Udělala jsem si mezi staršími ženami kolem sebe soukromou anketu. Zeptala jsem se jedné vdané, jedné rozvedené a jedné bezdětné a svobodné, který věk je v životě ženy ten nejlepší. Jejich odpovědi mě zarazily. „Nejlepší je doba, kdy se děti postaví na vlastní nohy. Už jsem neměla tu zodpovědnost, ale zároveň jsem pořád byla v plné síle. Takže mezi čtyřiceti a padesáti,“ řekla mi moje máma, celý život vdaná za jednoho muže.
Její kamarádka Helena, která se v šestatřiceti letech rozvedla a zůstala sama se dvěma dětmi, zatímco její exmanžel emigroval do Německa, stejně tak svoji nejlepší dobu spojuje s časem, kdy děti měla, ale nepotřebovaly už tolik péče. „Bylo mi dvacet sedm, syn už chodil do školy a následující roky byly pro mě úžasné. Byla jsem mladá, ale už jsem věděla, že se o sebe dokážu postarat a že nikoho nepotřebuju. Na věk kolem osmnácti rozhodně ráda nevzpomínám,“ řekla mi Helena, která už se nikdy znovu nevdala.
Překvapilo mě, že žádná z nich se nechtěla vrátit do věku, který je obecně tak oslavovaný. Čekala jsem, že právě starší ženy budou sentimentálně vzpomínat na dobu, kdy mohly celou noc nespat a pak normálně fungovat, kdy stačilo dvakrát vynechat večeři, a břicho bylo zase ploché, kdy neměly žádnou z proklínaných vrásek. Opak byl pravdou. Vzhled nezmínila ani jedna. Nejlepší doba byla pro ně ta, kdy všechno, co uměly, mohly věnovat samy sobě.
ČÍM DÁL TÍM ŠŤASTNĚJŠÍ
Má kmotra, shodou okolností taky Helena, je nádherná ženská, která se nikdy nevdala ani neměla děti. Její odpověď byla o to cennější, že celý život patřil jenom jí, a ona se ve vnímání vlastní nezávislosti nemusela řídit tím, kdy kdo začal chodit do školy nebo za jinými. „Nejtěžší pro mě v životě bylo rozhodnout se, že nebudu mít děti. Ve chvíli, kdy jsem to rozhodnutí přijala, jsem přestala všechno ostatní řešit. Od čtyřiceti si jen užívám,“ vypráví mi má vysoce postavená kmotra. „Ustálila se mi kariéra, peníze i okruh přátel. Stárnu do takové pohody, že si chvílemi až závidím.“
Před deseti lety jsme v ELLE dělali anketu mezi známými ženami, které nám měly říct, co by bývaly chtěly vědět deset let zpátky. „Že budu ve třiceti vypadat líp než ve dvaceti,“ odpověděla tehdy Dara Rolins. A že ve čtyřiceti bude vypadat líp než ve třiceti, chce se mi dneska dodat.
KDYŽ JE ŽENA JEN PRO SEBE
Život na ženy nakládá spoustu povinností, a ony si je nabírají na sebe jako do velkého batohu, pod jehož tíhou se snaží chodit jakoby nic, a ještě u toho vypadat, že jsou zábavné a spokojené. Málokterá si umí představit, že by jedinou starostí jejího dne byla práce v zaměstnání, jak to většinou platí pro jejich muže. Proto ve chvíli, kdy jim cokoli z batohu vypadne, ať už je to nonstop péče o děti, nebo manžel, jdou tak strmě nahoru. Energii, kterou do té
doby musely vkládat do jiných, najednou mohou investovat do sebe. A co všechno mohou ženy dokázat ve chvíli, kdy se batohu zbaví úplně, dokazuje příběh Madeleine Albright.
„Nestala bych se ministryní zahraničí USA, kdyby mě Joe neopustil,“ řekla mi před lety v rozhovoru žena, která
se na čtyři roky stala nejmocnější na světě a byla vůbec první, které se to podařilo. Prostě proto, že všechno, co uměla, už nemusela rozdávat jiným. „Když má žena odpracováno, co se týče péče o hnízdo, stojí před rozhodnutím,
jestli si najde někoho, o koho bude zase pečovat, anebo se stane sama sebou, bohyní,“ říká spisovatelka Irena Obermannová. „Ženy jsou v tomhle věku moudřejší a poučenější, protože veškeré kopance, které od života dostaly, jim většinou pomohly.“
O to bizarnější pak je, když se společnost snaží ženám vysvětlit, že stárnutím ztrácejí svoji hodnotu. „Našel si mladší manželku“ je dnes věta, kterou všichni bereme tak nějak samozřejmě. Nikoho nepřekvapí, když se po boku úspěšného muže objeví mladší verze jeho stejně staré manželky. A co je ještě horší, mladší přítelkyně a manželky jsme začali tolerovat i politikům, kteří by měli být příkladem obecné morálky.
Vynášíme do nebes mladistvý vzhled a bezvráskové tělo i tvář, jako by to byla nějaká záruka životní spokojenosti. Ideálem krásy se stávají stále mladší dívky, které předvádějí oblečení pro zralé ženy. I zprávy nám každý večer předčítají mladičké moderátorky a redaktorky, jimž lze možná věřit nasazení, ale těžko životní zkušenost. V zahraničí si na ageismus, tedy diskriminaci věkem, dávají mnohem větší pozor, a na CNN či BBC tak často uvidíte zpravodajství uvádět zralé ženy kolem padesátky. V českých televizích ale jako bychom se zralých žen báli a k vidění jsou až mnohem později – když začnou uvádět pořady pro seniory.
Kdy žena roste a muž stagnuje a proč by pro ženy mělo být stárnutí žádoucím procesem a proč bychom s ním neměly bojovat? To i víc se dozvíte v květnovém čísle ELLE na straně 23.
