Krása z větru a deště. Nový Rozum a cit je divoký a bez filtru

Holky jako my

Nový film režisérky Georgie Oakley se vědomě vymezuje proti tomu, na co jsme u adaptací Jane Austen zvyklé: pevně vyčesaným, precizně upraveným účesům a těžšímu, pudrovému make-upu. Vlasy a make-up navrhovala Nadia Stacey, britská designérka oceněná Oscarem za Chudáčky, a od začátku řešila jedinou otázku: co udělat jinak, když už byla kniha zfilmovaná tolikrát? Odpovědí byla blízkost. Elinor a Marianne mají působit jako obyčejné holky, které se hádají se sourozenci a zamilovávají se úplně stejně jako my. Na plátně proto uvidíte tváře ošlehané větrem a pihy, zmoklé vlasy a zacuchané prameny. Jako inspirace sloužily mimo jiné fotografie z třicátých let, na kterých dívky leží v trávě s vlasy rozhozenými kolem hlavy. S dobou děje nemají nic společného, s pocitem, který měl film předat, však ano.

Korektor? Ani náhodou

Základem byla péče o pleť, protože make-upu na ní pak bylo opravdu minimum. Herečky si musely nechat zarůst obočí, maskérský tým si oblíbil značku FaceGym, která se specializuje na „cvičení“ obličeje, ráno se pily elektrolyty a na pleť šly hydratační masky Dr.Jart+. Výsledkem měla být hydratovaná, zářivá pleť bez viditelné vrstvy produktu. Režisérka si přitom hlídala každý detail a herečky se prý občas pokusily přidat trochu barvy navíc. Výraznější tvářenka ani barvička na rty ale na plac neprošly a ta zdrženlivost je na plátně znát. Na obočí tak stačil gel Glossier Boy Brow, na tváře krémová tvářenka Glossier Cloud Paint (u Marianne v odstínu Puff, u Elinor v růžovějším tónu) a na rty i líčka gelový tint Pixi Sheer Cheek Gel v odstínu Natural, nanesený jen v tenké vrstvě. Chcete si svěžest sester Dashwoodových odnést z kina domů? Méně produktu, víc hydratace a tváře, jako byste se právě vrátila z procházky ve větru.

Mohlo by se vám líbit

Adapalen aneb utajený zázrak na akné, který strčí retinol do kapsy

Vlasy jako deník

Na začátku filmu nosí Elinor polovičně vyčesaný účes se spletenými prameny a kudrnatou ofinu rozhozenou do stran, něco na pomezí waterfall bangs. Je v tom hravost a přitom pořád typická austenovská nálada, kterou doplňují i poměrně legrační čepce. Sytě oříšková hnědá jí mimochodem sluší tak, že bych si ji klidně objednala v salonu. Účes se ale proměňuje spolu s ní. Zpočátku se Elinor snaží být zodpovědnou nejstarší sestrou, která drží rodinu pohromadě, a vlasy má tomu odpovídající. Když se zamiluje, povolí i účes. Po odchodu z Norlandu přibude při práci na zahradě šátek uvázaný kolem hlavy, a v Londýně na zimním plese jsou kudrny natočené precizněji: drdůlek s pramenem spuštěným na stranu, velmi decentní a velmi roztomilý. Sestry v tu chvíli odkoukávají účesy londýnské smetánky, jenže po svém, s domáckou nedokonalostí. Ve finále, kdy Elinor štípe dříví, má vlasy stažené do volného copu na stranu, ošlehaného větrem. Bez parády, protože proč by žena na venkově při práci nosila něco jiného?

Marianne si svou divokost drží od první do poslední scény. Rozcuchané kudrny nosí rozpuštěné a nevzdá se jich ani na plese, kde jí jako jediný ústupek společenským konvencím zdobí hlavu pruh látky. Inspirací byl dobový obrázek, který našla kostýmní výtvarnice Grace Snell. Opačný pól představuje švagrová Fanny, jejíž účes měl být co nejupjatější. Herečka Stacy Martin má tmavé vlasy, takže je pod světle blond parukou schovávala speciální čepice, a na plese jí nad čelem trůní mašle spletená z vlasů. Je úmyslně přehnaná, aby bylo vidět, jak daleko má Fanny k sestrám Dashwoodovým.

Mohlo by se vám líbit

Matthew Perry: 4 věci, které jste o Chandlerovi z Přátel nevěděli

A otázka, která mi v kině vrtala hlavou: nosí sestry paruky? Nenosí. Elinor má vzadu příčesky pro délku, Marianne jemné prodloužení na mikrospojích, které se o přestávkách ošetřovalo maskou K18, a styling jistil gelový krém Oribe. Na plátně to přitom vypadá jako vlasy, které jen právě vstaly z postele.

Na červeném koberci smí víc

Co na plátně neprošlo, si Daisy Edgar-Jones vynahrazuje na propagačním turné. Její maskérka jí dopřává víc tvářenky i pigmentu a se značkou Estée Lauder k filmu připravila dvě limitované sady s názvy Sense a Sensibility, vedle séra Advanced Night Repair a make-upu Double Wear. Elinořina sada sází na světlé oční stíny v tyčince v odstínech Rose, Spritz a Latte, Mariannina na tmavší Hazelnut, Sugar Plum a Espresso. Obě doplňují tekuté tvářenky Futurist Blushmaker a tónovaný balzám na rty. Kdo chce look z turné napodobit doma, má podle maskérky sáhnout hlavně po krémových tvářenkách. Sama jich ráda míchá několik odstínů najednou a slibuje svěží, mladistvý vzhled v patnácti stejně jako v pětasedmdesáti.

Sestry na prvním místě

Příběh zůstává věrný románu z roku 1811. Po smrti otce připadne rodinné sídlo Norland nevlastnímu bratrovi a paní Dashwoodová (Caitríona Balfe) se s dcerami stěhuje do skromné chaloupky v Devonu. Rozvážná Elinor (Daisy Edgar-Jones, kterou si pamatujete ze seriálu Normální lidi) a vášnivá Marianne (Esmé Creed-Miles) pak každá po svém hledají lásku a místo ve společnosti, která ženám bez věna moc nepřeje. Scénář napsala Diana Reid a jde o první velkou adaptaci knihy, kterou natočila žena. Za filmem stojí studio Working Title, tedy stejní producenti jako u Pýchy a předsudku z roku 2005.

Mohlo by se vám líbit

Rozum, cit a vintage Chloé. Podzimní romantika podle Daisy Edgar-Jones

Muži tu hrají vědomě druhé housle. George MacKay jako Edward je něžný a trochu bezradný, Frank Dillane coby Willoughby je šarmantní darebák a jeden z mála, kdo do filmu vnáší lehkost a humor. Plukovník Brandon v podání Herberta Nordruma z filmu Nejhorší člověk na světě je s Marianne vykreslený romantičtěji, než jak ho popsala Austen, ale pro potřeby filmu to dává smysl. Největší radost ovšem dělá Fiona Shaw, mnohým známá jako teta Petunie z Harryho Pottera, v roli paní Jenningsové. Je dotěrná a místy k nevydržení, přesto je krásně vidět, jak se její vztah s oběma sestrami postupně proměňuje.

Bez filtru a bez lesku

Kdo čeká pompézní kostýmní velkofilm, bude možná překvapený. Oakley točí střídměji, syrověji a tmavěji, v zrnitém obraze plném mechově zelené, hnědých tónů a vlhké šedi. Na dokonale nasvícené glamour záběry, jaké známe ze streamovacích hitů, tu nenarazíte. Interiéry osvětlují svíčky a obraz se nebojí šera. Po sérii dost uhlazených filmů, které teď běží v kinech, to působí jako osvěžení. Film je přitom k předloze věrný, i když řada scén musela pochopitelně vypadnout. Škoda té, ve které se Elinor setkává s Edwardovou matkou, mohla být hodně vtipná. Místy je také znát, že by film rád zopakoval kouzlo Pýchy a předsudku a slavné natažené ruky pana Darcyho, který pomáhá Elizabeth do kočáru. Náznaky podobných momentů tu jsou, občas trochu na sílu. Finální scéna na kopci s výhledem na anglický venkov ale všechno vynahradí: tichá, hřejivá a přesně tak romantická, jak má být.

Příliš divoká na Austen?

Ne všichni diváci odcházejí z kina nadšení a nejvíc se paradoxně debatuje o vlasech. Část fanoušků si stěžuje, že Mariannina rozcuchaná hříva na plátně tak dominuje, že se nedalo soustředit na nic jiného, a s úlevou vítali každou scénu, ve které si nasadila čepec nebo klobouk. Za tím ovšem stojí vážnější výhrada. Mariannina vášeň je v knize jemná a citlivá, ne divoká a nespoutaná. Austen navíc stojí na napětí mezi přísnými pravidly, která hrdinky dodržují, a city, které musejí většinu času držet v sobě. Když se postavy pohybují i mluví takhle volně, podle kritiků ten vnitřní odpor mizí a s ním i kus austenovského kouzla.

Další výtky míří k příběhu. Mariannina proměna je podle diváků uspěchaná, zatímco v knize na ni má díky dlouhé rekonvalescenci dost času. Fanoušky předlohy ale nejvíc mrzí, že film sloučil dvě postavy jménem Eliza do jedné. V knize Willoughby svede a opustí Brandonovu mladičkou schovanku, ve filmu z toho zbyl mnohem méně závažný prohřešek. Willoughby tak vychází jako menší padouch, Brandon jako méně zajímavá postava a ztrácí se i důraz na věkový rozdíl mezi ním a Marianne, který je v knize podstatný. V jednom se ale shodnou skoro všichni: Elinor je skvělá. Mladá, a přesto schopná a praktická, takže je na ní vidět, pod jakým tlakem celou rodinu drží.

Please, I beg you!

Film splnil, co měl. Od chvíle, kdy jsem vyšla z kina, mám neodbytnou potřebu mluvit s britským přízvukem a romantizovat každou procházku podzimním parkem. Zbytek sezóny proto plánuju strávit s rozpuštěnými vlasy, tvářenkou nanesenou prsty, psaním dopisů, které nikdy neodešlu, a hledáním kopce, na kterém bych mohla zasněně hledět do dálky. Edward je volitelný.

Mohlo by se vám líbit

5 trendy střihů, co vrátí vlasům život bez obětování délky

Zdroje: Autorský článek, WWD, Variety, Tatler Asia, AP