Narodila se v Chebu. „Vyrůstat v devadesátkách jako Vietnamka na maloměstě bylo náročné. Uvědomovala jsem si, že jsem jiná, a cítila se méněcenně. Nesetkávala jsem se přímo s rasismem, ale s posměšky od ostatních dětí. Dnešní vietnamské děti už jsou v jiné situaci, ušli jsme od té doby kus cesty,“ vypráví Diana. V šestnácti se přestěhovala do Prahy, kde studovala design nábytku. Brzy však zjistila, že ji to táhne k filmu, a tak zamířila na Katedru animované tvorby na FAMU. „Mladé Vietnamky jsou vedeny k dobrému prospěchu, aby se dostaly na vysoké školy. Cílem rodičů je, aby daná profese byla dobře honorovaná, a tak všichni míří studovat medicínu, práva nebo ekonomii. Umělecké obory jsou náročnější, protože v nich nevidí uplatnění. Moji rodiče mě však podporovali,“ vypráví režisérka, která z námětů ze svého života vytváří krátké snímky. V bakalářském filmu Malá, nominovaném na nejlepší dokumentární film pro děti na ECFA Doc Award v roce 2019, je silný moment, kdy otec zavelí, že se rodina vrací do Vietnamu. Matka se snaží namítnout, že jet zpět nechce, ale on jen řekne: „Jsi má žena, uděláš tak, jak říkám.“ V absolventském snímku Milý tati z roku 2021 zase figurují dopisy, které si Diana posílala se svým otcem během jeho ročního pobytu ve vězení, ale také nevěra a fakt, že si našel druhou ženu, aby mohl mít syna. Za snímek obdržela dvě sošky Českého lva i zahraniční ocenění. I to jí jako první režisérce českého i vietnamského původu dalo možnost zúčastnit se půlroční rezidence v Paříži, kterou uděluje Mezinárodní filmový festival v Cannes. Pracovala tam na celovečerním debutu, jehož tématem je život mladé Vietnamky v Česku, která dostane nabídku od svých rodičů, aby se provdala za syna jejich přítele z Vietnamu. Film vypráví o dilematu, jestli se vydat cestou individuality s pocitem viny vůči komunitě a rodině, anebo ne.
Se všemi nominovanými ženami se seznámíte na stránkách ELLE nebo na ellewomenawards.elle.cz.
