Ačkoliv v jejich týmu najdete i DJs, hudební producenty, fotografy, kameramana a grafika, jádrem jejich tvorby zůstává tanec – a vztahy. Mají za sebou spolupráce s labelem Milion+, Footshopem, Aronem Piperem nebo Benem Cristovao. Zároveň rozvíjejí vlastní projekty: pořádají akce, parties, battly i workshopy, do kterých zvou zahraniční hosty. Aktuálně pracují na filmu, který vzniká propojením řady videoklipů do jedné dějové linky. Tentokrát ale budou hlavními postavami právě tanečníci.
Jak to všechno začalo?
Dost přirozeně. Bylo nám kolem patnácti a ta iniciativa vzešla čistě od nás. Dali jsme dohromady skupinu Youngsters a motivací bylo vyhrát jeden z největších crew battlů v Česku – SDK Europe. V začátcích nás bylo šest: tři holky a tři kluci. Začali jsme trénovat naplno. Soutěž se nám nakonec vyhrát nepodařilo, ale myslíme, že jsme vyhráli život. Někteří pak časem odešli, někdo nový se přidal a přirozeně z toho vykrystalizovala Dogga.
Máte v crew kreativce všeho druhu. Kdy Dogga přerostla čistě taneční kolektiv?
Asi když jsme si uvědomili, že nejsme dobří jen v tanci. Daivi měl background ve filmu, Tadeáš dělal grafiku, Kubko byl DJ a producent, Adama baví móda a styling... Zjistili jsme, že spousta z nás má další talenty a skills, a rozhodli jsme se to všechno propojit. Skrz kreativní projekty jsme chtěli dostat tanec víc do povědomí. Postupně se přidali třeba Vojta, 3D animátor, Matěj – kameraman, nebo Egy. Takže jsme začali pracovat i s lidmi, kteří nejsou tanečníci. Kořeny máme pořád v tanci, ale nebráníme se tomu, kam se to rozrůstá. Nebojíme se zkoušet nové věci, naučit se novým skills a nořit se do nových projektů.
Hodně lidí vás zná z videoklipu Melanž…
Ta spolupráce s labelem Milion Plus byla zlomová a klip vybouchnul i mezi tanečníky. Do té doby nebylo v taneční komunitě moc pochopení pro český rap, ale tohle byl jeden ze zlomů, kdy se tanečníci přestali české hudbě bránit. Začali jsme víc tvořit s českými interprety a zjistili, že tam pro nás je prostor.
Máte mezi sebou nějaké hodnoty nebo nepsaná pravidla, na kterých stavíte?
Hodně stavíme na komunikaci – říkat si věci na rovinu. Nejsme firma, ale rodina, takže vztahy jsou u nás priorita. Zároveň respektujeme jeden druhého a dáváme si prostor, i když máme odlišné názory. Chceme, aby se každý cítil svobodně a dobře. Dogga nás hodně vyškolila a jsme sami sobě kolegy, rodinou i kamarády. Vzájemně se inspirujeme, motivujeme, ale umíme být i oporou, když má někdo těžší období.
Co vás třeba před battlem naladí na stejnou vlnu?
Panák. (smích) Ale vážně – asi náš společný background. Připomenout si čím vším jsme si spolu prošli a co z toho vzrostlo. Vždycky před battlem nebo nějakou důležitou akcí uděláme kroužek a jeden z nás mluví. Nebo třeba jenom mlčíme. Ale nacítíme se na to, co máme za sebou.
V čem fungujete nejlíp?
Nebojíme se do věcí skočit po hlavě. Nikdy jsme si neřekli „Do toho nejdeme, to nedáme.“ Zvládneme pokrýt úplně všechno, poradíme si sami a když něco chceme udělat, uděláme to od nuly a naplno. Máme i rozdělený role. Třeba Nack má na starost takzvaně „management undergroundu“. To znamená, že nás drží, abychom nesklouzli jenom do komerce – vyrostli jsme na undergroundový scéně a chceme tam taky zůstat. Vždy má někdo hlavní slovo v rámci konkrétního projektu a pak představí vizi ostatním. Společně to pak ladíme – a tahle workflow nám funguje nejlíp.
Je něco, v čem byste se ještě chtěli zlepšit?
Někdy máme na věci hodně rozdílný názory. Každý to ale myslí dobře a přirozeně chce prosadit svou představu. Občas bychom si mohli víc naslouchat. Na druhou stranu – vzhledem k tomu, jak silný osobnosti v crew máme – to zvládáme docela dobře. Vždycky si všechno vyříkáme a v nikom to nehnije. Důležitý je začít u sebe. Dokud každý nemakáme sám na sobě, crew nemůže prosperovat. To je ten hnací motor, protože se pak i vzájemně posouváme. Taky nás hodně posunul film, na kterém teď pracujeme.
Můžete o filmu něco prozradit?
Je to film, který vzniká na základě hudebního alba. Připravujeme vlastní desku, na kterou si zveme interprety na featy – každý z nich nám poskytne jeden track a my k němu natočíme videoklip. Ty pak provážeme do jedné dějové linky, takže vznikne formát, který bude fungovat zároveň jako hudební album i jako film. Záměrem je dostat tanečníky víc do popředí, protože zatím to vždycky bylo naopak – interpreti si tanečníky brali do klipů nebo na stage spíš jako ozdobu. My ty role teď otáčíme. Spustili jsme i Donio kampaň, ve které nás lidi podpořili, a toho si fakt neskutečně vážíme. Aktuálně jsme ve fázi, kdy projektu dáváme nový kabát – protože se vyvíjíme a chceme naplno využít všechen potenciál.
Co podle vás chybí na české taneční scéně?
Peníze. A originalita. V mladší generaci vidíme míň autenticity – neplatí to samozřejmě pro všechny – ale často chybí osobitost nebo ochota se vzdělávat i mimo Česko. Chybí taky trochu víc dravosti. Lidi jsou tady hodně empatičtí, což je krásný, ale občas je potřeba se i trochu víc prosadit. Dravost je spojená třeba i s tím, umět si říct o adekvátní honorář, vystoupit ze své komfortní zóny, riskovat. Možná je to celé i o větší otevřenosti vůči okolnímu světu a tomu, jak se vyvíjí doba. A taky o větší flexibilitě – často potkáváme lidi, kteří jsou zbytečně přehnaně zásadoví. My se snažíme najít ten balanc – dělat věci opravdově, ale zároveň umět vytěžit i komerční příležitosti. Obojí může existovat vedle sebe.
V čem vidíte svůj přesah?
Určitě v tom, jak jsme všestranný, co se týče kreativity. To je naše superpower. A pak osobitost. Dokážeme skrz taneční komunitu a tanec zůstat nějakým způsobem lidští. Předávat dobrou energii, radost. Roztančit lidem úsměv na tváři.
- Zdroj článku:
Autorský rozhovor
