Jak se nejlépe podělit o účty?

Lednice vybílená, na stole kupa nezaplacených účtů, a on si přinese tři nová cédéčka! Já už odmítám táhnout byt sama, stěžovala si asi dvacetiletá dívka přítelkyni v tramvaji. Není sama, komu zamořují vztah únavné hádky kvůli penězům už pár týdnů poté, co se s partnerem sestěhují. Psychologové se shodují: Pro mladé lidi bývá obtížné změnit zvyklosti, které si nesou z původního domova. Umývání nádobí, uklízení i přispívání na domácnost přestávají být pouhými ’úkoly‘ a stávají se skutečnými povinnostmi. Banalita? Teoreticky jistě. Prakticky trvá řadě lidí, věkem i velmi dospělým, podivuhodně dlouho, než se s tím smíří. Chce to totiž přijmout fakt, že ’moje‘ už nikdy není úplně ’moje‘ a že věta „Do toho ti nic není!“ přestává mít smysl, zvlášť pokud jde o to, kolik vyděláváte nebo za co jste vlastně utratila celou výplatu. Teď hospodaříte společně a musíte hrát fér – švindlování se platí i rozchodem.

Jak se tedy poprat s účty tak, abyste o nich měli oba přehled a aby se ani jeden z vás necítil využívaný? Naše babičky sázely na ’obálkovou metodu‘ – v šuplíku měly obálky nadepsané Na elektřinu, Na dárky, Na novou sedačku, ... a postupně je plnily. Jenže peníze doma požírá inflace, a tak moderní rodina řeší situaci několika účty. Než se začnete domlouvat, jaké si založíte, spočítejte si, kolik vás bude provoz domácnosti stát. Přesně tolik budete musetkaždý měsíčně oddělit ze svého výdělku. V jakém poměru se o výdaje podělíte, je už jen na vás. Vyděláváte-li zhruba stejně, mělo by to být půl na půl. Jiná dohoda asi bude platit u páru, v němž jeden ještě studuje nebo je doma s dítětem.

Nezapomínejte přitom na zdánlivou samozřejmost, že zvolený model můžete kdykoli změnit (proto tenhle článek nemíří jen k ’začínajícím‘ dvojicím). Myslete ale na to, že finanční záležitosti jsou citlivé téma, jehož probírání vyžaduje dostatek klidu a času.

1/ Řešení: Společná kasa
Stojí nejméně peněz, ale nejvíc nervů.

Máte jediný, společný bankovní účet a na ten přichází vaše i partnerova výplata. Velké gesto důvěry! Je velmi záhodno pořídit si ke kontu dvě platební karty – a domluvit se, že ho nikdo z vás nevyčerpá natolik, aby na něm nezbylo na nájem a další ’povinné výdaje‘. Přes všechnu dobrou vůli ale samozřejmě hrozí, že někdo z vás občas ’ujede‘ a prostřednictvím karty vybere víc, než je zdrávo, anebo nakoupí věci, které ten druhý nemilosrdně odsoudí coby zbytečnosti. Důsledek: zbytečné a vyčerpávající hádky.Předností modelu je skutečnost, že platíte za vedení jediného účtu. Jeho spravování vás měsíčně stojí od 15 korun (na tolik vás vyjde například sporožiro České spořitelny se službou Servis 24, která umožňuje ovládat konto přes telefon) – podle toho, jaký si vyberete. Mít účet dohromady je ještě výhodnější, pokud někdo z vás ještě studuje – řada bank nabízí studentům některé služby úplně zdarma. Na platební kartu si připravte 300 až 600 korun (záleží na typu); obvykle se vydává na rok až dva. Některé peněžní ústavy ale dávají jednu kartu k účtu zdarma.

2/Řešení: Dva oddělené účty
Pro opatrné dvojice

Můžete také žít každý ze svého a dohodnout se, že dejme tomu vy platíte z vlastního účtu nájem a partner se na oplátku postará o zaplacení telefonu, elektřiny a vody. O zbytek výdajů se spravedlivě podělíte. Kde je problém? V tom, že v praxi těžko uhlídáte, jakou částkou se kdo na společném rozpočtu podílel. Měsíc je docela dlouhá doba na to, abyste si přesně pamatovali, že před čtrnácti dny platil v hypermarketu Petr a nechal tam 2562 Kč, zatímco týden předtím jste vy zaplatila zálohu na dovolenou (a mezitím jste byli třikrát na večeři, kupovali novou žehličku a svatební dar pro společné známé). Abyste zjistili, jak se věci mají, musíte si počkat na výpis z konta (pokud vám nechodí průběžně na mobil; některé banky tuhle službu nabízejí zdarma). A pak ho dlouze rozpitvávat a riskovat dohady typu: „Vidíš, a dvacátého jsem tady něco platil za patnáct stovek!“ – „Ukaž… V Hudy sportu? Do domácnosti?!“ Další nevýhoda: Za správu peněz – tedy za vedení účtu, provádění transakcí i za platební kartu – platíte dvakrát.

3/Řešení: Dva oddělené účty a jeden společný
Pro samostatné bytosti

Necháte si každý svůj účet, ale dohodnutou částku odešlete na společné konto. Vyčleněné peníze poslouží na nutné výdaje – od nájmu až po jídlo a opravy pračky-pamětnice. Když po čase zjistíte, že vám pravidelně ukládaná částka nestačí (odvážili se vám zvýšit nájemné, nově připojený internet vám hbitě ztrojnásobil účet za telefon), můžete udělat inventuru a každý něco přidat. Kromě toho vám zůstává docela slušné kapesné.Tento systém vám sice ušetří nervy, ale platíte trojí poplatek za vedení účtu a také tři karty. Je dobré pořídit si kreditku i ke společnému kontu: pravidelné měsíční výdaje sice nejspíš vyřešíte trvalým příkazem, ovšem pak jsou tu nákupy. A i ty je záhodno platit ’ze společné kasy‘; placení kartou má přitom tu výhodu, že neplatíte ani korunu navíc (zatímco každý výběr z bankomatu něco stojí).

4/Řešení: Jeden společný a další spořicí účet
Pokud spolu šetříte

Rozhodli jste se, že si pořídíte domácí kino? Šetříte na vlastní bydlení? Pak potřebujete být ukáznění a spořit. Předsevzetí, že odteď už neutratíte každý měsíc celý plat, je k ničemu, když ho máte krásně dostupný na běžném účtu. Navrhujeme tento systém: nejdřív si založíte společný účet, nejlépe se dvěma kartami, na nutné výdaje. Obnos by měl ale zahrnovat i rezervu na všechny další investice (dárky, kultura, sport, dovolená). Zbytek příjmů totiž svorně nasměrujete na hůře dostupný spořicí účet nebo účty – ať už zvolíte termínované vklady nebo stavební spoření. Pozor: zatímco termínovaný vklad může mít i jen týdenní výpovědní lhůtu, k úsporám na stavebním spoření se dostanete až za pět let (tedy můžete i dřív, ale není to tak výhodné). A jestli je lepší mít jediný spořicí účet, nebo víc? Odkládáte-li peníze na jedno konto, částka i úrok rostou rychleji. Vsadíte tak ale na jedinou kartu. Dva účty rovná se větší volnost při rozhodování, jak s úsporami naložíte – a zadní vrátka pro případ, že se přes všechny krásné plány rozejdete.

EBC promo