ELLE X Nevypusť duši: Jak mluvit s blízkým, když se uzavírá do sebe

Deprese není synonymem pro smutek, stejně jako úzkost není synonymem pro velký strach. Duševní obtíže mohou mít podobu ticha, únavy, uzavřenosti, izolovanosti, vyčerpání, ztráty zájmu o věci, které dřív dělaly radost nebo jakékoliv výrazné změny oproti tomu, jak daného člověka známe. A jen málokdy je poznáte na první pohled – spíš začnete tušit, že je něco jinak. Možná si všimnete, že vaše přítelkyně tráví víc času sama, odmlčuje se, říká, že „je jen unavená“, ale ta únava trvá celé týdny. A vy přemýšlíte, co dělat. Mluvit o tom? Mlčet? Nebo ji nechat být? Podobné otázky jsou naprosto přirozené. Znamenají, že vám na ní záleží a že hledáte způsob, jak být nablízku, aniž byste ji zatlačili do kouta. 

„Pomoc začíná tam, kde je vůle něco měnit,“ říká Klára Lampová, psycholožka z organizace Nevypusť duši. „Pokud člověk sám nechce nebo nedokáže vnímat, že potřebuje změnu, často mu nemůžeme pomoci, i kdybychom se snažili sebevíc. Co ale můžeme udělat, je zůstat nablízku, naslouchat, dávat najevo zájem – a být připraveni, až o pomoc požádá.“ 

Naslouchat bez hodnocení 

První instinkt bývá „něco udělat“. Přesvědčit, povzbudit, navrhnout terapii. Jenže tlak často nefunguje – spíš vztah zatíží a člověka uzavře. „Když se snažíme druhého přesvědčit, aby šel k odborníkovi nebo se na svou situaci díval jinak, většinou to vyvolá obranu,“ vysvětluje Lampová. Mnohem účinnější bývá naslouchat bez hodnocení. „Ptejte se, jak to druhý vnímá, a dejte najevo, že jeho pocity berete vážně.“ 

Zkuste začít jednoduše: „Když vidím, že se trápíš, mám o tebe obavu. Chci, abys věděla, že jsem tady, kdybys chtěla mluvit.“ Taková věta nic netlačí, ale otevírá dveře. Naslouchání totiž není nečinnost – často je to ten nejdůležitější krok, který může podpořit zotavení. 

Někdy stačí prostě být 

Pomoc nemusí mít podobu velkých gest. Někdy je největší oporou to, že jste prostě s ní – i když spolu mlčíte. Že uvaříte čaj, pustíte oblíbený film nebo se projdete po městě. To, že člověk cítí, že v tom není sám, může mít větší sílu než jakákoliv rada. 

„Podle našich zkušeností bývá právě přijetí a důvěra tím, co pomáhá nejvíc,“ tvrdí psycholožka. „Umožňují druhému, aby se otevřel, a zároveň mu dávají prostor, aby našel vlastní cestu.“ 

Co říct, když nevíte, co říct 

Když se člověk trápí, nepotřebuje slyšet řešení, ale jistotu, že v tom není sám. „Autenticita je vždycky cennější než dokonalost. Pomoc nezačíná u velkých slov, ale u upřímné přítomnosti,“ vysvětluje psycholožka.

Zkuste třeba říct: „Děkuju, že se mi svěřuješ.“ nebo „Nevím přesně, co říct, ale jsem tady pro tebe.“ A pokud si nejste jistí, co by pomohlo, můžete to prostě pojmenovat: „Je něco, co by ti teď udělalo dobře?“ Na tuto otázku ale může být pod tíhou situace náročné odpovědět, proto se nemusíme bát přijít přímo s návrhem: „Nechceš třeba zajít na kafe do naší oblíbené kavárny?”

Nezapomínejte na sebe 

Být oporou pro někoho, kdo se potýká s duševními obtížemi jako je úzkost nebo deprese, je náročné. A i když se to může zdát sobecké, starat se o sebe je součást pomoci. „Stejně jako v letadle – nejdřív kyslíkovou masku sobě, potom dítěti,“ připomíná Lampová. „Pomoc neznamená obětovat se – znamená zůstat dostupní a stabilní. Jen když je v pořádku vaše vlastní psychika, máte kapacitu být oporou druhým.“ 

Dopřejte si odpočinek, pohyb, čas s přáteli. Pokud vás situace druhého vysiluje, dovolte si o tom mluvit a klidně vyhledejte podporu i pro sebe. Pomáhat neznamená všechno unést sám. 

Malé kroky, které mají velký smysl 

„Není nutné znát všechny odpovědi. Pomoci znamená být tu – s respektem, trpělivostí a lidskostí. A i když se vám může zdát, že ‚neděláte dost‘, věřte, že vaše pozornost, klid a důvěra mohou být pro druhého tím nejcennějším, co má,“ vysvětluje Lampová. Dodává, že bychom neměli zapomínat, že duševnímu zdraví a péči o něj je důležité věnovat se průběžně, ne jenom v momentě, kdy se něco děje. „To je tou nejlepší prevencí, která nám pomáhá předcházet tomu, aby se z duševní nepohody staly obtíže nebo duševní onemocnění jako je deprese nebo úzkostná porucha.“

Pokud potřebujete podporu nebo se chcete dozvědět víc o tom, jak mluvit o duševním zdraví, navštivte web Nevypusť duši. Najdete tam manuál pro blízké, tipy, jak bezpečně mluvit o psychických obtížích, a také přehled kontaktů, kam se můžete obrátit o pomoc.