury brands kousky. Je to hodně o zákazníkovi.

To vám musí imponovat, ne?

Ano. Zbavili jsme se jakéhosi studu a stresu z toho, že se jako malá česká značka nemůžeme vyrovnat tomu, kdo bude v butiku viset vedle na ramínku. Není zapotřebí se mu vyrovnávat, pokud se daný design někomu líbí, tak si jej koupí.

Přece jen se musím zeptat. Jaká je vaše rada těm, kteří se o proražení hranic pokusí?

Mnoho českých designérů nemá žádnou online prezentaci. Jejich kolekce není online k vidění, nevíte také, co chystají nového. My se to také učíme za pochodu. 80 % designérů, kteří vyjdou z vysokých oděvních škol prezentaci své práce neovládá, ač jim to je na některých školách často skloňováno. Studenti dokončí školu a neumí si vytvořit line sheet. Ani my jsme to nevěděli, naučili jsme se to až v době vystavování v showroomech. Školy chrlí nesmírné množství talentovaných lidí, ti ale neovládají základy businessu.

Je to asi také o nabytí zdravého sebevědomí. Nebát se prezentovat sám sebe za hranicemi, ať už jakýmkoliv způsobem. Není to tak?

Vystavit své modely v showroomu je jedna věc, ale jít se zajímavým člověkem na drink, popovídat si, i třeba s blbou angličtinou, je k nezaplacení. Věcí je na světě strašně moc a je poměrně jednoduché udělat krásnou, užitečnou módu, kterou i dokážete prodat. Ale osobní kontakt je to, co otevírá nové dveře a překonává hranice.

Mohlo by se vám líbit

Made in Czech: Timoure et Group

Svou značku Timoure et Group založily Alexandra Pavalová a Ivana Šafránková na podzim roku 1992, v roce 1994 se o nich psalo v jednom z historicky prvních čísel ELLE. Setkáváme se o tři dekády později v jejich studiu a povídáme si o tom, co se za tu dobu změnilo.
elle.cz

Zdroj: autorský rozhovor