Eliška Křenková exkluzivně pro ELLE o novém tajemném filmu Úsvit

Úsvit zaujme

Píše se rok 1937 a v krásném podhůří Tater mladý ambiciózní ředitel baťovské továrny buduje na zelené louce nové město po vzoru Zlína. Po boku mu stojí emancipovaná a vzdělaná manželka Helena, která sdílí manželovo nadšení a pomáhá mu vizi o skvělé budoucnosti naplňovat. Kromě toho také brzy očekává narození jejich prvního potomka. Rodinnou i kariérní idylu, které zdánlivě nemohlo nic ohrozit, ale přeruší temná událost. Na dvoře továrny je v hromadě písku nalezen mrtvý novorozenec. Událost, která je sama o sobě smutná a znepokojující, ještě znásobí fakt, že se nejedná o standardní dítě. Záhada je sice nápadně rychle vyřešena, ale Helena se s jejím vysvětlením nespokojí. Rozbíhá vlastní pátraní, které přinese překvapivé rozuzlení a otřese životy všech zúčastněných – včetně jí samotné.

Mohlo by se vám líbit

Cesta Elišky Křenkové na red carpet: Zrození divy hodné Hollywoodu

Drama, detektivka a silné emoce

Film Úsvit vyniká nejen zajímavou dějovou linkou, kterou by v době, v níž se děj odehrává, asi očekával jen málokdo. Unikátní je také jeho atmosféra. Malebnost tatranské přírody, naděje v lepší svět a zapálenost při jeho budování se tvrdě střetává s tíhou vědomí, jaká doba se blíží a že všechny naděje nicnetušících hrdinů navždy pohřbí. Vše podtrhlo i to, že se příběh odehrával ve specifickém baťovském mikrosvětě, který příběhu vytvořil unikátní kulisy. Režisér Matěj Chlupáček zvolil také velmi současný jazyk, díky kterému jeho dílo nepůsobí jako parodie na prvorepublikové filmy. Když zavřete oči a budete chvíli pouze poslouchat, nemuseli byste vůbec odhalit, že se nejedná o příběh z dnešní doby, ale z období před téměř stoletím. Moderní je také aktuálně společensky hojně diskutované téma sexuální identity a genderového vyhranění. Netypicky je hlavní postavou a hybatelkou poutavého detektivního dramatu žena, Helena Hauptová. Její představitelky Elišky Křenkové, která za svůj herecký výkon sklízí nadšené kritiky, jsme se zeptali na nejzajímavější momenty filmu a také na její postavu.

Eliško, dokázala byste stejnou odvahu jako Helena Hauptová předvést i ve skutečném životě?

Doufám, že ano. Těžko říct, nerada spekuluju o tom, jak bych se zachovala v situacích, ve kterých jsem se nikdy neocitla, protože to člověk nemůže nikdy vědět. Každopádně její odvahu a pevnost obdivuji.

Který filmový moment vás zasáhl nejhlouběji?

Je jich určitě víc. Hádka Aloise a Heleny na schodech je pro mě velmi bolestivá. Sašovo postavení se za sebe sama a jeho odvaha mě dojímá. Láska otce Saši k synovi. Helenina panická ataka… Je jich skutečně hodně. Celkově si myslím, že druhá polovina filmu je velmi emotivní a silná.

V dialozích se občas používají silná slova, která odpovídají spíše současnému slovníku než období První republiky. Proč?

Protože film Úsvit je sice dobové drama, ale dotýká se současných problémů. Propojení se současným člověkem pro nás bylo tudíž velmi důležité. Nešlo ovšem jen o použití „silných“ slov. V současné kinematografii je celkem běžné propojení se současností, i když se jedná o dobové filmy nebo seriály. Myslím, že dobrým příkladem je třeba seriál z produkce Hulu The Great. Ale jen skutečně málo věcí nebo výrazů v Úsvitu, které působí nedobově, skutečně dobové nejsou. Jen my máme ten pocit, že to ve třicátých letech nemohlo existovat, ale ono existovalo.

Co jste na Heleně nejvíce obdivovala?

Jak už jsem řekla, je to její odvaha a pevnost v postavení se proti zažitým společenským stereotypům.

A co byste jí naopak vyčetla?

Asi že upřednostnila demagogicky svůj názor na věc, která se jí přímo netýká, namísto, aby zprvu víc naslouchala. Což by ovšem nebylo tak filmově dramatické a dělalo by to z ní ve filmovém jazyce spíš takového Mirka Dušína. Tahle scenáristická volba je psychologicky mnohem realističtější a myslím, že v lidském počínání bohužel také mnohem častější. Důležité je, že Helena dokáže uznat svou chybu a to z ní pro mě dělá dobrého člověka a hrdinku filmu.

Dokázala byste žít s mužem, který by byl jako váš filmový manžel Alois?

Asi ne. Pro mě je pravda a spravedlnost v životě strašně důležitá, stejně jako pro Helenu. Myslím, že právě hodnoty jsou to, co máme předávat dalším generacím, proto naprosto chápu její dilema. Ještě když přihlédnu ke skutečnosti, že každým dnem očekává příchod potomka.

V jedné ze závěrečných scén Alois Heleně vyčte téměř všechno, čím je a co v životě ne/dokázala. Celou dobu silná a prostořeká Helena se najednou není schopná bránit. Proč po sobě výčitky nechává pouze stéct a nijak se nebrání?

Protože je paralyzovaná. Naprosto běžná reakce na nečekanou situaci, které je navíc strůjcem její nejbližší člověk. Nehledě na to, že Helena je evidentně velmi citlivý člověk, který je naučen potlačovat své emoce. Můžeme se domnívat, že právě proto má i své úzkosti.

Myslíte si, že bylo postavení ženy z vyšší společnosti v té době v něčem jednodušší než dnes? Měnila byste?

Myslím, že nebylo jednodušší. Ženy byly naučeny potlačovat svoje potřeby a žít v závěsu mužů. V tom by se mi asi hezky nežilo.

Co vám připadá na filmu Úsvit jako nejzásadnější sdělení?

Shodli jsme se s naší tvůrčí skupinkou filmu, že je to jinakost a respektování jinakosti každého z nás.

Mohlo by se vám líbit

ELLE Beauty Lounge: Nejlepší róby 57. ročníku MFF Karlovy Vary

Zdroj: Autorský článek