ELLE.cz vyzpovídala Petru Němcovou

S Petrou Němcovou (32) jsme se setkali během Designbloku. A vyrazila nám dech. Je ještě mnohem krásnější než na fotkách (ano, to ještě jde), ale také je to ta nejpříjemnější a nejupovídanější holka, kterou známe. ELLE.cz prozradila opravdu hodně.

Lítáte často do Čech?
Ano, vlastně prakticky každé dva měsíce. Ale jsem tu inkognito. U rodičů v Karviné. Do hlavního města moc nejezdím. Užívám si klid a rodinu.

Vaří vám maminka nějakou českou specialitu?
To ano! Vždycky když jí zavolám, že přijedu, tak se mě hned ptá, co chci uvařit. Nejradši mám kuřátko a květák. Hlavně aby to bylo zdravé. Česká kuchyně je sice moc dobrá, ale není moc vhodná pro svět módy. Mám ale třeba moc ráda česnečku.

Takže si hodně hlídáte linii?
Nenarodila jsem se s dokonalým tělem. Je to tvrdá práce. Ale jídelníček si hlídám i z jiného důvodu. V rodině máme hodně nemocí, například cukrovku. A čím dřív se člověk začne starat o svoje zdravíčko, tím méně problémů bude později mít.

A co dieta? Držíte nějakou?
Ne. Jen se držím dál od friťáku. (smích) A nejím červené maso.

Co svatební hostina? Už máte zvolený jídelníček?
Hlavní přípravy začnu řešit až v listopadu. Takže zatím nevím. Ale asi to nechám hlavně na šéfkuchaři. Ten ví, jak na to. Hlavně aby to udělal dobře.

(smích)

Kde a kdy se obřad bude konat?
Protože je můj přítel Angličan, budeme se brát asi hodinu cesty od Londýna. A bude to v červnu. Kolem je nádherná příroda, hosté si tam mohou zajezdit na koni nebo se třeba proletět balonem.

Jak dlouho bude svatba trvat?
Bude to několikadenní oslava. Chceme mít legraci, a hlavně si to užít. Přítel chystá speciální překvapení. Prostě nechceme, aby party byla jen o tančení a jídle.

Jak bude váš život vypadat po svatbě?
Nevím, kde se usadíme. Můžu teď něco říct, a za rok to bude jinak. Člověk nikdy neví. (smích) Ale miluji Evropu. A také by se to dalo říct takhle – kvůli své práci cestuji a pobývám tam, kde je potřeba pomoct. Kde mě bezbranné děti budou potřebovat, tam budu.

A co vaše vlastní děti?
Určitě je chci. Ale nejdřív svatba, pak děti. Jsem v tomhle staromódní.

Žijete v New Yorku, přítel je z Británie. Využila jste toho a byla na fashion weecích?
Byla jsem na krásné přehlídce od Marchesy a ty šatičky byly jako z pohádky. Krása. Také jsem viděla Tommyho Hilfigera a Diesel.

Jaká z letošních přehlídek se vám líbila nejvíc?
Zamilovala jsem se do Marchesy. Poprvé byly modely prezentovány na runwayi a bylo to dokonalé.

Do jakého ‚návrháře‘ se ráda oblékáte?
Přes den nosím ráda právě Tommyho Hilfigera. Je velmi šik a relax zároveň. Na večer pak Dolce & Gabbana, Balenciaga a miluji džíny Diesel.

Máte nějakou fashion úchylku?
Klobouky!

Kolik jich máte?
Já to ani nemám spočítaný. Není to ale úplně šílený číslo… tak třicet čtyřicet.

Jak velký je váš šatník?
Teď nedávno jsem se přestěhovala, takže je o něco menší. Je to docela malinká místnost. Jen do ní vejdete a po stěnách je všude oblečení. Ale řeknu vám legrační historku. Když jsem se poprvé přistěhovala do Ameriky, neměla jsem šatnu, a tak jsem chtěla koupit skříň. Logicky. Ale v USA neprodávají skříně! Nikde! Můžete zkusit Ikeu, ale tam mají jeden dva druhy a ty se vám buď nelíbí, nebo nepasují. Takže jsem si musela nechat postavit skříň na míru. Je ale vtipné, že něco u nás tak normálního a základního v Americe prostě neexistuje. (smích)

Jak často obměňujete oblečení? Nebo k němu máte citový vztah a necháváte si ho?
Mám krabici, kde mám speciální kousky. Pár věcí, které si schovávám. Od kamarádů, návrhářů či šaty z nějaké významné a pro mě důležité události. Teď jsem ale hodně věcí vyřadila pro dobročinnou aukci. Boty, šaty. Všechno šlo do dražby. Hlavně ať toho moc nesedí někde v krabici, ale pomáhá to.

Jaký styl vyznáváte letošní podzim a zimu?
Preppy look. Pánský styl. A také výrazné barvy nebo krajku.

A jedno podzimní must-have?
Přemýšlím, přemýšlím. Asi sako. Sako s kapesníčkem v klopě. (Petra měla zrovna na sobě jedno od Tommyho Hilfigera – pozn. redakce.) Jednoduše se vyplatí investovat do kvalitního saka. Mám jedno od Balenciagy a to nosím už dva roky…