Kdo obléká hvězdy Aneb nejkrásnější róby z Oscarů posledních dekád

Předávání cen Americké filmové akademie se blíží. Již 28. března se dozvíme výsledky nejvýznamnějších filmů a nejlepších hereckých výkonů předchozího roku. S nedočkavostí všichni čekáme, kdo se stane králem a královnou červeného koberce a čí róba způsobí v médiích největší poprask. Dnes již víme, že se jedná o jednu z největších PR akcí pro módní domy. Nebylo tomu tak ale vždy...

Až do 80. let se většina osobností připravovala na Oscary zcela samostatně. Slavnostní šaty si účastníci akce sami kupovali, což se dnes kupodivu považuje za faux pas. Značky tehdy nabízely róby pouze pro největší hollywoodskou elitu – Grace Kelly nebo Elizabeth Taylor. Giorgio Armani byl prvním návrhářem, který využil červený koberec jako svou reklamní platformu. V 90. letech se k němu připojil i dům Versace. A následovaly ostatní značky...

Dnes se již jedná o největší módní událost roku (s výjimkou akce MET Gala). Celebrity se na ni připravují klidně i tři měsíce předem. Mají k dispozici celý tým profesionálů – make-up artistku, fitness trenéra, výživového poradce, kadeřníka, vizážisty a stylisty. Ti všichni se musí postarat o to, aby jejich klient vypadal na akci naprosto dokonale.

 

 

Stylista se nestará pouze o finální vzhled celebrity – pracuje především jako prostředník mezi herečkou a návrhářem. Sleduje úplně všechno, i to, jaké další róby budou ten večer k vidění. Dělá to z důvodu, aby se předešlo společenskému faux pas, kdy se na akci sejdou dvě hvězdy ve stejných šatech. V rámci své práce navíc stylista připravuje několik různých looků. Většinou značka posílá celkem 60 rób, ze kterých se vyberou dvě. Jedna hlavní a druhá náhradní, aby vždy existovala záloha v případě, že se s jednou z nich stane něco nepředvídatelného. Například v roce 2003 se několik hodin před obřadem Salmě Hayek roztrhly šaty v oblasti hýždí. Reese Witherspoon ji zachránila a půjčila ji svou náhradní róbu. Stylista musí být na akci také přítomen pro případ pomoci – stará se o to, aby šaty na fotografiích vypadaly co nejlépe (a zároveň přirozeně). Někdy se navíc půjčuje i samostatný outfit na afterparty – aby se celebrita mohla na večírku jednoduše pohybovat. Všechny róby se nicméně musí do 48 hodin vrátit.

Termín je nutné dodržovat hlavně kvůli hodnotě šatů. Jejich cena se pohybuje v řádech stovek tisíc až několika milionů dolarů. Třeba okrové šaty od Johna Galliana, které v roce 1997 vynesla Nicole Kidman, stály dva miliony dolarů. Logistika proto musí fungovat jako hodinky.  

Červený koberec je pro módní domy skvělou příležitostí pro reklamu. Značky se proto přetahují o herce a herečky, kteří jsou ten večer nominovaní – zvyšuje to pravděpodobnost, že se jejich šaty zapíšou do oscarové historie vítězů. Za své promo tak celebritám platí vysoké částky. Některé celebrity se velmi dobře přátelí s návrháři, a proto rády dělají takové promo i zadarmo – Jared Leto je například dlouhodobým přítelem kreativního ředitele Gucci Alessandra Michele. Bezplatný PR zajistila v roce 2001 také zpěvačka Björk pro brand svého kamaráda Mariana Pezhoski, či herečka Katie Holmes pro návrháře Zaca Posena.  

 

 

Některé hvězdy mají však podepsané dlouholeté smlouvy s módními domy. Charlize Theron byla dlouho dobu tváří Dior a Cate Blanchett zase tváří Armani. Smlouvy často diktují, kolikrát do roka a na kterých akcích by se herečky měly objevit v robách domu – většinou se to týká filmových festivalů či udílení cen. Značky také primárně promují své nejnovější kolekce – často proto vidíme na červeném koberci róby, které byly veřejnosti přestaveny v rámci fashion weeků teprve před pár týdny.

Často platí – kdo dřív přijde, ten dřív bere. Pokud nemáte smlouvu s módním domem, musí si váš stylista pospíšit, dokud nejsou všechny kusy rozebrány. Nabídka je navíc limitována i velikostí, kde si můžete vybrat pouze mezi S a XS. V roce 2012 proto šest značek odmítlo obléci plnoštíhlou herečku Melissu McCarthy, pro kterou nebyla v záloze adekvátní velikost. To pochopitelně neplatí, pokud si můžete dovolit róbu na zakázku, tedy custome made. V praxi se tak změří míry, ty putují do evropských dílen módních domů, kde se vytvoří speciální róba pro daný večer. Ta může být následně darována do muzea, archivu značky, nebo prodána sběrateli.

 

Zdroj: iDNES.cz, Wikipedia Commons

Předplatné Elle

Elle cover
REKLAMA