Její písně jako Čerešně, Levandulová nebo Lásko prokletá formovaly několik generací. Ale byla mnohem víc než zpěvačka a herečka. Představovala v sobě staré dobré časy, to díky své vnitřní eleganci. Byla dcerou bankovního ředitele a z matčiny strany měla šlechtické předky. Taky slovenskou, maďarskou a německou krev. Energie na rozdávání, ale i když se jí přezdívalo „československá Edith Piaf", protože byla také mistryní šansonu, působila mnohem uhlazeněji než její francouzský protějšek.
Hana Hegerová se narodila jako Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová-Čelková. Zatímco mnohé Hany by vyměnily své jméno za exotičtější Carmen, legendární zpěvačce překáželo. Vybrala jí ho babička, milovnice opery. Matka budoucí první dámy česko-slovenského šansonu zase malé holčičce vyprávěla, že potřebuje každý den vysedávat v restauraci tehdejšího luxusního bratislavského hotelu Carlton.
na starý hřbitov do tújí
pod prázdný květináč,
vždyť nejsem z těch, co litují.“
Smysl pro drama, které možná pochytila z rodinné historie, pak Hana Hegerová vkládala do svých písní. Kritici o ní říkali, že je jako „francouzský parfém aplikovaný vodním dělem" nebo, že při vystoupení často pláče, ale nikdy nepůsobí odevzdaně. Jak by vypadala její kariéra, kdyby se narodila ve svobodné době? Když se Hana Hegerová na konci 60. let dostala na Západ, psali o ní nadšeně jako o „Edith Piaf z Prahy".
Když se dnes díváte na Instagramové účty všech těch influencerek, které se snaží vizuálně napodobit styl francouzské bohémy ze 70. let minulého století, tak byste ale měli vědět, že Hana Hegerová takový život skutečně žila. Nejen, že zamlada vypadala tak, že by strčila do kapsy třeba Jeanne Damas, ale byla onou svobodomyslnou umělkyní. Bydlela v pražských Dejvicích v domě, kde měli byty samé slavné osobnosti. Pořádali večírky, Hana Hegerová měla ve svém apartmánu dokonce klavír v ložnici.
Hudební kritik Pavel Klusák o Haně Hegerová dnes napsal, že byla jedinou, kdo v časech neúnosného optimistického československého popu dokázal pěstovat melancholii. Publicista Jiří Černý zase vzpomínal, že Hegerová měla po příchodu do Prahy pověst „krásné tmavé Slovenky s půvabným altem". Hana Hegerová se před publikem nepřetvařovala, skutečně prožívala emoce svých tklivých písní, ale zároveň nebyla jen femme fatale. Milovala také fotbal, hokej a tlačenku.
i noci bez jiter,
vzpomínka nevyhasne,
byl jsi jak Jupiter.“
Co můžeme na Haně Hegerové kromě krásy a talentu obdivovat? S jakou statečností nesla svůj složitý osud. Když se po srpnové okupaci vrátila ze zahraničí, kde sklízela úspěchy, přišla ledová sprcha. Zákazy i půlroční vězení, kdy ji banka omylem připsala peníze, aniž by si toho všimla a Hegerová byla obviněna z krádeže. Po sametové revoluci sice dostala od Václava Havla medaili Za zásluhy, prezident Miloš Zeman ji vyznamenal Řádem Tomáše Garrigua Masaryka, je také držitelkou francouzského Řádu za zásluhy, ale ztracený čas už nevrátily.
Osud nebyl k Haně Hegerové příliš milostiv ani v osobním životě. Přežila svého manžela i syna, snacha zemřela na začátku 90. let, když během úklidu vypadla z okna. Nejblíž pak zpěvačce byl vnuk Matouš. I přesto ale zůstávala nezlomná. „Mám svůj repertoár, mám své koncerty, které nade všechno miluji. To živé publikum, které tam sedí. Posledně jsem si uvědomila, že za celý večer, který trvá nonstop až dvě hodiny, mám jednu jedinou smutnou písničku," prohlásila v rozhovoru pro Český rozhlas.
Česko-slovenské kulturní scéně bude osobnost Hany Hegerové velmi chybět. Pusťte si jednu z jejích legendárních písniček alespoň jako uctění památky velmi neobyčejné ženy.
