Co je ideál krásy?
To je velice subjektivní záležitost. Když se mluví o ideálu krásy, zmiňuje se často jen ta vnější krása, ale důležitá je ta vnitřní krása, jaká ta žena je, jaká je její osobnost, charakter, její zdravé sebevědomí. Pokud bychom ale měli mluvit o té fyzické kráse, je to symetrie – symetrie obličeje a těla, zároveň i nějaká proporce toho těla a také se snažíme obnovit mladistvý vzhled.
Proměňuje se v čase ideál krásy?
Jednoznačně. Ideál krásy je trend. Když se podíváme do minulosti, tak v 7. století př.n.l. panoval kult Věstonické Venuše, za krásné se považovaly kypré tvary. Antickou krásu představovala štíhlost a vypracované svaly. V 90. letech pak třeba byla ideálem ženské krásy Pamela Anderson. Jednu dobu jsou v trendu spíše štíhlé, přirozené postavy, jindy zase plnější tvary.
Co si o takové trendovosti myslíte?
Pro mě jako pro plastického chirurga je důležité ty trendy sledovat, ale ženám radím, aby jim nepodléhaly. Ta operace je často na doživotí, ne vždy můžeme výsledek operace vrátit zpátky. Takže radím nenechat se tlakem společnosti donutit k něčemu, čeho by za pár let mohly litovat.
Co nás ovlivňuje, abychom takovým trendům podléhali?
Určitě sociální sítě nebo celebrity, když přijdou s nějakým zákrokem, tak pak klientky chodí a říkají, že někde viděly nějaký zákrok a ten by chtěly také.
Takže za vámi chodí klientky nebo klienti s fotkami, jak chtějí co udělat?
Zrovna minulý týden za mnou přišel pár, který si smyslel, že jim ukážu nějaký katalog prsou, ve kterém si přesně nalistují a ukáží, jaké prsa by si přáli udělat. Tak to ale samozřejmě bohužel nefunguje. Plastická chirurgie dokáže zlepšit tvar těla, omladit tvář, ale nemůžeme čekat zázraky.
Co je nejčastější požadavek, se kterým za vámi klienti chodí?
Záleží na věkové skupině. Celkově jsou nejčastější operace poprsí, operace víček a liposukce, to jsou celosvětově tři nejžádanější zákroky. Mladé ženy spíše řeší liposukce a zvětšení poprsí, ženy středního věku chtějí modelaci poprsí a zpevnění bříška po porodu, starší ženy pak žádají upravit víčka nebo povadlou kůži v obličeji, takže facelifty.
Jaká prsa se tedy dělají, když neexistuje žádný katalog?
To se řeší s každou klientkou individuálně, každé se ptám, jaké je její přání. Dříve, v 90. letech a na počátku milénia, byl trend umělých „fake“ prsou, aby to zkrátka bylo pořádně vidět. Teď se vracíme k přirozenosti, ke které se přikláním i já. Některé ženy mají raději kulatější tvar prsou, tak zvolíme kulatý implantát, některé zase přirozenější, tak zvolíme anatomický kapkovitý tvar nebo ergonomický, který se přizpůsobuje poloze těla. Vždycky se snažíme najít řešení, které se klientce bude líbit. Snažím se ale vyvarovat extrémů, kdyby za mnou přišla klientka s tím, že by chtěla implantát o objemu 1000ml, tak bych ten zákrok neprovedl, protože si myslím, že už postrádá smysl.
Musíte klientkám a klientům často rozmlouvat operace?
Zhruba ve 20 % případů operace rozmlouvám nebo nedoporučuji, protože během konzultace zjistím, že má klientka nereálná očekávání nebo že má třeba hezká prsa, a přijde mi zbytečné do nich zasahovat a doporučím jí s operací třeba vyčkat.
Co když ale klientka operaci mermomocí chce?
Řeknu, že to neudělám. Když chirurg není přesvědčený o tom, že zákrok může klientce přinést spokojenost, neměl by se do toho pouštět. Snažíme se vyhnout nepříjemnostem, protože klientka s výsledkem stejně spokojená nebude, protože má nereálná očekávání. A ona pak jde a zkusí to někde jinde, ale to záleží na chirurgovi a jeho přístupu.
Je to jako s tetováním – že jakmile se s plastickými operacemi začne, už nejde přestat a chcete pořád víc?
Většina klientek taková není. Ale existuje i onemocnění s názvem dysmorfofobie (přesvědčení, že má člověk na těle nějakou vadu, která ho hyzdí a kterou se snaží odstranit, poz. red) a žena, která jím trpí, bude se svým vzhledem vždy nespokojená. Pokud mám pocit, že klientka by mohla tímto onemocněním trpět, mám pro ni připravené otázky, které si následně vyhodnotím. Pokud se mi podezření potvrdí, raději takovou klientku odmítnu, že pro ni nemůžu nic udělat, protože to pak nedopadá dobře.
Poznáte, když k vám přijde někdo a žádá zákrok, ke kterému byl dotlačený svým okolím?
Vídám to často u prsou. Klientka přijde s manželem a zatímco ona by si přála nějaká menší pevná prsa, manžel často tlačí na to, aby si nechala udělat velká prsa a měla bujný dekolt. V takovém případě ženám radím, aby daly na sebe a své pocity. Jsou to ony, kdo budou muset s prsy žít, kdo ponese váhu implantátů. Nenechte se nikdy tlačit do operace svým okolím.
Plánuje se do budoucna něco nového? Že se bude operovat lepší nebo efektivnější formou?
V současné chvíli asi není nic převratného, o čem bychom si řekli „wow – a teď se změní celá plastická chirurgie“. Do budoucna očekáváme, že v plastické chirurgii a v omlazování bude hrát velkou roli tkáňové inženýrství, kmenové buňky. Už teď se dělají počáteční studie, ale zatím je to v plenkách.
Zdroj: autorský rozhovor
