Only in print: Tanec mezi dráty

V roce 2017 zasáhl Portoriko hurikán María. Ostrov o zhruba třech milionech obyvatel, který má oficiálně status nezačleněného území Spojených států, do té doby tak ničivou bouři nezažil. O život přišlo přes tři tisíce lidí. Média obletěly apokalyptické obrazy pohovek vyplavených na ulice nebo silnic ústících do bahnité měsíční krajiny. Už tak nespolehlivá kritická infrastruktura, elektřina i vodovody, dostala fatální ránu. Bez proudu nebo pitné vody se ocitlo přes devadesát procent území.

Následoval několikatýdenní blackout, který se zapsal do historie Spojených států jako nejdelší výpadek elektrického proudu. Zřetelně odhalil, jakou pozici Portoriko v americké ekonomice vlastně má. Zatímco Portoričané odvádějí daně do americké kasy, nemají plnohodnotné volební právo. Washington se s investicemi do rozvoje ostrova nepřetrhne, což dokázaly i týdny bezprostředně po hurikánu. Donald Trump tehdy, v prvním roce své funkce, kategoricky odmítl ostrovu poslat finanční prostředky na obnovu. V důsledku bylo tak ještě měsíc po katastrofě přes osmdesát procent obyvatel Portorika bez proudu, zhruba milion lidí nemělo tekoucí vodu a necelá polovina oblasti neměla přístup k mobilnímu signálu. Portoričané, byť formálně občané nejbohatší země světa, museli na dlouhé týdny zapomenout na standardy života v jednadvacátém století. Pomoct si měli sami.

Rok 2026. Původem portorický hudebník a bez nadsázky jedna z největších světových hudebních hvězd Bad Bunny se stal prvním španělsky zpívajícím interpretem, který headlinoval halftime show Super Bowlu, tedy prestižní vystoupení o přestávce finále ligy amerického fotbalu. To tradičně patří největším hvězdám své doby. V minulosti tu vystupoval například Bruce Springsteen, v nultých letech zase popové ikony Destiny’s Child, loni tuhle nabídku přijal Kendrick Lamar. Na hřiště sanfranciského Levi’s stadionu Bad Bunny přivezl tradiční rozvlněný portorický rytmus plena a scénu napěchovanou portorickou symbolikou – spolu s desítkami tanečníků diváky vzal do ostrovních barů, mezi banánovníky, také tu ale bylo možné zahlédnout choreografii na sloupech elektrického vedení. Detailista Bad Bunny s ní skládal poctu lidem, kteří v dnech bezprostředně po hurikánu často nasazovali život, aby holýma rukama spadlé dráty vrátili na svoje místo. Zapnout si do sluchátek snad jakoukoli desku Bad Bunnyho znamená okamžitě se přenést do roztančeného pouličního mumraje. Tady tenhle pocit hudebník zhmotnil i vizuálně.

Navzdory protestům části amerických konzervativců, kteří si natruc uspořádali podstatně méně sledovanou alternativu obsazenou výhradně bílými americkými interprety, se pocty vystoupit v jednom z nejsledovanějších televizních slotů dostalo umělci, který nejen reprezentuje cestu Latinos na popkulturní výsluní, ale zároveň velmi hlasitě kritizuje současnou americkou politiku. „Nejsme divoši. Nejsme zvířata. Nejsme vetřelci. Jsme Američané,“ vzkázal Bad Bunny při přebírání ceny Grammy za nejlepší album roku 2025 kabinetu Donalda Trumpa, jehož druhé funkční období se nese především ve znamení masivního a často násilného zatýkání migrantů. V závěru svého vystoupení na Super Bowlu zase požehnal Americe a jedním dechem dodal, že tím má na mysli i Chile, Argentinu, Uruguayi a další země Jižní Ameriky. Jako by svým monstrózním třináctiminutovým vystoupením vzkazoval: Latinos nezapomínají na zrady a nikdy se nenechají ponížit.

K hrdosti má důvod. Španělskojazyčná hudba dnes totiž skutečně září, Bad Bunnyho vystoupení tuhle skutečnost jen ceremoniálně zpečetilo. Mezi lety 2020–2022 se sám stal třikrát za sebou globálně nejposlouchanějším interpretem na Spotify a nechal za sebou anglickojazyčné giganty jako Drakea nebo Beyoncé s jejich novými alby. S poslední deskou Debí Tirar Más Fotos oceněnou Grammy pak ovládl žebříčky i loni.

Španělská hudebnice Rosalía zase šlápla se svou deskou Lux loni na podzim na kuří oko americké megalomance Taylor Swift. Týdenní žebříčky streamovacích platforem ukázaly, že Lux bylo krátce po vydání v listopadu nejhranějším albem na světě. Novinka Swift s názvem The Life of a Showgirl se tak na pomyslném trůně nevyhřívala vůbec tak dlouho, jak bylo do té doby zvykem. Hudebnici známé lítým konkurenčním bojem s kolegyněmi (proti desce Brat od Charli XCX třeba v roce 2024 vydala deluxe verzi svého alba Tortured Poets Department, aby si utvrdila pozici v žebříčcích) nepomohlo ani oznámení zásnub.

S evropským původem je ale Rosalía v hispanofonní mánii docela osamělá, latinskoamerické země táhnou víc. To se svým hitem Latina Foreva připomíná třeba další žena úřadující z předních příček poslechovosti, kolumbijská zpěvačka a rapperka Karol G. Dnes pětatřicetiletá rodačka z Medellínu je považovaná za matku reggaetonové mánie, kterou jsme mohli zaznamenat v minulých letech. V giganticky úspěšném loňském hitu čerpajícím ze zvuku reggaetonu počátku milénia se za touhle jízdou ohlíží: „Každej chce dneska holku z Kolumbie, Portorika nebo Venezuely,“ rapuje, zatímco v klipu twerkuje na zasněžené sjezdovce.