REKLAMA
REKLAMA

Hlava otevřená

Dnem i nocí se snažíte vecpat do mozkových buněk stránky skript a učebnic. Paměť ovšem není strečová, takže se vzpírá, hlava bolí... Jak s ní zacházet, aby nám dobře posloužila, na to jsem se zeptala docentky Hany Papežové z Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

+ Především: je v předzkouškovém stresu vůbec možné nakopnout paměť jednorázově?
Není. Tu je třeba pečlivě masírovat celý život. Mozek funguje jako sval. Pokud ho zatěžujete průběžně, je v tak dobré formě, že může podávat skvělý výkon. Nárazová zátěž ho spíš umoří.

+ Kdysi studenti polykali fermetrazin, zvaný důvěrně ‚fermetrák‘, který je alespoň udržel v bdělém stavu.
To si moc dobře pamatuju. Jenže stačilo, aby se druhý den zkouška posunula o dvě tři hodiny, a nastal malér – okno jako hrom. Je to stejné jako s jakoukoli drogou: i ta člověku úžasně rychle dodá na výřečnosti, energii, nápadech, pohyblivosti, ale pak ji zničehonic vystřídá nepřekonatelná únava, výraz kolapsu těla i duše.

+ To moderní farmakologie opravdu nevymyslela žádnou účinnou látku, jejíž užití by takhle riskantní nebylo?
Samozřejmě vymyslela, nootropika. Ta ale ‚otvírají‘ paměť především u lidí, jejichž mozek byl předtím poškozen nějakou závažnou nemocí, patologickou únavou nebo značným zestárnutím mozkových buněk.

+ Mnozí dnešní studenti sázejí spíš na přírodní pomocníky než na chemii. Ze zahraničí si třeba vozí sušenou efedru – rostlinu obsahující povzbuzující efedrin, z které si vaří čaj. Co myslíte, je to pro mozek zdravější a pro paměť účinnější?
Myslím si o ní naprosto totéž co o všech ostatních ‚životabudičích‘ včetně nejrůznějších ‚energizerů‘: pozor na závislost. Vypěstovat si ji totiž je, zvláště při stresu, mnohem lehčí, než si laik umí představit. Zrovna tak těžké je ovšem odolat jí. Proto je nejspolehlivější držet se normálních fyziologických způsobů zachování kvality paměti – chcete-li, zdravého životního stylu. Tedy jíst a pít to pravé, dost spát a dost se hýbat.

+ Zní to sice rozumně, ale ve stresu obvykle nejíme nic, nebo naopak luxujeme, co nám přijde pod ruku, prolíváme se přitom litry kávy nebo silného čaje, spíme málo či nespíme vůbec... Co z toho je vlastně pro paměť nejnebezpečnější?
Všechno. Nebezpečná je totiž každá nerovnováha. Vždyť otrávit se můžete i vodou, když je jí moc. S jídlem je to podobné, jak vidíme na pacientkách, které na naši kliniku přivádějí závažné poruchy přijímání potravy. Některé z nich jsou studentky, dokonce i medičky, u nichž byl na počátku poruchy právě studijní stres, protože si učení špatně časově rozložily nebo na ně nestačily. Zapeklitou situaci řešily hladem nebo přejídáním. Vzápětí z toho ale byly ještě nešťastnější a nervóznější – a tak pořád dokola, až toho jednou mělo jejich tělo prostě dost. Člověk zkrátka nemá ani při učení či jakémkoli jiném šturmování vybočovat ze svých běžných zvyklostí. To je pro mozek, potažmo paměť, hotová pohroma. Máme jíst a pít tolik jako obvykle a taky se hýbat tak jako obvykle, nejlépe ale ještě o trochu víc, protože mozek potřebuje při takové námaze pořádně okysličit.

+ Můžete nabídnout nějaký univerzální recept na to, kdy se učit, v kterou denní dobu je paměť schopna vstřebat nejvíc informací?
Každý má svůj vlastní životní styl, nemůžu vymyslet univerzální recept. Někomu přece vyhovuje večer, jinému zase ráno, jeden se učí vleže, jiný jen vsedě u stolu... Obecně lze tvrdit pouze jedno: Podstatné je naučit se učit a použít svůj intelekt také k tomu, abychom vypozorovali, co naší paměti vyhovuje nejlépe. Rozhodně to není otrocké biflování. Takhle nabyté informace se vypaří z hlavy už vzápětí, zatímco ty, kterým porozumíme, nejlépe ještě v nějaké praktické souvislosti, uloží paměť na dlouhou dobu a my je pak z ní můžeme vytahovat jako kamínky, z nichž dokážeme složit logickou mozaiku. Každý by si měl tedy pečlivě vybírat, co skutečně stojí za to si zapamatovat a co si v případě potřeby klidně může najít ve slovníku, v encyklopedii nebo na internetu.

+ Mimochodem, byla jste dříve také studentka. Jaký zvyk nebo zlozvyk patříval k vašemu zkouškovému období?
Při učení jsem měla vždycky po ruce něco křupavého.

Spánek, činka paměti

O tom, jak úzce souvisí spánek s pamětí, mluvili lékaři a psychologové na 17. kongresu Evropské společnosti pro výzkum spánku, který se v říjnu konal v Praze. Zajímavé jsou zejména tyto dva poznatky:

1. Nové poznatky si zapamatujeme lépe, pokud čas mezi učením a jejich uplatněním vyplní spánek. Neboli poté, co se probudíme z dostatečně dlouhého spánku, víceméně bez potíží přeříkáme to, co jsme se předtím naučili.

Platí to i o motorice, což je důležité třeba pro tanečnice či ty, kteří se učí rukodělné práce. Spánek totiž – jak prokázaly studie – zvyšuje výkonnost jak v percepční, tak v motorické oblasti.

2. Díky novým zobrazovacím technikám lékaři zjistili, že ty části mozku, které jsou zapojeny do procesu učení, ‚usínají‘ během bdělosti mnohem hlouběji než ty ostatní. Čím hlouběji dřímou, tím lepší je naše výkonnost druhý den. Lékaři tedy nyní musí najít odpověď na novou otázku: znamená to, že spánek je pro učení zcela nezbytný?

„Srovnávací průzkumy ukazují, že lidé – a mladí zejména – spí nejen stále méně hodin, ale i stále hůř,“ konstatovala při své přednášce lékařka Tarja Porkka, která vede Institut biomedicíny při Helsinské univerzitě. „Tomu bohužel odpovídá také objem informací, který jsou dnes studenti středních i vysokých škol schopni kvalitně vstřebat.“


REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA

EBC promo

REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA